Teória všetkého

Přesně to, čím Stephen Hawking byl, tedy geniálním fyzikem a jednou z nejvýznamějších vědeckých osobností 2. poloviny 20. století, ve filmu nenajdete. A to je asi hlavní problém, i když samozřejmě není jediný. Eddie Redmayne předvedl vskutku autentický výkon (záměrně se vyhýbám jiným přirovnáním) a vzhledem k tendencím Akademie nemohl Oscara vyhrát nikdo jiný. Jenže jeden herec, i když hlavní, film nedělá. Zájem tvůrců o Hawkingovo dílo je velmi povrchní (obhajova doktorské práce za několik desítek sekund?), filmový Redmayne jako Hawking vypadá stále na 30, ačkoli mu je v závěru filmu přes 60. Vlastně všichni vypadají, jako by moc nestárli. Tím přecházíme k jisté bezčasovosti, kdy druhou polovinu filmu divák neví, v jakém roce vlastně je a orientuje se jen díky stěžejním událostem Hawkingova života (elektrický vozík, vydání knihy, rozvod). To by ani nemuselo vadit, jenže v rámci životopisného žánru se nejedná o nikterak subjektivizující přístup, který by tuto absenci stíral. Divák je v podstatě v distanční pozici a pozoruje ostatní postavy z podobné perspektivy snažíc se rozeznat, jakou myšlenku chce hlavní postava vyjádřit. Teorie všeho je v tomto případě tím, s čím se Hawking musel většinu života vyrovnat, tedy fyzickým handicapem, který zásadně ovlivnil jeho život a ne tím, co se snažil (a stále snaží) objevit - jedinou, elegantní rovnici, která vysvětlí podstatu celého vesmíru a všechny jeho zákonitosti. (08.07.2015)

O soundtracku: Není ničím překvapivý a ani nemohl. Jako životopisný film mapující osud skutečného génia útočí bez výhrad pomocí soundtracku na sentiment. Scény první milostné jiskry, polibku, ale i nemoci jsou doprovozeny teskným piánem, jehož melodie snad může připomínat mystický novověký bál, jako ve skladbě Domestic Pressures. Tklivé tóny klavíru ovšem nejsou jediným, co Jóhann Jóhannsson použil k ataku na naše emoce. Vyjma komorních houslí, které s piánem tvoří klasickou kombinaci u sentimentálních snímků, je tu i kytara. Něžné vybrnkávání je důkazem, jak perfektně se může tento jindy energický nástroj snoubit s těmi melodickými jako klavír či housle (Forces of Attraction). Teorie všeho se může pyšnit precizně vybraným soundtrackem, bez něhož by se film propadl ještě o třídu níže. Jóhannsson sám prohlásil, že pokud hraje čas ve filmu velkou roli, i soundtrack musí být timeless (nadčasový). Povedlo se mu to? Možná ano, možná ne. Ve snímku ovšem zazní i jiné melodie, než od něj. A dost možná také díky epilogové hudbě od Cinematic Orchestra jsou závěrečné titulky smyslnějším zážitkem, než zbytek filmu. Nejlepší soundtrack z filmu: Arrival of the Birds. 60 % (10.05.2015)

Už také začínám být těmi přízemními a vesměs obyčejnými oscarovkami, které jdou přímočaře za zlatým plešounem díky tématu, které prezentují, přesycen. Tak trošku jsem takto nevybíravě přistupoval i k Hawkingově Theory of Everything. Přímo se vybízí srovnání s Imitation Game, které se mi taktéž velmi líbilo, ale přecejen k látce přistupuje malinko jinak. Nechci říci, že hůře či lépe, ale sází hlavně na jednu postavu - Cumberbatche. V Teorii všeho jde ale především o vztah chorobou nakaženého muže a milující ženy, která dokáže přetrpět i ty nejtěžší překážky a zvedat tak důvěru i nemohoucímu manželovi. Jde o lásku, která je podkreslena citlivým vyprávěním skutečného příběhu a natočena velice líbivým způsobem, že jsem se až divil, jak moc se můj konečný názor liší od, podobnými snímky znuděných, filmových fanoušků a jak moc jsem se do příběhu zažral. O Hawkingovi jsem se navíc chtěl vždycky dozvědět něco bližšího a jsem rád, že mi tuto možnost naskytl právě James Marsh. Eddie Redmayne jinak rozhodně nepatří k mým oblíbencům a ani bych se neodvážil tvrdit, že snímek povznáší pouze on nebo Felicity Jones, ovšem musím uznat, že casting se velmi povedl a oba podávají ve své roli velice přesvědčivý výkon...90% (12.02.2015)

Nejsem velkým příznivcem stavění pomníků živým lidem. Stephen Hawking je však živý spíše uvnitř a tak jsem si na něj udělal čas. Bohužel jsem se přitom nedozvěděl nic víc, než mi předtím nabídla Wikipedie a to mne trošku zklamalo. Taky mne moc nebavilo sledovat rozkládajícího se člověka, ale vše mi nahradila úžasná, chápavá a obětavá Jane. Kvůli ní jsem se dodíval do konce a spílal vášnivému čtenáři Penthouseu za to, jak se jí odvděčil. Ona pro mne byla tak pozitivním zážitkem, že by ji Stephen nedokázal překonat, ani kdyby svou vysněnou rovnici teoreticky vymyslel, experimentálně dokázal a ještě by jí udělal tři děti. (10.09.2015)

Je to už dlouho, co jsem svým dětem koupila knížku Jirkův tajný klíč k vesmíru. Tehdy jsem ani netušila, že je jejím autorem světoznámýbritský vědec, ale pojetí knihy nás uchvátilo. K totmuto živopisnému dílku bych měla nějaké výhrady, ale nakonec je převálcoval famózní herecký výkon Eddieho Redmaynea. (08.03.2019)