Obrad

Precizní, detailní, i když možná malinko akademická, psychologická studie podivuhodné omezenkyně a jejího života, jež stojí a padá na sevřených hereckých výkonech. Pointa musí zaujmout každého, o efektně syrovém závěru se to bohužel říci nedá, protože tady, zejména na druhý pohled, dosavadní realistický ráz dostává na frak. (29.04.2005)

Nemyslím si, že základním motivem příběhu je analýza jednání mentálně postižených. Obřad je o nenávisti, kterou pociťují neúspěšní vůči úspěšným, a která vzniká již z pouhého pocitu neúspěšnosti. Mentálním handicapem je v tomto příběhu jen zesilována, protože autoři zamýšleli předvést ji v intenzívnější a tím také čitelnější podobě. Režijně a herecky je zde vše bezchybně zvládnuté, příběh je stavěn jako dokonalý originální dům se závěrem, který vezme dech. (27.04.2008)

Každou přibývající minutou se mě víc a víc zmocňoval nepříjemný pocit. Stačilo prostě koukat a člověk tušil zlo, velký zlo, ale genialita spočívá v tom, že mě nebylo to zlo nějak podsouváno, to všechno zvládnul dokonalý herecký um všech zúčtastněných a především Sandrine Bonnaire, teda ta ženská zahrála Sophie na úrovni bohyně. I když film se snaží plynout úplně normáně a přirozeně nedovolil mě ani na minutu předrušit mou koncetraci a výtečný zpracování podrhuje závěr, protože ať čekáte co čekáte, tak tohle fakt nečekáte. (25.03.2014)

Surový, temný a mimoriadne depresívny, francúzsky psycho-thriller, ktorý na to ani zďaleka nevypadá, čo sa z neho o chvíľu vykľuje, kde síce už pomaličky začíname niečo “TO” tušiť, že so slúžkou Sophie la bonne vo veľkej rezidencii nebude úplne všetko v naprostom poriadku, ale pekne poporiadku, k tomu sa ešte neskôr dostaneme. Totiž, najprv ju vidím, ako si to rezko vykračuje na pohovor, smerom do kaviarne, kde ju už netrpezlivo očakáva sympatická pani Catherine Lelievre. Našťastie uspeje, má novú prácu, a tak neostáva teda už nič iné, než sa poriadne Zadaptovať do neznámeho prostredia, kde jednak spoznáva čerstvých ľudkov, t. j. rodinu okolo Catherine, čiže manžela, synátora (pubertiaka), aj nevlastnú, čochvíľa i gravidnú dcéru Melindu, ktorá ešte extra zamieša kartami, vďaka čomu udalosti naberú extrémne prudký spád, ktoré sú už tak nevyhnutné, že aj atmosféra vo famílii by sa dala normálne krájať na malinké franforčeky, ale už som to vravel, že neumýselne prilieva svojim konaním benzín do ohňa... Psychopatická poštárka Jeanne sa vehementne skamaráti so Sophiou, ktorá skrýva veľké tajomstvo/á, za ktoré sa hanbí, keď sa vonkoncom nedá povedať, že by bola Jeanne obyčajné neviniatko, lebo obidve „kamarátky” taktiež spája strašný hriech z minulosti. Všetko je nastavené podľa čo najmenších detailov, kedy vám neostáva nič iné, než sa vrhnúť na Chabrolov univerzálny thriller, ktorý ma brutálne zrazil do kolien, čo si už dlho nepamätám, že by som mal taký intenzívny, filmový zážitok, pretože to, čo sa skrývalo v Isabelle Huppert po hereckej stránke, ma vydesilo na smrť ! Klobúk dolu taktiež pred strhujúcou Sandrine Bonnaire, keď vás radšej na záver povarujem, že film je iba pre naozajstne silné žalúdky !!! Majstrovská réžia, kamera a strih=parádička z parád. (06.12.2019)

Chabrol pomalu, ale důkladně rozbíhá drama, představuje prostředí buržoázní rodiny a vnáší do dění dvě hlavní ženské postavy. Postupně zneklidňuje střípky z pohnuté minulosti, drobnými konflikty či kontrasty, stále více napíná, nechává stále více hořet plameny a doutnat, až vyrchlí v závěru na diváka přesně načasovanou, strhující bombu... Sophie, navzdory utajování svého hendikepu, se snaží kráčet po cestě dobra a poslušnosti, jenže chování a zmýšlení rodiny z jiné vrstvy i pravidelný kontakt s lehce narušenou kamarádkou vytvářejí kolem ní okolnosti, silný vliv na psychiku a přímo pro ní zkušenosti, které mají podíl na dříve jakoby zcela neuvěřitelné proměně. Slavnost je přesně ten typ skvostně napsaného a natočeného psychologického dramatu, kdy po skončení během usínání v posteli, se ještě hlouběji vracím k jednotlivých momentům či souvislostem, kde mě to nutí znovu si je v mysli promítat, zamýšlet se a vysvětlovat, a zjišťuji, že po čase jsem opět zažil úderný zásah filmem. Od Chabrola jsem byl navíc často doposud zvyklý spíše na stylizovanější kousky, zasazené spíše do některé ze starších epoch, takže přesto, že jde o Chabrolův žánrově tradiční film na poli psychodramatu s kriminální zápletkou, mě Slavnost svou civilností se zasazením do tehdejší (z dnešního pohledu pořád nedávné) současnosti i mile překvapila. Je to velký herecký koncert tří dam francouzského filmu a děj vás ke všemu brzo pohltí a nechává v napětí skutečně až do poslední vteřiny, kdy vás pak nutí čekat na ten poslední záblesk vyústění během závěrečných titulků... mistrovské. [95%] (03.06.2022)