John Wick

Neobutý dráždit kobru, povytahovat tygrův knírek, provádět dentální hygienu bílému žralokovi, olizovat podpaží nemocného ebolou, to vše se zdá jako bezpečná činnost ve srovnání s nasráním neoholené Baby Jagy.. Přílišnou teatrálnost a plochost bych připsal komiksové stylizaci a pravidlům, ale budiž, je potřebné mít svou vlastní tvář. Páni kaskadéři sice věděli, o čem točí, ale mimo gun-fu, headshoty a burácení motorů si tím už tak jistí nebyli. Zaslouží si jejich John Wick, posílající po tuctech členy ruské mafie pod drn za sabákou, vůbec svou pověst? Ruku na srdce prostřelené kulkou z Heckler & Koch P30L, jmenovat se hlavní hrdina Jonas Wicksson (Lundgren) nebo Johan van der Wick (JCVD), nešlo by hodnocení automaticky dolů? Tím nechci říct, že by Reeves byl v roli zabijáka tak ostrého, že voři v zakoně ve světle jeho zloby preventivně kartáčují šaty do rakve, nějaké terno. A co teprve přehrávající Nyqvist? Ten spíše působil jako dlouholetý poslanec Státní dumy než nelítostný šéf podsvětí. Film dělaný s láskou a zkušenostmi v žánru ano, výjimečný počin v něm však ani omylem. A abych nezapomněl, u posledního záběru trestuhodně nezařazena píseň Marty Kubišové „Někde musí být ráj..“ Nechtěl jsem být až tolik kritický, ale od posledních počinů Garetha Evanse už svět akčního filmu není jako dřív.. (20.01.2015)

Naprosto poctivá a přímočará řezničina, která nehledí vůbec na nic. Prostě jenom koná. A koná poměrně obstojně, což je příjemné zjištění, protože od Keanu Reevese bych takovou roli asi už ani nečekal. I když, nikdy se nesmí říkat nikdy. John Wick se tak vysloveně předvedl a já se po dobu 101 minut dobře odreagoval, vypnul a prostě a jednoduše bavil. (05.06.2015)

Jak už napsal Marigold, takhle měla vypadat filmová adaptace Maxe Paynea. Noirová stylizace (neony, déšť, noc, velkoměsto). Lehce „cheesy“ pulpová atmosféra. Komiksově nadsazené univerzum ruských mafiánů a nájemných vrahů (s tak promyšlenou mytologií, až mne překvapilo, že předlohou skutečně nebyla žádná komiksová série). Revenge zápletka ohlodaná na kost (ale ne tolik, abychom nechápali hrdinovu motivaci). Melodramatické flashbacky jsou nenásilně zakomponované do hlavní dějové linie a většina zúčastněných ví, jak to v podsvětí chodí, pročež mohou jít bez dlouhých úvah a řečí rovnou k věci. Prosté pozadí hrdinova příběhu ani zbytečná slova tak nikdy na dlouho neodvádí tok vyprávění daleko od akčních scén. Díky ukázněné kameře, delším záběrům a opodstatněným střihům jde o scény krásně přehledné, připomínající více asijské akce (k nimž režiséři přičichli díky spolupráci s Wachowskými) než současnou „realisticky“ roztřesenou hollywoodskou produkci. Čistý styl snímání likvidačních scén, s plynulými přechody mezi jednotlivými záběry, navíc souzní s čistým stylem práce Johna Wicka, který si potrpí na uklizeném kvartýru a většinu zloduchů pro jistotu umlčí kulkou do hlavy. Kromě možnosti vychutnat si choreograficky elegantní, precizně rytmizovanou kombinaci střelby a bojového umění v plné kráse tak styl akčních sekvencí slouží zároveň k charakterizaci protagonisty, na kterou pro všechno zabíjení jinak nezbývá moc času. Pro vychutnání filmu zároveň nepotřebujeme vědět víc, než že je John Wick cool zabiják. Zde se nabízí další paralela s akčními videohrami, které v prokreslování postav nezacházejí o moc dál (další podobnost pak lze spatřovat v hotelu, který funguje jako save-pointu, kde si hrdina může odpočinout a nechat se vyléčit). Svou videoherní povahu film pro větší názornost tematizuje také vtípkem zakomponovaným do jedné z akčních scén, kdy se protnou fikční světy hry a filmu. John Wick ukazuje, že snaha vycházet vstříc hráčům (a na ni vázané těžení z videoherní estetiky) nemusí spočívat jen ve frenetickém střihu. „Herní“ může být film také důrazem kladeným na maximální přehlednost akce a přímočarostí vyprávění, která není zastíraná, nýbrž hrdě stavěná na odiv. Jestliže druhý Zátah dosud v kategorii nejlepších akčních filmů letošního roku neměl silnou konkurenci, teď už ji má. 80% (15.10.2014)

Nechápu, že někdo byl schopen odezřít z monitoru (plátna) výraz Johna Wicka. Ca 80% filmu má světelné podmínky přirovnatelné tak k řiti černocha o půlnoci v neosvětleném tunelu. Tam, kde jiní viděli špatnou choreografii a mimiku hlavní postavy, resp. její nedostatek, já viděla vcelku hovno. Ale protože mám ráda bígly, chápu, že byl hlavní hrdina ztrátou psíka hluboce dotčen. Co naopak nechápu, tak proč si na konci pořídil takovou bestii hnusnou. To by tak pro dnešek k mému chápaní a nechápání bylo všechno. (24.03.2020)

Málokdy je v áčkovém filmu k vidění tak špinavá, neučesaná akce, kde se v záchvatu boje mlátí do právě zašité rány, protivníci se v 95% případů uzemňují tím nejjistějším způsobem, tedy headshotem, kde KONEČNĚ auta po nárazu nevybuchují a ženy se KONEČNĚ perou jako ženy (tedy přes sílu to nepůjde, tak úskokem), takže nekoukám na jejich tvrdé pěstní rány a kopy, které by vzhledem ke své fyziognomii nebyly schopny, jako se to naopak v rámci genderové pseudo-vyváženosti děje v drtivé většině filmů dnešního Hollywoodu. A navíc se tady vtipně ozvláštňuje klišé akčních filmů, takže nájemní vrazi mají svůj hotel se svými pravidly a nezpochybnitelným důvodem pro masakrózní hody je zabitý vořech. Což dokážu pochopit, mě kdyby někdo šáhl na křečka, John Wick by byl hadr i se svým arzenálem. (15.01.2015)