Obrad

,,HOTOVO. DOBŘE JSME UDĚLALY“… /// Parádně předvedená atmosféra 70tejch let a zajímavě rozehranej příběh. Vlastně se nic neděje, jen je to takový šmírování soukromý a dlouho nevím, kdo a co tady tají. Vím ale jedno: ty ženský hrajou parádně. Film nevyřčenejma myšlenkama říká mnohem víc než dokáže kdejakej rejža znázornit. To je fakt paráda. Hlavní psycho si nechává na poslední čtrthoďku, kdy lehce znervózním, páč nechci aby lidi dělali věci, který nedělám já jim. Ale v konečným zúčtování mě příště nemá film už čím překvapit. NADPRŮMĚRNÁ síla příběhu vyčerpána. A vo tom to je! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu od Ruth Rendell „A Judgement in Stone“ (z roku 1977) číst nebudu. 2.) Leccos mě na lidech odpuzuje a nebejvá to zlo. 3.) Thx za titule ,,Gabriela Kliková“ a ,,dr.Sova“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (22.08.2012)

Poněkud akademicky chladně natočené psychologické drama o sociálních a kulturních rozdílech, které vytvářejí nepřekonatelnou bariéru vedoucí k tragickému rozuzlení. Režisér podrobil detailnímu zkoumání mindráky, které si nesou jeho obě hlavní hrdinky. Cynická, povrchní a poněkud asociální pošťačka Jeanne závidí bohaté podnikatelské rodině její majetek a společenské postavení, negramotná Sophie přijatá do rodiny jako služka pociťuje svou neschopnost číst a psát jako obrovské trauma a zoufale se tuto svou slabost snaží zakrýt. Rodina z vyšší společenské vrstvy sice zdánlivě vypadá ušlechtile, nicméně pracovní smlouvu spojenou s určitými jistotami své služce nenabídne a samotný fakt, že si nechávají posluhovat berou členové rodiny jako naprostou samozřejmost... ve všech fázích příběhu je cítit neviditelnou společenskou bariéru mezi zaměstnavateli a jejich služkou, kterou se snaží překročit jedině dcera v podání Virginie Ledoyen. Závěrečný zločin je zobrazený na malém prostoru a režisér mu nevěnuje velkou pozornost. Film je silný špičkovými výkony Isabelle Huppert and Sandrine Bonnaire, které se se svými postavami dokonale sžily. Film je konfliktem plebejského a patricijského světa, který v tomhle příběhu skončí tragicky. Celkový dojem: 80 %. (08.07.2008)

Zhruba někdy ve dvanácti třinácti letech jsem četl detektivku Ruth Rendellové, podle které byl tenhle film natočený. Nebyla to sice klasická detektivka, protože pachatel (i jeho čin) byl odhalen hned v první větě, ale stejně to bylo napínavé čtení. Ona věta, která ve mně jak si vzpomínám vyvolala mírně mrazivý záchvěv, zněla: "Eunice Parchmanová vyvraždila rodinu Coverdaleových, protože neuměla číst ani psát." Když jsem pak později La Cérémonie viděl, byl to pro mě tedy o to zajímavější zážitek. Ve filmu je působivě zobrazena jednak lidská primitivní a vulgární hloupost (a tím nemám na mysli analfabetismus), druhak závist a z ní vyplývající nenávist a zloba, kteréžto emoce a vlastnosti dohromady vytvářejí hodně nebezpečnou kombinaci. Isabelle Huppert naprosto skvělá jako vždy a Sandrine Bonnaire za ní nikterak nezaostává. (10.04.2013)

Isabelle Huppert hraje svoji postavu mrchy Jeanne naprosto skvěle. Svoji zapšklost a nenávist postupně přenese na Sophii, která si tak kompenzuje vlastní pocit méněcennosti ze svého analfabetismu. Malé semínko závisti vyklíčí ve strom nenávist a zla, který Sophii zcela pohltí a přetvoří ji v monstrum. Úžasné ^^ (12.01.2008)

Thriller natočený podle detektivního příběhu Ruth Rendellové „A Judgement in Stone“. U nás vyšel pod názvem“ Pochmurný dům“. Četla jsem to sice už hodně dávno, ale na tuhle neobvyklou detektivku se zapomenout prostě nedá!!! Připravila jsem se sice o napětí a o moment překvapení, ale zato jsem si mohla o to víc vychutnat skvělé herectví. Půjčila jsem si od Ruth (z knihy) pár vět: „Gramotnost je jeden ze základních kamenů. Být negramotný znamená být deformovaný, zmrzačený.“ Kniha i film shodně za *****. (07.05.2005)