Babadook

Psychologická, atmosférická pecka. Áno, toto bol pre mňa horor, ktorý by som tou peckou pokojne mohol nazvať. Pre mňa to práveže klišé nebolo, práve naopak. Ono totiž väčšinou keď nakrúcajú horory o duchoch, bubákoch a neviem akých príšerkách, tak sa snažia docieliť to, aby sa divák zľakol práve nich. V tomto prípade ma však zvervózňovalo všetko ostatné, len ten bubák nie. A to sa teda často nestáva. Decko drbnuté na hlavu, matke z toho začne drbať taktiež, a už je z toho pekné peklo. Bubáka tu vlastne ani nebolo treba. Ale keď režisérka pridá niečo navyše, prečo nie. Nebolo sa tu veľmi čoho zľaknúť, skôr to na mňa zapôsobilo tým, ako precízne ten horor dokázal zapôsobiť na psychiku diváka. Aspoň teda na moju, hovorím sám za seba, ale chvíľami sa mi na to nepríjemne pozeralo, a myslím to v pozitívnom zmysle slova. Pre mňa dosť depresívny film, ktorý sa pekne stupňoval každou minútou, hudba a zvuky vynikajúce a herci to zahrali naozaj uveriteľne. Dokonca ma napadlo, že ten škaredý fagan bol naozaj praštený jabloňou a akurát ho vypustili z kazajky. Toto bude v mojej tohtoročnej topke veľmi vysoko. V posledných rokoch ma totiž v podobných aspektoch zaujali asi len Baby Blues či Grace. Takýchto hororov žiaľ veľa nenájdeme. (Celkom podarený Don't Be Afraid of the Dark, ktorému som dal relatívne vysoké hodnotenie, tomuto filmu nesiaha ani po členky!) (31.10.2014)

Vedle Lipstick Demona a Owlmana, jedno z nejoriginálnějších hororových monster posledních let hlavním "strašákem" ve filmu, který v sobě míchá nemalé odkazy na různé horory. Máme tu jistou podobu s již zmiňovaným Lipstick Demonem z Insidious, našel by se tu i kus Vymítače ďábla, v největší míře je zde však viditelné Osvícení. A nakonec také uvidíme, jak to dopadne, když je Mamá Sama doma:) Essie Davis předvádí herecký koncert a v roli utrápené a věčně nevyspalé matky je úžasná. Noah Wiseman je zase nehorázně protivné, otravné a uřvané děcko. Když měl však chvíle klidu, líbil se mi a bylo mi ho i dokonce líto. Škoda, že Mister Babadook nemá ve filmu větší prostor. Většinu času jen přebývá někde ve stínech. A díky obsáhlé diskuzi na IMDb jsem se také dozvěděla spoustu podstatných dějových informací, které by mě hned asi ani nenapadly. Ta nejdůležitější z nich v sobě skrývá celou pointu snímku. Takže díky tomu bych k žánrům přihodila i ten "psychologický." Více než děsivý horor, je snímek spíše jakousi psychologickou sondou do temné duše jedné ženy, jíž se postupně začnou zjevovat její démoni, kteří její nitro zakalili temnotou a postupně jí začínají odebírat kousky zdravého rozumu. Jsou však skuteční...? (29.11.2014)

Obrazově a zvukově vytříbená, střihem osobitá australská variace na noční strašení v baráku. Hraje silně na vztah nešťastná matka / problematický syn a jejich osamělý svět po ztrátě manžela/otce, a technicky docela hezky podává strašidlo. V reakci postav na něj ale působí zvláštně, jako by nešlo o život ohrozující kletbu, ale jenom sezónní metaforické ztělesnění blbého období, které se dá silou vůle přestát. A toto, podle režisérky nejspíš obsahově zajímavější a “umělečtější” uchopení žánrové látky, mi přišlo ne úplně uspokojivé. (16.10.2020)

Kdybych já měl doma tak příšerného fracka, rozhodně bych se vysral na to, strašit jej nějakým trapným Babadůkem, který stejně celou dobu jen impotentně vrčí někde ve tmě, a rovnou bych ho střelil Albáncům na porno. Je to opravdu děsivý horor! Z toho malého zmrda mi šel neustále mráz po zádech, vůbec se nedivím, že chudák Babadůk radši ani jednou pořádně nevylez, a je mi teď upřímně líto všech, co si nasmrkali něco takového. Mělo by se to dávat jako dévédéčko k antikoncepčním preparátům a používat k propagaci potratových klinik. Bohužel je to děsivé pouze v tomto ohledu, jinak se jedná o lacinou, tupou a nedotaženou hovadinu, z níž vyčnívají jen ten iritující, lehce mozkově dysfunkční nedonošenec a výborně zahraná insomnická matka, která toho andílka brutálně nezvládá. (18.11.2014)

"Milující maminka, už si kudlu brousí... u telky se nespinká! Babadook kol brousí!" Spratek sem, spratek tam, na pár facek i podříznutí, jak by doporučili čtyři z pěti dětských psychiatrů (pátý by nedoporučoval, ale už by sám držel kudlu v ruce). Jenomže... krev není voda! Škrcený chlapeček z posledních sil něžně pohladí maminku po tváři a... nezbývá než ho milovat! I s jejich společným rodinným mazlíčkem Babadookem, který mi silně připomínal naše české strašidlo Barbuchu, živící se strachem lidí. Přestat soupeřit se synáčkem, kdo z nich je víc šibnutý, přestat na něho volat Polednici od protinožců a maminka i klučina budou v pohodě. Jednoduše geniální příběh, který by se mohl vyučovat na lékařských fakultách v oboru léčba psychických traumat, o jednoduchém a přijatelném způsobu, jak se naučit celkem v klidu žít se svými vnitřními démony. Don't worry, dook, dook, dook..., be happy. (17.08.2022)