LilySever

Tento seriál míří k dokonalosti a v mnoha ohledech je jedinečný, ovšem má i svoje velmi slabé stránky. Námět: ***; zpracování příběhu: ****; postavy: *****; vtip: *****; roztomilost: *****. Z počátku mi dělalo problém akceptovat zákonitosti tohoto seriálu, ale stejně jako víno i doramata mají schopnost postupně uzrávat. Velkým kladem jsou neopakovatelné postavy, ty jsou vytvořené jako neměnné charaktery, u nichž je vývoj povolen jen omezeně, což je jen k dobru. Hlavní pár oplývá úžasnou živelností a živostí. Hlavní hrdinka působí sice nevěrohodně, ale v konečném výsledku mě to ani trochu nerušilo, herečka je velmi sympatická, korejsky nesamostatná a zranitelná, většina komických situací vychází právě z její nešikovnosti a dětskosti, takže její výměna za inteligentnější, světaznalejší, drsnější či prudší hrdinku by spíše celý záměr podkopala (viz K-POP, sice očistili You’re beautiful od některých chyb, ale rozmnožili námět o množství dalších a podstatně horších, že jim vymizela roztomilost). Zatím jsem nikdy neviděla přesvědčivěji ztvárněného sebestředného sobce – boha, který se sklání k smrtelníkům, než jak ho zahrál Geun-seok Jang. Nicméně i zbytek skupiny měl jedinečný náboj, který v ostatních dramatech sester Honkovým postrádám. Korea klade důraz na práci s detaily (např. opakovaný motiv hvězd), která je pro populární tvorbu Evropy a Ameriky téměř neznámá. Postavy ani scénář hlavní linie rozhodně chyby neměly, to ovšem neplatí o vedlejší linii, kdy si scénáristky neodpustily nezaplést do příběhu tajemný původ, ztrátu rodičů, postupné odhalování,... Musím říct, že tato linie seriál hodně sráží, ostatně už v 19. století si z toho dělal Oscar Wilde legraci: „Ztratit jednoho rodiče lze považovat za neštěstí, ale ztratit oba - to už je nedbalost.“ Tato zápletka mi nechala na jazyku nepěkně telenovelovou příchuť. Přesto nemůžu tento seriál jinak než doporučit, je to nádherný zážitek nefalšované zábavy, nadto okořeněný obdivuhodným soundtrackem. Nejsem si jistá, jestli je pro začátečníky s korejskou tvorbou ideální, toto byl můj druhý seriál (první byl Playful kiss, kterému jsem hned dala pět hvězd) a málem jsem mu po prvním shlédnutí dala odpad.

Všichni nosíme masku a ať je jakákoliv, chrání nás před okolním světem, když ji ztratíme, jsme zranitelní. Za zdánlivě samoúčelnou korejskou komikou se ve skutečnosti skrývají lidé v maskách, kteří si tak chrání svůj svět bezpečí. Každý z z protagonistů je sice v jiné ulitě (nepřístupnost, vlezlost, upozadění), ale všichni bojují o existenci sebe sama ve světě toho druhého. Je to pro mě jednoznačně překvapení roku a celkově i v rámci celé korejské seriálové tvorby. Troufnu si říct, že je to myšlenkově zatím nejinvenčnější drama, které jsem viděla.

Může dokonalý, inteligentní a čestný muž přivádět všechny k nepříčetnosti, až by ho vynášeli v zubech? Ano, může. Žánrově velmi povedeně propletená adaptace románu, na níž se neprojevují žádné nešvary korejských dramat. Myslím, že je to vhodný seriál pro všechny "korejské" začátečníky a odpůrce telenovel.

Tato dorama skrývá v rukávu několik es, protože málokteré dílo populární tvorby se může chlubit takovou vymazleností. Námět: *****; zpracování příběhu: *****; postavy: *****; vtip: ****; roztomilost: *****. Předností tohoto seriálu je, že vychází z mangy, nejedná se o počin scénáristů, ale o dlouhodobou práci autorky, což se na konzistenci a úrovni výrazně podepsalo, další výhodou je, že seriál může těžit z předchozích zpracování. Divák se u postav nedočká žádného přehnaného a neuvěřitelného vývoje nebo nelogických zvratů v jejich chování, jsou to osobnosti s pevně stanovenými charaktery, přicházejí s určitými rysy, které ani v průběhu neztrácí, což je velmi ojedinělé. V obsahu zmíněná Oh Ha Ni, jakožto tupoučká dívka, mě nejprve odrazovala od zhlédnutí, což se nakonec ukázalo jako lichá obava, herečka je velmi sympatická a tupost v jejím případě nepůsobí americky zaostale, ale mile a přirozeně (konec konců, průměrně inteligentní dívčí postava by nikdy nedovolila autorce vytvořit podobnou romanci, viz o dost méně zábavné Heatstrings). Pan Arogant si zachovává tvář sobeckého prince a cynického sadisty v jednom a dokáže jedinečně štvát i divačky u obrazovky. Přestože se jedná o tradiční literární typ dívčích románů, odlišuje se od podobných hrdinů tím, že jeho povaha není jen maskou, která spadne nejlépe do konce prvního dílu/kapitoly/stránky, ale jeho podstatou je, že se skutečně vyžívá v mučení druhých. Velmi mě zaujalo i nečekaně nápadité variování stereotypů, Oh Ha Ni je klasická postava, která má většinu vlastností dívek, které nikdy svého milého neuloví, vždyť je „stihačka“, a nadto je oblíbenkyní hrdinovy matky (u matky si cením toho dokonalého dialektického spojení elegance a naprosté potrhlosti). Seriál si s divákem hraje, pracuje se vžitým očekáváním, co hrdinka má být a jaká být nemá, načež se divákovi vysmívá, když je donucený přijmout za hrdinku antihrdinku. :-) Ani délka seriálu není přehnaná, sedí mu přesně, aby se vyvaroval průhlednosti a opakovaní. Vytkla bych mu snad jen poslední tečku, a to speciály, samozřejmě, že jsou vtipné a milé, ALE příliš sladké a téměř popírají hrdinovu podstatu, připadají mi jako přílišný ústupek divákovi, i když předpokládám, že také vychází z pera autorky. Seriál doporučuji těm (dívkám), které mají rády kultivované seriály ze školního prostředí a dávají přednost komedii před romantikou a které mají rády postmoderní hru s očekáváním. V rámci žánru toto řadím mezi to nejlepší, co jsem napříč světem zhlédla.

