V srdci mora

Na předchozí Howardův RUSH (který připomíná rivalitou hlavních mužských postav, z nichž jednu opět hraje Hemsworth) ani na Weirův MASTER AND COMMANDER to sice nemá, scénář by potřeboval dotáhnout a vizuálně je to dost digi, ale rozhodně je to velmi příjemný dobrodružný výlet na moře, po kterém se potuluje nevyzpytatelná obří bílá velryba. (14.12.2015)

Ron Howard nám servíruje až nečekaně drsný Survival s pamětihodnými scénami. Slušně promyšlené story, vynikající Hemsworth, úchvatná Demon Whale, solidní vizuál ,fungující emoce a slušná dramatická linie mezi kapitánem a prvním důstojníkem, to vše zde najdete. Potěší i pár nepříjemných scén ( Vnitřnosti velryby). Druhá půlka je už sice zdlouhavější oproti té první, přesto mám z filmu pozitivní pocity. Moře je kruté! 75% 3D Ok. (13.12.2015)

Zamrzí, že uvozující "vyprávějící" linie nabízí nepoměrně zajímavější postavy (a ostatně i herce) než "vyprávěná" linie, kde se promenádují jednorozměrné charaktery. A zatímco Hemsworth tu svou utáhne alespoň díky charismatu, tak Walker ani to ne. Zamrzí pak dvojnásob, že to je mnohdy tak okatě digitální. V málokterém snímku tolik bije do očí, jak herci stáli ve studiu před zeleným plátnem a všechny ty vzdouvající se vlny a mořská havěť jsou k nim doklíčované. I toto se dá udělat tak, že to nepoznáte, ale to není tento případ. Umocněno je to ještě i tím, že herci jsou až na výjimky v těchto scénách zabíráni v bezprostředních detailech "na tělo a ksicht", což působí přinejmenším nezvykle. Naštěstí těch scén zase není tolik a jakmile se to odehrává v klasických interiérech a na lokacích, tak to rázem funguje o poznání lépe. A proč jsou ty dvě výtky uvozené slovem „zamrzí“? Protože jinak jde o poctivý klasický (pravda, možná až moc) chlapácký námořně dobrodružný snímek o přežití jak ze staré školy. (04.12.2015)

Vcelku zajímavá ukázka té doby a profese lovců velryb (vorvaňů). Určitě nelituju, že jsem tento příběh lodi Essex a její posádky viděl, nicméně musím říct, že mě nijak zvlášť nedostal. Hodnotil bych to průměrně, některé momenty jsou lepší, jiný pasáže zase slabší. Vztah kapitána a prvního důstojníka mohl být podle mě vykreslen lépe, vadila mi také digitální stránka filmu, kdy akční scény občas nepůsobily moc dobře. 60% (22.03.2016)

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)