Love & Mercy

Zatraceně zajímavý příběh utopený v průměrné režii a celkovém přístupu. Brian Wilson a Beach Boys mě zaujali a chtěl jsem o nich vědět víc a víc... bohužel ve dvou hodinách se toho člověk dozví o nich dost málo, především vidíme nepříliš zajímavou část z osmdesátek, kde je Brian nadopovaný. Dokonce i chybí dramatické vyvrcholení, dostane se nám maximálně nějakých těch halucinací a divných scén... Velká škoda a promarněná šance. Ale Paul Dano standardně super a některé hudební sekvence stojí za to. (5/10) (18.10.2015)

"Na pravý ucho jsem na 96% hluchej, protože mě přes něj táta mlátil." Táta Wilson byl vůbec fajn chlap, když prodal práva na písničky Beach Boys s tím, že je za pět let nebude nikdo znát. To bylo prozíravé. Jen škoda, že je neprodal mně. No nic. Hudbu Beach Boys mám rád, ale nesnáším filmy o lidech, kteří mají hlasy v hlavě. Tady se to tak nějak protnulo a já jsem z toho necítil žádné Good Vibrations, ale pouze depresi a v té se utápím nerad. Dokonce jsem to chtěl dvakrát vypnout, ale skvělé stvoření zvané Melinda mne přesvědčilo, abych to dokoukal. Kvůli ní jsem to udělal rád, ale jakmile mne v tom nechala samotného, tak jsem trošku trpěl. (13.01.2017)

Jednoznačně nepochopená záležitost, kterou tu odhaduji hromadně sepsula do podprůměru banda teenagerů co ví o Beach Boys asi tolik jako Hollies nebo Yardbirds... Pro mne jsou Beach Boys ikonou Ameriky šedesátých let, doby prvních letů do vesmíru, auťáků s ploutvemi a hlavně spolu s Bee Gees neskutečnými vokálními skupinami, kde každý z hlasů zatajuje dech. Ze západního pobřeží USA se tyto dvě vlny zaplavující Ameriku prodraly až do Evropy kde každá v určitý čas z předních příček hitparád spláchla i dobře zakousnutý hmyz z Liveropoolu...:-) (Nic proti hmyzu!! :-) Takový film tu zkrátka chyběl a i když je věnován hlavně (a právem) frontmanovi Beach Boys - Brianu Wilsonovi, divák díky tomu, že se jedná o bratry nahlédne i do zákulisí téhle skvělé kapely. Můžeme tak sledovat jak Bryan podobně jako sopka postupně začne pod erupcemi vlastních nápadů měnit trochu stereotypní muziku kapaely o létě, holkách a surfaření a i když se to skupině nelíbí, čas i kritika mu dá záhy zcela za pravdu. Jedná se totiž o nadčasové a opravdu geniální záležitosti... Můžeme tak sledovat jak vznikala fantastická God only knows, kterou já osobně po Yesterday považuji za druhou nejhezčí milostnou píseň na světě... či neméně slavnou Good Vibrations atd... Netušil jsem nic o Brianově složitém vztahu s otcem ani o jeho běsech v devadesátých létech hojně živených šarlatánským psychoterapeutem. Paul Giamatti umí hrát vyčůránky, ale tady si střihnul stoprocentního zmrda! Naštěstí Brian nakonec potkal princeznu, která jej zachránila ze spárů zlého černokněžníka. Zní to jako blbý závěr filmu, ale je to zkrátka fakt. :-) Jediné co jsem nepochopil byla účast Cussacka. Zatímco šedesátky byly zpracovány parádně a kluci byli typově vybraní tak, že šli od sebe skvěle rozpoznat, Cussack byť sebelépe hrající Bryana zachváceného vnitřními hlasy a pod opiáty mu prostě podobný nebyl ani za mák. Postavou, účesem, barvou vlasů, prostě ničím... To je asi tak jediné co bych vytkl. No a já si teď jdu za tepla pustit Pet Sounds a Summer Days! A nikoliv z CD, ale pěkně na kotoučích na starém magneťáku po tátovi... Za mne je to za 5 barevných prášků! * * * * * (05.10.2015)

Film tedy nic moc, nepodařilo se to zkloubit do nějaké přesvědčivé (včetně představitelů Briana Wilsona - důvěryhodně vypadal až ten pravý v titucích) vizuální formy. Snad jen ty zkoušky byly trochu zajímavé. Přestože jsem v roce 1969 utekl z povinné školní brigády a jel do Brna na koncert "Kluků Plážovníků" a "Pet Sounds" považuji za jedno z nejlepších hudebních alb (bez ohledu na hudební styl a formu), podobně jako autoři fimu, nejsem jejich "freak". Za Brianovu mentální dezorientaci může v podstatné míře LSD, podobně jako u Petera Greena a dalších), jehož LSD vyřadilo z hudby také na zhruba dvacet let. Pozn. 1: Kromě toho je ve filmu řada nepřesností, které také neodpovídají řádné profesionální práci. Pozn. 2: Četl jsem i knihu o Brianu Wilsonovi, které mě zaujala více než film (název z koule už neuvedu). Co si z ní nejvíc pamatuji (zaujalo mě), byly pravidelné celorodinné vícehlasé zpívánky. Na podobné ještě vzpomíná i moje matka (94 let), dnes se tato tradice už dočista vypařila. Na ně právě Brianova hudba navazuje v jeho skvělých kompozicích. (01.02.2019)

Necukrkandlový příběh skrytý za cukrkandlovou hudbou. Životopisný film ve dvou časových rovinách zachycující dobu největší slávy a nástupu psychických problémů Briana Wilsona, hudebního génia, na kterém stál úspěch Beach Boys, i pozdější období, kdy jej tvrdě manipuloval a vykořisťoval jeho bratr Gene, zneužívající Brianovy duševní choroby a vědomě ji zhoršující a izolující bratra od světa. Je fajn po čase vidět Cusacka v něčem jiném, než v podprůměrných thrillerech, ale pozornost na sebe jednoznačně strhává Dano hrající Briana zamlada a Giamatti jako Gene je lahůdkově démonický. Moc se mi líbilo zachycování Briana při komponování a nahrávání hudby. (27.07.2018)