Krajina tieňov

Velmi pomalý, až lyrický film, který v závěru v citovém měřítku skutečně zasáhne. Zajímavý je především ve filozofické rovině. Nejpůvabnější je ve filmu rozhodně kamera a herectví Debry Winger. Dnes bychom takový film odvyprávěli ve dvoutřetinovém čase, přesto je shlédnutelný i v této příliš ukvapené, až stručné době. Za zmínku stojí také hudba a herecký výkon malého chlapce. A. Hopkins ve filmu nezáří tolik, jako jeho herecká partnerka, přesto má ve filmu zajímavé dramatické nuance a energii, kterou dobře vkládá do postavy spisovatele Lewise, která je tímto zcela uvěřitelná. (29.11.2020)

„Vitajte v krajine tieňov; slnko svieti vždy niekde inde.“ Nenásilne pozoruhodne atmosférická melodráma o smrti, nádeji a medziľudských vzťahoch. Životopisná snímka režírujúce herca Richarda Attenborougha (ktorý zbožňuje nakrúcanie biografií – CHAPLIN, LÁSKA A VOJNA, samozrejme GANDHI) vyniká predovšetkým silným príbehom a vynikajúcimi hereckými výkonmi, medzi ktorými pochopiteľne exceluje skvelý Anthony Hopkins ako oxfordský profesor a spisovateľ slávnej fantasy série „Narnia“, C.S. Lewis. (26.10.2004)

Purista by mohl namítat, že film neodpovídá skutečnosti, neboť opravdový C. S. Lewis byl tvor bodřejší a veselejší než ten filmový, opravdová Joy byla méně krásná než její představitelka a tak dále. To důležité z příběhu Lewisovy lásky však zůstává zachováno - totiž skutečnost, že ani populární obhájce křesťanských pravd, který má v rukávě odpověd na každou otázku, není uchráněn před bolestnou zkušeností ztráty. Je totiž něco jiného psát eseje o smyslu utrpení a něco jiného je toto utrpení poznávat skrze umírání a smrt milované bytosti. Však také v pozdním díle C. S. Lewise najdeme krátký spis "Svědectví o zármutku", v němž je cesta k útěše a naději o poznání trnitější než v rané apologetickém eseji "Problém bolesti." Z tohoto snímku dýchá těžká a nostalgická atmosféra oxfordských soumraků, která Lewisovu "Svědectví" dobře odpovídá. (18.05.2006)

Tenhle film mám moc ráda a v době, kdy jsem ho viděla poprvé, mě hluboce zasáhl. Vztah Jacka Lewise a Joy Greshamové je tu zpočátku podán jako takový tichý souboj dvou silných individualit. Energická a přímočará Joy nabourá rezervovanému Jackovi svět v té podobě, na jaký byl zvyklý. Jack se musí rozhodnout, zda bude žít život pouze ve sterilním bezpečném prostředí akademické půdy a o životě jen mluvit, nebo od něj - i za cenu budoucí bolesti ze ztráty - bude chtít víc, a sice prožít to nejdůležitější, na čem na tomhle světě záleží, totiž lásku. Vynikající Anthony Hopkins a Debra Winger mi vehnali slzy do očí, za které jsem se nestyděla... (24.08.2007)

Přesně pro takovýto typ snímků miluju FILM jako takový. Hranice mezi kýčem a uměním je tenká. Divák to jednoduše vytuší. Pozná, pokud je snímek dělán upřímně, s pokorou a láskou k danému tématu, kdy vše působí nenuceně, přirozeně, nikoliv strojeně. Vypadá to jednoduše, že? Snímek si pozvolna plyne svým tempem, divák sleduje ubíhající minuty aniž by ho něco výrazně rušilo, neříká si, tuhle scénu bych „natočil jinak“, tuhle vystřihl, „tady“ mi něco chybí.... Divák „propluje“ celým snímkem , po celou dobu projekce téměř nemá ani čas uvažovat čeho je svědkem a až po skončení snímku mu to pomalu začne docházet. Přiznejme si upřímně, kolika snímkům se toto podaří. O kolika z nich lze toto říct (napsat)?! Toto je přesně ten případ. Shadowlands je další z pádných důkazů, že sir Anthony Hopkins je herecký chameleón schopný zahrát úplně vše. A musím dodat jedno: Dr. Hannibal Lecter ho určitě nejvíce proslavil, JÁ osobně ho mám přesto nejraději v „této poloze“ (viz tato role, či pan Stevens z Ivoryho Soumraku dne, popř. jako Burta Munroa z Donaldsonova V zajetí rychlosti). Cítím velký potenciál co se týče předlohy. Troufám si tvrdit, kniha bude lepší filmu (a hodlám se o tom také přesvědčit). * ubírám za dabing (přičemž to samozřejmě není problém snímku samotného, takže až tento svůj „handicap“ napravím, je více než pravděpodobné, že výsledné hodnocení (ve světle tohoto faktu) o tu 1* zvýším). p.s. když už jsem zde velebil A. Hopkinse, nemůžu (a nechci) opomenout Debru Winger coby spisovatelku a básnířku Joy Greshamovou. ( Naprosto přirozený nenucený herecký výkon), přičemž dotyčná je vice než zdatnou “přihrávačkou” siru Anthonymu. (11.07.2011)