Babadook

Babadook už svojou synopsou naznačuje, o čom v skutočnosti bude, teda nie o skutočnom bubákovi, ale o bubákovi vnútri tragédiou a osamelosťou zničenej duše/duší. No a priebeh filmu mi v podstate nič extra nové nepovedal. Samozrejme je to inteligentne nakrútené, s kvalitnými hereckými výkonmi a hodnotiť film podľa miery strašidelnosti ľakačiek a samotných situácií by znamenalo nepochopenie režijného zámeru. Nakoniec už výber domu, kde sa človek bojí pohybovať aj za dňa, mi stačilo k navodeniu stiesnenej atmosféry. Osobne aj pointu považujem za logické "metaforické" vyústenie predchádzajúceho deja. 70% (17.07.2018)

"Milující maminka, už si kudlu brousí... u telky se nespinká! Babadook kol brousí!" Spratek sem, spratek tam, na pár facek i podříznutí, jak by doporučili čtyři z pěti dětských psychiatrů (pátý by nedoporučoval, ale už by sám držel kudlu v ruce). Jenomže... krev není voda! Škrcený chlapeček z posledních sil něžně pohladí maminku po tváři a... nezbývá než ho milovat! I s jejich společným rodinným mazlíčkem Babadookem, který mi silně připomínal naše české strašidlo Barbuchu, živící se strachem lidí. Přestat soupeřit se synáčkem, kdo z nich je víc šibnutý, přestat na něho volat Polednici od protinožců a maminka i klučina budou v pohodě. Jednoduše geniální příběh, který by se mohl vyučovat na lékařských fakultách v oboru léčba psychických traumat, o jednoduchém a přijatelném způsobu, jak se naučit celkem v klidu žít se svými vnitřními démony. Don't worry, dook, dook, dook..., be happy. (17.08.2022)

Tak jsem si na začátku říkal, kdo nakonec bude větší monstrum, děsivá příšera z knížky nebo nekonečně zlobivý kluk...? Ohledně vývoje precizně gradovaného děje možná lze i něco málo předvídat, obzvlášť víte-li předem, že sledujete horror, stejně mě ale dokázal Babadook v nejedné věci překvapit, když se situace na půdě jednoho domu v kruhu syna, matky, psa a pomyslné příšery – tajemné noční můry – dokáže slušně obrátit. Překvapila mě na současný horror i neskutečně strhující atmosféra přítomná po celou dobu, včetně nečekaného prolínání reality s nočními můrami a fantaskními scénami. Před koncem se začal až mírně ztrácet, ale pak mě potěšilo, když jsem se díky poslednímu zvratu mohl přesně dovědět, jak se to s tím nebezpečným Babadookem vlastně má a film mi dával smysl. Silně na mě v nejedné scéně působilo psychologické zpracování myšlenky o tom, že pomyslný démon se může „převtělit“ v jisté chvíli do jakéhokoliv člověka, který se pod vlivem nahromazených faktorů stane dočasně posedlý jistou negativní vlastností nebo jindy vybuchne na krátkou chvíli s reakcí, jakou už za pár minut lituje. Hodně mě upoutala nápaditá děsivá kreslená knížka coby ikonický prvek filmu, v jehož stylu pak plynou i závěrečné titulky, nebo též krátké sestřihy scén z fantaskních a strašidelných filmů v televizi a těší mě, že filmová Austrálie si zde s debutující režisérkou zachovala dostatek osobitosti. Herečka v hlavní roli (Essie Davis) vážně excelovala. 5 hvězd ale přes všechny klady zdaleka neudělím, protože v poslední třetině (od drsné scény se psem) se pro mě film proměnil v až příliš těžké a šílené psycho, jaké jsem místy nedával, ale silný zážitek se zásahem se rozhodně konal. Patřím k těm, které závěr potěšil. [75%] (24.10.2023)

Vyčerpávající film. Ale bohužel zcela jinak, než jsem čekal. To co se v první půlhodince jeví jako působivý psychologický horor, v němž budete mít chuť tomu spratkovi co nejošklivěji ublížit, se totiž následně změní v rádoby strašidelnou story o bubákovi, jež zrovna příliš nefunguje. Herecky je to sice parádní a režisérka s onou psychologií opravdu pracovat umí. Jenže jak jde o budování napětí či strašidelnou atmosféru, tak se jí celý film rozpadá pod rukama a i to psycho není v závěru tak silné, jako na úplném začátku. Některé scény a titulní bubák pak působí nechtěně směšně a ani ten oldschoolový feeling tomu moc nepomohl. Další z řady současných hororů, jenž jde zcela mimo mě.50% (03.01.2015)

Přiznávám, nějak jsem se do toho nemohl dostat. Jako rodič beru, že ten film je o strachu rodičů, aby se dětem nic nestalo, a přitom určité naštvanosti, kdy nám ty děti lezou na nervy a dovedou otravovat i v té nejintimnější chvilce. Není to poprvé, co se podobné téma objevuje v hororu, kdy naprosto nezvladatelné dítě probudí v matce démona, nebo naopak, kdy samo dítě je posedlé a divák netuší, zda věřit matce, nebo tomu děcku a kdo je kdo. Je to zde i skvěle zahrané, a toho fakana bych mlátil asi od rána do večera... Jenže... Ono to nějak začne, nějak jinak pokračuje, a nakonec úplně jinak skončí. Na začátku by se mi líbila ta linie, kdy nevyspalá ženská, která se snaží pro všechny obětovat, konečně začne každému říkat, jak se cítí a jak to myslí doopravdy, ale tady ty věci říká ten duch/zlo/zlo v ní(?). Z úděsného fakana se najednou stane naprosto hodný klouček a netuším, jestli i on si zamkl strachy do sklepa, protože to není až tak nějak víc naznačeno. Zkrátka nakonec nevím, co autorka chtěla říct. Přijde mi, že honila hodně zajíců, jednu chvíli tohoto, druhou támhletoho, ale nakonec není jistá, jestli vůbec nějakého chytila. Natočeno je to skutečně sugestivně a často strašidelně, ale jak říkám, jako rodič jsem nepobral, které běsy (deprese?, smutek?, posttraumatický syndrom?, chtěné/nechtěné dítě?, nucené přetvařování se, až nakonec bouchnou v kotli saze?, neschopnost žít život po svém?...) nakonec autorka myslí, a hodně mi to zkazilo celý zážitek, protože ani konec to nenaznačí. ... A málem bych zapomněl, pobavilo mne, že kluk kouká na Skippyho. (15.11.2019)