Kumiko, lovkyně pokladů

Natočit hodinu a tři čtvrtě dlouhý film o tom, že se Japonka dívala na "Fargo" a myslela si, že skutečně najde zahrabané peníze, je opravdu odvážené. A výsledek je bohužel takový, jak se dalo očekávat. Celkem nudný a nezáživný, kdy ho drží nad vodou jen hrdinčina neutuchající touha jít si za svým a dobrota lidí kolem. Koukatelné tak, abyste filmu věnovali pozornost celou dobu, ale jen těžko. (12.06.2015)

Netypický film o Kumiko a jej utkvelej predstave, ktorú sleduje až do Minnesoty. Intertextuálne dielo odkazujúce na Fargo od Coenovcov funguje meditatívne, do určitej miery idealisticky a kladie dôraz na umeleckosť. Čo, ale neznamená, že je to vyslovene ľúbivé. Rinko je vo svojej postave uhrančivá, chápeme jej motiváciu - snívať a nebyť v spoločnosti, ktorá stále od nej niečo vyžaduje( tiež sa dakedy tak cítim), ale film nedovolí vytvoriť pozitívne spojenie medzi ňou a divákom, čo je škoda. Koniec je umelecký a nevyznieva prvoplánovo, hoci mal na to nábeh. Preto tá štvrtá hviezda. Funkčné sú roviny aj v Japonsku aj v USA. (28.12.2017)

Titulek „podle skutečné události“ jak z ohrané videokazety. Ano, to si hlavní hrdinka opět pouští film Fargo. Ten se stal její obsesí, takže zanedlouho už je s firemní kreditkou na cestě do Minnesoty. Samozřejmě se trefila a přistála tam v zimě. Ale u Farga zbyl pod sněhem kufřík napěchovaný americkými dolary, to za trochu nepohodlí přece stojí. Pomalé tempo a dlouhé záběry se hodí k japonské mentalitě, ale ani zimní Minnesota a Rinko Kikuči z toho nakonec neudělají tak dobrý film, jak zní jeho námět. (14.07.2014)

Pokud bylo záměrem režiséra stvořit ve své podstatě zcela zbytečný film, s nezajímavou ústřední postavou a s nulovou myšlenkou, pak je bezesporu génius, neboť se mu takové zadání podařilo naplnit zcela do puntíku. 10 % za amerického policistu a starostlivou matku, jinak sledování bílého projekčního plátna by bylo o mnoho záživnější. (10.07.2014)

Legenda o Japonce (v první verzi, kterou jsem před lety slyšela, byly dvě), jež se po zhlédnutí Farga vydala do Minnesoty hledat bájný kufřík s penězi někde u jednotvárné hranice se Severní Dakotou, protože na začátku snímku bylo přeci upozornění o pravdivosti příběhu, posloužila Davidu Zellerovi jako podklad pro novodobou pohádku. V Tokiu přežívající Kumiko nenávidí svojí práci i povrchní kolektiv, hovory s matkou se stáčí pouze na její (ne)schopnost najít si snoubence a domů se vrací jen, aby Bunzo neumřel hlady. Z letargie ji vytrhne až nález značně poničené kazety a zevrubný rozbor záběrů v naivní ale neústupné snaze najít přesné místo pokladu ji umožní se nikomu a ničemu nepodřizovat. ___ Převrácená červená karkulka, kde se všichni vlci jen snaží zabránit jí vstupu do lesa, těží hlavně z protikladnosti obou světů a vzájemného míjení. Pro překlad do japonštiny si do čínského bistra může dojít opravdu jen Američan, který do jiných států v životě necestoval, a uvěřit Coenům může jen člověk bez znalosti mýtu o žiletkách v tobogánu. Celá část snímku odehrávající se ve sněhem pokrytých pláních Minnesoty hrozí podbízivou lítostí a sentimentem nad čistou duší, Zellnerovi se ale záhadně povedlo nesklouznout ani k jednomu a spíš si pohrává s depresivním vývojem Kumikiny cesty a nepříjemnou předtuchou, že výprava za kufrem peněz může skončit jen jedním směrem. (07.07.2014)