Réžia:
Jalil LespertKamera:
Thomas HardmeierHudba:
Ibrahim MaaloufHrajú:
Pierre Niney, Guillaume Gallienne, Charlotte Le Bon, Laura Smet, Marie de Villepin, Xavier Lafitte, Nikolai Kinski, Judi Beecher, Ruben Alves (viac)Obsahy(1)
V roku 1957 dvadsaťjedenročný Yves Saint Laurent (1936-2008) opustí svoju bohatú francúzsku rodinu v Alžírsku a začne pracovať ako návrhár u Christiana Diora. Jeho prvá módna kolekcia má úspech. Po Diorovej smrti Laurent prevezme vedenie firmy. Zoznámi sa s Pierrom Bergém, ktorý sa stane jeho milencom aj manažérom. Yves trpí maniodepresívnou psychózou. Keď ho vyhodia z firmy, s Pierrom aj priateľmi z brandže založia vlastnú značku. Jeho profesijné úspechy sprevádzajú súkromné problémy, psychická choroba, pochybnosti o sebe, noví milenci, rozchody, alkohol, drogová závislosť. S Pierrom po boku sa však vždy dokáže vrátiť na vrchol... Väčšinu príbehu rozpráva zostarnutý Pierre, ktorý sa po partnerovej smrti chystá rozpredať ich umeleckú zbierku. Film sa končí triumfálnom uvedením kolekcie, inšpirovanej ruským baletom a operou v roku 1976. (TV JOJ)
(viac)Videá (3)
Recenzie (86)
Někdy si pokládám otázku, zda je lepší být buzna a mít pod sebou jedno z největších návrhářských impérií, ale pak se vždy ujistím, že p*chat ženské je lepší. Tento příběh mě dlouho zajímal, móda YSL se mi líbí a o jejím tvůrci jsem vlastně nikdy moc neslyšel. Co mě trochu zklamalo, že jsem se vlastně moc o jeho životě za ty necelé dvě hodiny ani nedozvěděl, je možné, že kromě několika přehlídek, celkového počtu vytvořených oděvů a milostných trojúhelníku nebylo moc co dál nabídnout, ale jedno je jasné - natočené je to na jedničku! Příběh mě chytl, velice dobře zahrané nejen Pierrem, hudba dodává třešničku a dokonce i český dabing je na vysoké úrovni. Ke všemu nikdy jsem neviděl tak silnou rovnováhu mezi výskytem homosexuálů a nádherných ženských, což se také v případě Francouzek ani nedivíme, že?! Každopádně už ani nehodlám hledat film, kde by to bylo vyrovnanější... Fakt ne, jeden film o teplém návrháři prozatím na 5 let stačí. Ale to je vedlejší, kloubouk dolů Yvesi. ()
To byl záměr natočit životopis o módním tvůrci, který měl rád barvy a byl inovativní, tak mdle a nevýrazně? O tvorbě padne jen pár vět. Film se zaměřuje na jeho poměrně nezajímavé milostné a přelétavé vztahy, na jeho nervozitu a nevyrovnanost, ale to hlavní – jeho kreativita – se spíš zmiňuje než ukazuje. Po zhlédnutí tohoto filmu bych si řekla: „Fajn, dělal nějaký šaty, a proč o něm vůbec točili?“ Film nemá žádnou myšlenku, žádný nosný bod, prostě jen ukazuje čím dál bohémštější život. Bez nějakého konfliktu, kromě občasného frfňání jeho stálého partnera. SHRNUTÍ: Raději si vygooglujte YSL a koukněte na jeho modely. Je to mnohem zajímavější. ()
Příjemný životopisný film, ale nic zvláštního, krásné obrázky, které hezky plynou. Znalci života a díla Yvese Saint Laurenta jistě budou vědět víc, pro ty, kteří tolik jeho značku nectí to může být nicméně zajímavé seznámení se světem francouzské haute couture od 50. let dál. Saint Laurent se narodil ještě v Oranu, takže je velmi zajímavé vnímat i tento vliv na jeho život a módu. Jinak je to hezký melodram, emocemi prodchnutý je samozřejmě Saint Laurentův životní vztah s Pierrem Bergé. Hezké modelky a vhled do popkultury je samozřejmostí. ()
Jakoby autor nenašel žádný klíč k návrhářově životu, takže film sice vypadá pěkně, ale dějově je prázdný. Jsou tu jen dvě postavy, zbytek obsazení jsou jen snadno zaměnitelné figurky. Když mi došlo, že z filmu o světoznámém návrháři mi přijde nejzajímavější hudba, bylo nejspíš něco špatně. Šedý průměr (50%). ()
Chcete snobárnu a nakonec stejně zase skončíte v háemku. YSL rozhodně není haute couture filmu a je biografická konfekce, co neurazí, ale v módě taky moc dlouho nebude. Film vypadá hezky (to věci z řetězců taky), ale není ničím nový (to věci od YSL byly). Má prapodivně useknutý konec a kdybychom pominuli sentimentální Bergéovy vzpomínky, tak nám tu chybí i nějaké city. Paradoxně příběh jednoho z největších návrhářů a zároveň magorů je emocionálně placatý, i když tu létají vázy a YSL se hroutí ve vojenským cvokhausu. Snímek bojuje se stejným problémem jako nedávno Chanel. Chcete postavit pomník někomu, kdo nám vlez do šatníků (ano skoro nám všem díky kopírování práce designérů), ale nejste dostatečně kreativní, abyste ho předčili. Z toho důvodu YSL nemůže zaujmout víc než film o spisovateli, nebo třeba továrníkovi, to je jedno. Nevím, nakolik do natáčení vstupovali majitelé značky (divil bych se, kdyby nechali filmařům volnou ruku, protože tohle je prostě reklamní záležitost), ale možná z toho důvodu, aby se někdo neurazil, aby se udrželo dobré jméno domu, to prostě není boom. A když YSL vymyslel dámský kostým, nebo ušil Mondriana, tak to hurá prostě bylo. ()
Reklama