V srdci mora

Vcelku zajímavá ukázka té doby a profese lovců velryb (vorvaňů). Určitě nelituju, že jsem tento příběh lodi Essex a její posádky viděl, nicméně musím říct, že mě nijak zvlášť nedostal. Hodnotil bych to průměrně, některé momenty jsou lepší, jiný pasáže zase slabší. Vztah kapitána a prvního důstojníka mohl být podle mě vykreslen lépe, vadila mi také digitální stránka filmu, kdy akční scény občas nepůsobily moc dobře. 60% (22.03.2016)

Existuje nějaký film, kde se většina herců svých rolích nezhostila příliš důkladně, kde jsou chartery jimi hrané spíš jednorozměrné a kde někdy zamrzí přílišné použití cgi? Ano, existuje a je to V srdci moře, poctivý dobrodružný film, který si z různých klasik bere mnohé (konec konců, celé je to orámováno Bílou velrybou a vypravováním pro uši páně Hermana Melvilla), takže je tu například čtrnáctiletý vypravěč, co vypráví o hrdinství mužů na lodi, ale zároveň tu není nic klasicky šestákového (i když některým páteřím by možná slušel větší ohyb, ale i takhle je výsledek zcela hoden příběhu). Ono i to slabší herectví a jednorozměrnost postav zcela patří k věci - k dobrodružným charakterům se docela hodí ono upnutí na jeden cíl (případně vícero, pravidelně se měnících -. velryba, velryba, přežít, velryba atd.). A takových filmů je dnes sakra málo. Ano, klidně mohlo být levnější cgi nahrazeno komornějšími záběry, ale obávám se, že pak by tenhle film působil až příliš jako bludný přízrak, co dorazil z vod klasických dobrodružných filmů z dob před několika desítkami let. PS: vesmírná vydra s chapadlama to sice není, ale i tak je onen obludný kytovec vpravdě impozantní (13.12.2015)

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)

Není nad to zajet na velryby s partou kamarádů a nechat, na rok či dva, svoje manželky čekat doma ve vší počestnosti. Práce blbě placená, ale se spoustou čerstvýho vzduchu učaruje i mocného Thora, který je tak snaživej, že se má stát kapitánem. Jenže protekce byla svině odjakživa a tak se bude muset spokojit s místem prvního důstojníka a tunou slibů, že příště bude Captain America už rozhodně on. Hodí se to na papír a k vlastní lodi už stačí jen maličkost - 2000 barelů velrybího oleje. To se dá sfouknout za den. Jenže jen na jednom zázračném místě, kde bílá velryba dává dobrou noc všem, co se přiserou do jejího teritoria a navíc se tam pluje kurevsky dlouho. To kluky ale neodradí a pustí se do akce. Připlujou, uviděj, potopěj se... A tak mocný Thor místo velrybího tuku a lodí pod prdelí trčí ve člunu s pár dalšíma, co ten průser přežili a čeká ho pár tisíc kiláků domů se sucharem v kapse, deci vody v lahvi a ve společnosti nasranýho Morbidního Dyka. Pak už je jen otázkou času z koho se stane lidská konzerva a kdo bude díky kámošovu masu trpět o něco delší dobu. Doporučuje 8 vorvaňů z 10. (25.04.2018)

Solidně natočené, ale co do příběhu a charakterů postav dost nezajímavé. Ron Howard umí. O tom žádná. Ale v poslední dekádě ne tak, jak bych si alespoň já představoval. Mnohem raději se vracím k jeho starším kouskům. Na druhou stranu obdivuju jeho chameleonství, kolik žánrů už vystřídal. Tentokrát přispěchal s poctivým chlapským dramatem, který šlape jako dobře promazaný stroj. Ale to je asi tak všechno. Je to takové uhlazené, ale já bych občas nějakou kaňku, nějakou ostřejší scénu, nějakou dravost přivítal. Podíváme se na palubu rybářské lodi, která má naplnit sudy velrybím tukem a vrátit se na pevninu, kde někteří námořníci očekávají přírůstek do rodiny. Jsou to pánové odvážní, ale pořád filmoví, tedy necítíme to skutečné ohrožení, boj o život. Prostě jsem nevěřil. Řemeslně je to fajn. Mořské nemoci se ale bát nemusíme, zase takový efektní veletoč to není. Když už efekty přijdou, jsou místy odfláknuté. Což k té většině povedených překvapí. Zajímavých charakterů je na palubě zoufale málo, herci nestrhnout, navíc velmi slušný Cillian Murphy dostává pramálo prostoru. A ještě jedna výtka: Howard se měl trochu lépe vypořádat s tempem. Občas to nepěkně dře. Takže těch chyb a chybek je vlastně nakonec docela dost. (30.01.2016)