U anjela strážneho

Tak tenhle film je v trvalé opozici s myšlenkou Járy Cimrmana, chlast - slast. Na tenhle film se dobře nekouká a ani žádný dobrý pocity se z něj nedostaví, snad jedině pocit štěstí, že vyjma piva už jsem se na chlast vysral a tudíž snad nehrozí abych skončil jako Jerzy, kterýho naprosto dokonale vystihl Robert Więckiewicz. Neučesaný vyprávěcí styl, podpořený anarchistickou kamerou mě zrovna dvakrát neseděl, pravdou však je, že depresi rozdává film po kilech. (03.01.2015)

Další studie alkoholika. Robert Więckiewicz je jako troska spisovatele na stálé trase mezi odvykací klinikou a titulní hospodou v Krakově přesvědčivý, režisér stejně jako u svého předešlého filmu dokazuje, že má řemeslo v malíčku, ale prostě mi připadá, že už jsem pár takových filmů viděl, a tenhle je jen další v řadě. V temném a špinavém filmu se najde i trocha humoru, ale do jaké míry je k smíchu třeba kněz zvracející při půlnoční mši a podobné scény, to je značně individuální (70%). (23.03.2015)

Dobří polští holubi se vracejí a jsou pro alkoholismus tím samým, čím byl svého času pro závislosti Requiem za sen... Hodně silná káva, na kterou ne každý bude mít žaludek (či spíše játra) a to až do té míry, že jsem si z toho vlezlého (ale nikoli laciného!) naturalisticky syrového marastu naprosté ztráty základní lidské důstojnosti musel dát panáka na vystřízlivění. A do toho do důsledků zrealizovaná roztříštěná "postbukowského" forma, kdy je úplně jedno "co, kdy, kdo" a podstatné je jedno jediné "Gdzie jest kurwa moja flaszka?" PS: Že byl Więckiewicz po celou dobu v totálním lihu a deliriu mi nikdo nevymluví, to nebylo z jeho strany zahrané, ale poctivě odchlastané. (03.12.2014)

Jediný a hlavný dôvod prečo hodnotím tento film ako slabší nadpriemer a dávam štyri hviezdy je ten, že dokáže navodiť zmes rôznorodých pocitov - prevažne nepríjemných samozrejme. No ale to ku alkoholu a silnej závislosti od neho určite patrí. Na film sa preto pozerá len veľmi ťažko, aj keď na druhú stranu celkom paradoxne dokáže miestami vyvolať úsmev na tvári. Často som nevedel, či sa smiať alebo skôr plakať. Niektoré situácie tých alkoholikov boli až tragikomické. Škoda, že dejová linka mi prišla pomerne chaotická a nedomyslená, chcelo to niečo priamočiarejšie a koordinovanejšie. Celá štruktúra obsahovej stránky sa mi zdala akási rozháraná a neusporiadaná. Rozhodne by som však tento snímok zaradil k netradičným, čo stoja za pozretie. 70/100 (31.10.2018)

O žádný polský Requiem za sen pochopitelně nejde. Oba sice pojednávají o závislostech a oba mají potenciál být drtivým mementem, ale jen Aronofského majstrštyk tohoto cíle i dosáhl. A to ve stejné míře depresivní studií úpadku člověka, jako geniálním Mansellovým motivem. Ten vytvořil jakýsi pevný bod kterého se divák mohl zachytit a koneckonců jím zůstal i po všech těch letech, kdy část scén z filmu dávno vymizela z paměti. Wojciech Smarzowski na chronologickou naraci rezignoval a příběh roztříštil do chaoticky poskládaných scének, záblesků, zmatených vzpomínek a polozapomenutých prožitků. Tím sice působivě přiblížil život alkoholika, ale zároveň znemožnil divákovi aby se s ním ztotožnil. Vtahující schéma "krásní a šťastní lidé podléhají droze a ta jim dělá ze života peklo" vystřídalo odpuzující "podívejte se jak dopadnete když budete pít". Jerzy sympatický není, nebyl a nebude. Z pohledu kamery je jen opilcem a proto je lehké si od něho držet odstup. Silný a pocity přinášející motiv, ať už hudební a nebo jiný také chybí. Ta spousta drobných odporných momentů ho zkrátka nenahradila. Slabší čtyři hvězdičky. Přesto však čtyři, takže pokud by šlo o český film, tak by v naší produkci čněl nad ostatními jako titán nad trpaslíky. (21.12.2014)