La casa del fin de los tiempos

Zprvu to vypadalo jako klasická historka o bubu domu, ale postupně začala na povrch vyplouvat originální zápletka, která postupně gradovala až do trošičku příliš slzavého konce. Ale to nic nemění na tom, že španělsky mluvícím tvůrcům se to zase povedlo. Má to atmosféru, sem tam nějakou lekačku, straší se dostatečně a nikdo se tu nesnaží děj nějak natahovat. Snad jen v maskérně si mohli dát trošku větší práci, popřípadě místo maskované mladěny najmout stařenu. Divák by to určitě skousnul. Nicméně pořád je to na solidních 80% a co nevidět se můžeme "těšit" na americký remake. (13.03.2014)

Duchařiny posledních let příliš nevyděsí a příběhy o strašidelných domech jsou už poněkud omšelé a bez nápadu. Jenže tenhle film je tak trochu z jiného těsta. Nejde o prvoplánový horor, ale o tísnivé drama rodiny, jíž není souzeno žít v klidu a co nejdéle. Stíny ze záhrobí mají dlouhé prsty a než se nadějete, skončíte ve vězení. Poměrně dlouhou dobu jsem film viděl na průměrné tři, ale směrem k závěru jsem měl stále větší zájem, jak vše dopadne. A musím říci, že finále mne příjemně překvapilo, a tak jednu hvězdu přidám. Mainstreamový divák očekávající jen prvoplánové strašení bude nejspíš zklamán... (25.03.2022)

Dulce Alida strávila posledných tridsať rokoch vo vezení. K tomuto nemilosrdne dlhému trestu bola odsúdená za vraždu svojho muža a syna. Napriek tomu, že necítila vinu, na osudný večer mala odlišné spomienky, trestu sa nevyhla. Jej opätovný návrat do domu "hrôzy" prinesie odpovede na nezodpovedané otázky. Veľmi zaujímavá ducharina z Venezuely, ktorá nijak neurazí. Práve naopak. Vďaka miestami solídnej atmosfére a pár lakačkám, stojí za pozornosť. Najsilnejšou stránkou je príbeh a spôsob jeho rozuzlenia. Škoda, že to predsa len nebolo o niečo "tvrdšie" - 65%. (10.02.2014)

Nakonec a za konec tomu slabé 4 hvězdičky dám, ačkoliv celou dobu je to hodně průměrně natočené a štvalo mne množství nakonec pro děj nepotřebných scén (především zdlouhavé hry i „hry“ dětí nebo rozhovor manželky s druhým manželem o tom, proč nepracuje, to sem nepatřilo nebo se stačilo krátce zmínit. Na druhou stranu i zoufalý otčím by měl dostat dostatečnou psychologickou pobídku, proč se chystá udělat, co se chystá udělat, jen ten dopis mi přišel v té chvíli málo. Ve filmu se objeví zajímavý motiv, k němuž ale ostatně odkazuje samotný název filmu, jenž se tedy tak stal sám sobě spoilerem (ačkoliv třeba Korejci s podobným motivem taky rádi pracují, mi teď došlo), a díky němu mi ten film přišel nakonec zajímavý, byť celkově ne až tak domyšlený. Jako – ono to celé do sebe zapadne naprosto skvěle, včetně různých detailů (třeba krev syna na jejím oblečení), víme, kdo je kdo, proč, kde a kdy, ale přece jen mi tam některé scény přišly nedodělané, dalo se na nich víc zapracovat a pracovat se dalo i s tou mytologií domu, která je opět jen naznačena jednou jedinou větou. Přitom podružnostem se film jinak věnuje až moc, ale to už jsem psal. Také mi přišlo divné, že by se věřící žena obrátila na věštkyni, a ne rovnou na kněze, nechápal jsem, proč si zamykají pokoje, nebo proč do těch sklepů nemají zavedenou elektřinu a musejí tam chodit s lampičkami a svíčkami (vlastně, ani na baterku asi neměli). A pobavilo mě, že ten druhý manžel vypadá jak můj strejda Giesel, ale to je takové moje soukromé guilty pleasure. Takže shrnutí - podstatné věci se řeknou často rychle, jednou větou, plků je oproti tomu víc, ale skládačka do sebe na konci zapadne dokonale (byť nezkoumám raději paradoxy) a konec je řekněme nakonec přece jen hřejivý (bez ironie). (17.09.2022)

Venezuelský (!) horor nezačína vôbec zle. Spočiatku to vyzeralo na pekne tučnú atmosféru temného domu, to vám teda poviem. Už čoskoro však snímka upadla do letargie, monotónnosti, stereotypu, nezaujímavých postáv, čudnej zápletky s čudným rozuzlením atď. Len občas sa dostavilo znepokojenie (lomcovanie kľučkou nasledované pohľadom na ulicu). Dalo by sa povedať, že som dosť výrazným spôsobom sklamaný a nevidím jediný dôvod dať tomu viac, ako 40%. (24.05.2019)