Groteskní ruský magický realismus, velmi působivá adaptace.

Žiješ-li život jako hru, můžeš se i ty sám stát hračkou, protože hraješ-li si s druhými, oni si začnou pohrávat s tebou. A proto nezapomínej! Hračku dítě vždycky nakonec odhodí. Netradiční seriál, který podle anotace slibuje stokrát viděné, donutí ovšem člověka buďto mu porozumět, nebo jej nepochopit. Tento seriál má výraznou nevýhodu v předporozumění, které se v potenciálním divákovi může vytvořit, inzeruje, čím bude a ve skutečnosti čím není, přitom neprozrazuje, že není důležité se na něj jen dívat, ale i u něj přemýšlet. Všechna korejská dramata mají v rámci každého žánru velmi podobnou fabuli i syžet a za odklonění následuje trest. Zatímco zde se tvůrci soustředili na psychologický a morální vývoj hlavního hrdiny, rozehráli desítku různorodých a velmi působivých žen, vystavěných bez povrchního principu černá-bílá, následkem toho museli upozadit romanci (což v rámci zpracovávaného námětu je plus). Místo lásky až za hrob je akcentovaná láska jako přátelská blízkost a možnost mít na koho se spolehnout (což je pro mě další plus). Nicméně tu nechybí milostný trojúhelník, jenž vzácně není jen na ozdobu. Na druhou stranu, hlavní hrdinka Kim Bo-tong byla pro mě asi největší oříšek, v prvních dílech její jednání působilo přehnaně a slaboduše, postupně se ale ukázalo, že je velmi bystrá a přemýšlivá, nakonec si ji lze snadno oblíbit navzdory tomu, že jistou komplexnost postrádá. Pokrytectví, bezstarostnost a zaslepenost jsou vlastnosti, které kolem sebe šíří Ma-te. Kde mohl, tam hledal jednodušší cestu, jen natahoval ruku a nic nedával a pak se roztříštil o svůj vlastní obraz v zrcadle, které mu nastavilo deset žen. Jeho postavu považuji za jednu z nejzajímavějších v k-dramalandu, protože je první, z něhož jsem měla pocit, že ztrácí půdu pod nohama z důvodu ohrožení vědomí své vlastní identity. (U něj mě také zaujalo, že vztah matky a syna není jen nutná část jeho charakteristiky, která by se odbyla v prvním díle, ale provází nás celým seriálem.) David je sice skladkobolným druhým hrdinou, které nepovažuji za dobře vytvářené charaktery, ale nakonec v rámci své kategorie má nečekaně velké kouzlo, nadto mě velmi bavila interakce a vztah přátelství-nepřátelství mezi ním a Ma-tem. Někdo tvrdí, že příběh je nudný nebo špatný, mě přijde ve své podstatě geniální, i když v rámci zpracování (špatná režie, nepříliš práce s kamerou a rušivé střihy) má výkyvy nahoru i dolů, ve výsledku působí neučesaně a neuvěřitelně uspěchaně (což naopak někde ubírá vývoji věrohodnosti). Drama nám místy podává didaktickou linii, ale je dávkovaná nenápadně, nenásilnou formou, a hlavně docela realisticky bez přílišné idealizace - spíše než trest za špatnost následuje smír. Problém je s žánrovým zařazením mísí se tu tragikomické prvky, trochu groteska, ale nechybí ani zapamatováníhodné čistokrevně komické scény, neuskutečnil se tu jen přechod od komedie k melodramatu, protože vztah komedie-drama trvá téměř po celou dobu. Nesmíme zapomínat, že jsme v populární tvorbě, která na konci vše vyřeší a rozbitý svět zase složí (co zůstane nedořečené ve mě budí znovu iluzi reality, protože v realitě se také vše nevyřeší). Pro mě byl opravdu nevídaný zážitek sledovat tříštící se hrdinův omezený svět falešných jistot a jeho povrchního neautentického života, přičemž za těmi střepy se nenacházel vždy jen reálný svět, ale někdy tam byla i naprostá tma. Do třetího dílu jsem uvažovala o třech hvězdách, následně o čtyřech a pěti, čtyři hvězdy jsem dala Master of the Sun, který ohromoval velkolepou výpravou, dramatickým dějem, roztomilým vztahem a vyprofilovanými postavami, ale pod tím vším něco chybělo, z toho důvodu i přes jasná selhání ve formě tohoto seriálu, dávám pět hvězd za myšlenku, kterou alespoň nastínili (i když ke konci se jim začínala drobit). Doporučuji všem, kteří chtějí vidět v korejském seriálu něco jiného, než dokonalý příběh, jenž ale uvnitř vypadá jako bublinková čokoláda, toto je pralinka s hořkosladkou náplň. (Pátá hvězda za odvahu odklonit se od typických korejských syžetů.)

Hvězdy zejména za myšlenku, která obvykle v populární korejské tvorbě doslova chybí. - V tomto případě jí je: Rodíme se již s netvorem uvnitř nás, nebo jsme jeho postupnými tvůrci?