John Wick

Naprosto poctivá a přímočará řezničina, která nehledí vůbec na nic. Prostě jenom koná. A koná poměrně obstojně, což je příjemné zjištění, protože od Keanu Reevese bych takovou roli asi už ani nečekal. I když, nikdy se nesmí říkat nikdy. John Wick se tak vysloveně předvedl a já se po dobu 101 minut dobře odreagoval, vypnul a prostě a jednoduše bavil. (05.06.2015)

Jak už napsal Marigold, takhle měla vypadat filmová adaptace Maxe Paynea. Noirová stylizace (neony, déšť, noc, velkoměsto). Lehce „cheesy“ pulpová atmosféra. Komiksově nadsazené univerzum ruských mafiánů a nájemných vrahů (s tak promyšlenou mytologií, až mne překvapilo, že předlohou skutečně nebyla žádná komiksová série). Revenge zápletka ohlodaná na kost (ale ne tolik, abychom nechápali hrdinovu motivaci). Melodramatické flashbacky jsou nenásilně zakomponované do hlavní dějové linie a většina zúčastněných ví, jak to v podsvětí chodí, pročež mohou jít bez dlouhých úvah a řečí rovnou k věci. Prosté pozadí hrdinova příběhu ani zbytečná slova tak nikdy na dlouho neodvádí tok vyprávění daleko od akčních scén. Díky ukázněné kameře, delším záběrům a opodstatněným střihům jde o scény krásně přehledné, připomínající více asijské akce (k nimž režiséři přičichli díky spolupráci s Wachowskými) než současnou „realisticky“ roztřesenou hollywoodskou produkci. Čistý styl snímání likvidačních scén, s plynulými přechody mezi jednotlivými záběry, navíc souzní s čistým stylem práce Johna Wicka, který si potrpí na uklizeném kvartýru a většinu zloduchů pro jistotu umlčí kulkou do hlavy. Kromě možnosti vychutnat si choreograficky elegantní, precizně rytmizovanou kombinaci střelby a bojového umění v plné kráse tak styl akčních sekvencí slouží zároveň k charakterizaci protagonisty, na kterou pro všechno zabíjení jinak nezbývá moc času. Pro vychutnání filmu zároveň nepotřebujeme vědět víc, než že je John Wick cool zabiják. Zde se nabízí další paralela s akčními videohrami, které v prokreslování postav nezacházejí o moc dál (další podobnost pak lze spatřovat v hotelu, který funguje jako save-pointu, kde si hrdina může odpočinout a nechat se vyléčit). Svou videoherní povahu film pro větší názornost tematizuje také vtípkem zakomponovaným do jedné z akčních scén, kdy se protnou fikční světy hry a filmu. John Wick ukazuje, že snaha vycházet vstříc hráčům (a na ni vázané těžení z videoherní estetiky) nemusí spočívat jen ve frenetickém střihu. „Herní“ může být film také důrazem kladeným na maximální přehlednost akce a přímočarostí vyprávění, která není zastíraná, nýbrž hrdě stavěná na odiv. Jestliže druhý Zátah dosud v kategorii nejlepších akčních filmů letošního roku neměl silnou konkurenci, teď už ji má. 80% (15.10.2014)

Málokdy je v áčkovém filmu k vidění tak špinavá, neučesaná akce, kde se v záchvatu boje mlátí do právě zašité rány, protivníci se v 95% případů uzemňují tím nejjistějším způsobem, tedy headshotem, kde KONEČNĚ auta po nárazu nevybuchují a ženy se KONEČNĚ perou jako ženy (tedy přes sílu to nepůjde, tak úskokem), takže nekoukám na jejich tvrdé pěstní rány a kopy, které by vzhledem ke své fyziognomii nebyly schopny, jako se to naopak v rámci genderové pseudo-vyváženosti děje v drtivé většině filmů dnešního Hollywoodu. A navíc se tady vtipně ozvláštňuje klišé akčních filmů, takže nájemní vrazi mají svůj hotel se svými pravidly a nezpochybnitelným důvodem pro masakrózní hody je zabitý vořech. Což dokážu pochopit, mě kdyby někdo šáhl na křečka, John Wick by byl hadr i se svým arzenálem. (15.01.2015)

"Nejde o to, co jsi udělal, synku. Jde o to, komu jsi to udělal." Nemohu se zbavit pocitu, že od té doby, co Rusové zákeřně ukradli Američanům Krym a provokativně si postavili své území nebezpečně blízko základen NATO, zmizely z amerických filmů veškeré mafie s čestnou výjimkou těch ruských. A ty je třeba pozabíjet. Krutopřísnému a hustodrsnému Johnu Wickovi to jde velmi slušně, akce si fanda rozhodně užije a pár scén stojí rozhodně za zapamatování. Například zrušení členství slečny Perkinsové v poklidném hotelu pro zabijáky bylo naprosto vynikající. Zkrátka, kdo si rád užívá tupé akční zábavy, tomu musím doporučit, aby si od Johna Wicka nechal na necelé dvě hoďky vypnout mozek. (10.03.2015)

Reeves je zase jednou boží. John Wick je ryzí akční střílečka (silně inspirovaná komiksovou strukturou), která si na nic nehraje. Tvůrci sypou geniální nápady doslova z rukávu a invence je znatelná nejen v neuvěřitelně jednoduché, ba do teď nevyužité, zápletce. Silný emocionální rozjezd bez sebemenších problémů nasadí banální a přesto přesvědčivý hlavní motiv pomsty a začne se zabíjet. Krvavý balet je stejně sympatický jako letošní Raid 2, jen tady je tak nějak odlehčenější a ne tak sadistický. V samotné podstatě jde hlavně o to přátelské pouto mezi páníčkem a jeho pejskem. (01.11.2014)