Yeppeun namja

Žiješ-li život jako hru, můžeš se i ty sám stát hračkou, protože hraješ-li si s druhými, oni si začnou pohrávat s tebou. A proto nezapomínej! Hračku dítě vždycky nakonec odhodí. Netradiční seriál, který podle anotace slibuje stokrát viděné, donutí ovšem člověka buďto mu porozumět, nebo jej nepochopit. Tento seriál má výraznou nevýhodu v předporozumění, které se v potenciálním divákovi může vytvořit, inzeruje, čím bude a ve skutečnosti čím není, přitom neprozrazuje, že není důležité se na něj jen dívat, ale i u něj přemýšlet. Všechna korejská dramata mají v rámci každého žánru velmi podobnou fabuli i syžet a za odklonění následuje trest. Zatímco zde se tvůrci soustředili na psychologický a morální vývoj hlavního hrdiny, rozehráli desítku různorodých a velmi působivých žen, vystavěných bez povrchního principu černá-bílá, následkem toho museli upozadit romanci (což v rámci zpracovávaného námětu je plus). Místo lásky až za hrob je akcentovaná láska jako přátelská blízkost a možnost mít na koho se spolehnout (což je pro mě další plus). Nicméně tu nechybí milostný trojúhelník, jenž vzácně není jen na ozdobu. Na druhou stranu, hlavní hrdinka Kim Bo-tong byla pro mě asi největší oříšek, v prvních dílech její jednání působilo přehnaně a slaboduše, postupně se ale ukázalo, že je velmi bystrá a přemýšlivá, nakonec si ji lze snadno oblíbit navzdory tomu, že jistou komplexnost postrádá. Pokrytectví, bezstarostnost a zaslepenost jsou vlastnosti, které kolem sebe šíří Ma-te. Kde mohl, tam hledal jednodušší cestu, jen natahoval ruku a nic nedával a pak se roztříštil o svůj vlastní obraz v zrcadle, které mu nastavilo deset žen. Jeho postavu považuji za jednu z nejzajímavějších v k-dramalandu, protože je první, z něhož jsem měla pocit, že ztrácí půdu pod nohama z důvodu ohrožení vědomí své vlastní identity. (U něj mě také zaujalo, že vztah matky a syna není jen nutná část jeho charakteristiky, která by se odbyla v prvním díle, ale provází nás celým seriálem.) David je sice skladkobolným druhým hrdinou, které nepovažuji za dobře vytvářené charaktery, ale nakonec v rámci své kategorie má nečekaně velké kouzlo, nadto mě velmi bavila interakce a vztah přátelství-nepřátelství mezi ním a Ma-tem. Někdo tvrdí, že příběh je nudný nebo špatný, mě přijde ve své podstatě geniální, i když v rámci zpracování (špatná režie, nepříliš práce s kamerou a rušivé střihy) má výkyvy nahoru i dolů, ve výsledku působí neučesaně a neuvěřitelně uspěchaně (což naopak někde ubírá vývoji věrohodnosti). Drama nám místy podává didaktickou linii, ale je dávkovaná nenápadně, nenásilnou formou, a hlavně docela realisticky bez přílišné idealizace - spíše než trest za špatnost následuje smír. Problém je s žánrovým zařazením mísí se tu tragikomické prvky, trochu groteska, ale nechybí ani zapamatováníhodné čistokrevně komické scény, neuskutečnil se tu jen přechod od komedie k melodramatu, protože vztah komedie-drama trvá téměř po celou dobu. Nesmíme zapomínat, že jsme v populární tvorbě, která na konci vše vyřeší a rozbitý svět zase složí (co zůstane nedořečené ve mě budí znovu iluzi reality, protože v realitě se také vše nevyřeší). Pro mě byl opravdu nevídaný zážitek sledovat tříštící se hrdinův omezený svět falešných jistot a jeho povrchního neautentického života, přičemž za těmi střepy se nenacházel vždy jen reálný svět, ale někdy tam byla i naprostá tma. Do třetího dílu jsem uvažovala o třech hvězdách, následně o čtyřech a pěti, čtyři hvězdy jsem dala Master of the Sun, který ohromoval velkolepou výpravou, dramatickým dějem, roztomilým vztahem a vyprofilovanými postavami, ale pod tím vším něco chybělo, z toho důvodu i přes jasná selhání ve formě tohoto seriálu, dávám pět hvězd za myšlenku, kterou alespoň nastínili (i když ke konci se jim začínala drobit). Doporučuji všem, kteří chtějí vidět v korejském seriálu něco jiného, než dokonalý příběh, jenž ale uvnitř vypadá jako bublinková čokoláda, toto je pralinka s hořkosladkou náplň. (Pátá hvězda za odvahu odklonit se od typických korejských syžetů.) (11.01.2014) (menej) (viac)