Babadook

"Milující maminka, už si kudlu brousí... u telky se nespinká! Babadook kol brousí!" Spratek sem, spratek tam, na pár facek i podříznutí, jak by doporučili čtyři z pěti dětských psychiatrů (pátý by nedoporučoval, ale už by sám držel kudlu v ruce). Jenomže... krev není voda! Škrcený chlapeček z posledních sil něžně pohladí maminku po tváři a... nezbývá než ho milovat! I s jejich společným rodinným mazlíčkem Babadookem, který mi silně připomínal naše české strašidlo Barbuchu, živící se strachem lidí. Přestat soupeřit se synáčkem, kdo z nich je víc šibnutý, přestat na něho volat Polednici od protinožců a maminka i klučina budou v pohodě. Jednoduše geniální příběh, který by se mohl vyučovat na lékařských fakultách v oboru léčba psychických traumat, o jednoduchém a přijatelném způsobu, jak se naučit celkem v klidu žít se svými vnitřními démony. Don't worry, dook, dook, dook..., be happy. (17.08.2022)

Babadooka jsem si nechal ve svém maratonu úplně nakonec, protože jsem doufal, že půjde o veliký nadprůměr a to opravdu naštěstí byl. Jeden z mála hororů u kterého jsem pociťoval několikrát mrazení v zádech a to především ve chvílích přítomnosti samotného Babadooka. Musím pochválit jak psychologickou, tak i hororovou stránku. Po první stránce knížky s Babadookem jsem věděl, že přijde skvělá podívaná, na kterou bubu valit oči až do posledních titulků. Klobouk dolů, jen bych přidal hostování Jamese Wana a některé jeho vychytávky a bylo by to dokonalé. :-) (15.02.2015)

Jakýsi kříženec Poltergeista, Noční můry a Boogeymana mne příliš nenadchl. Novodobé duchařiny mě příliš neberou, daleko strašidelnější umí být leckterý krimi thriller, ba i upíři či monstra z vesmíru. Nejhorší je, že autoři postupně vrší jednu přepálenou scénu za druhou, a tak se film postupně přehoupne do komedie. Ženská řve, dítě řve, postel se třese (co působilo děsivě ve Vymítači, to je zde pro smích), obrázky padají, stěny pukají a člověku se chce smát na celé kolo. Ne, tohle vážně není strašidelné. V jistém okamžiku jsem si vzpomněl také na Dům u hřbitova. Trochu závidím těm, co se u filmu báli, já bohužel ne... (21.12.2014)

po zhlédnutí Babadooka mám konečně jasnější představu o tom, jak přesně se může ženský styl (écrire) manifestovat v případě hororového žánru. ačkoliv námět jako takový není nijak originální, jeho výsledné zpracování se velmi liší od dalších hororů, v nichž se rodič pod vlivem nadpřirozených sil pokouší zabít vlastní dítě (Osvícení, Oculus, Amytiville Horror atd.). dílčím tématem rodičovství a mateřské lásky Babadook rovněž připomene letošní velmi nedoceněnou Annabelle. ovšem obzvláště empatické vykreslení úlohy matky, podpořené vynikajícím hereckým výkonem protagonistky, o ženském vkladu nesvědčí ani zdaleka tolik, jako režisérčina neotřelá práce s monstrem. s tím souvisí i nečekané a pro mě velice potěšující rozuzlení. zděšení a hrůza nejsou hlavním cílem a není proto divu, že se nedostavuje ani kýžený účinek. prioritní je psychologie a tomuto záměru se podřizují i žánrové konvence a kde je třeba, ustupují docela. potlačím proto žánrovou frustraci a nebudu bědovat nad absentující atmosférou děsu, neboť vnímám atmosféru daleko vzácnější - rozdmýchanou díky mistrné psychologické kresbě hlavní hrdinky. především v okamžicích listování děsivou dětskou knížkou ve stylu Tima Burtona a sledování nočních televizních pořadů s nádherou reminiscencí Mélièsových raných "hororů" atmosféra houstne nejvíce. (09.11.2014)

Ťažký psychedelický horror s minimom hercov, veľkým domom plným tmavých kútov a všadeprítomným desom. Nízkorozpočtový snímok rozohráva silnú schizofrenickú partiu, kde nikdy nie je jasné, čo sú predstavy a skutočnosť. Natočené je to vynikajúco, napatie je rovnomerné a strašidlo Babadook má vysoký potenciál... Problém mám so záverom, jeho nejednoznačnosť ma trochu vytočila. Ozdobou sú herecké výkony matky a syna, ktorí bez problémov utiahli celý film. (15.11.2014)