Tonischka
Réžia:
Karel AntonObsahy(2)
Venkovská dívka Tonka se po příjezdu do Prahy stane prostitutkou ve veřejném domě. Stýská se jí však po domově a když dostane dovolenou, rozjede se za matkou. Doma se setká se svým bývalým chlapcem Janem, který ji stále miluje a chce si jí vzít. Tonka je s ním šťastná, ale vzpomínky na život v Praze ji stále pronásledují. Nechce milovaného Jana, který nic netuší, učinit nešťastným a odjíždí zpět do Prahy. Policie mezi prostitutkami hledá ženu, která by byla ochotna strávit poslední noc s vrahem odsouzeným k smrti. Tonce je odsouzence líto a na výzvu se přihlásí. Po jejím návratu do nevěstince se od ní všichni odvrátí a pohrdají jí. Tonka je propuštěna, odchází na ulici a klesá stále níž....
První český zvukový film. Zvukové scény byly dodatečně natočeny po požáru ateliérů Kavalírka v ateliérech Gaumont v Joinville u Paříže současně v češtině, němčině a francouzštině. Premiéra se konala v kině Alfa na Václavském náměstí. NFA archivuje kompletní verzi ve francouzštině pod názvem "Tonischka", z české verze se dochovalo pouze 15 metrů prologu, v němž Karel Hašler zpívá píseň "Hradčany krásné". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
"Jak vám pravím, celníci a nevěstky budou v ráji před vámi." Díkybohu, že se zachovala alespoň tato francouzská verze. Tonka Šibenice je totiž parádní film a je úplně jedno, jestli ji budete považovat za skutečně první český zvukový film, nebo ne. Tato verze je každopádně v podstatě němá, doplněná ovšem o fixní zvukovou stopu, která kromě hudby a ruchů obsahuje i písně a také jeden srdceryvný výkřik. Zde je opravdu krásně vidět, jak se překrývalo období němé s obdobím postupného nástupu zvuku. Film je přímo učebnicovým příkladem brilantní hry světla a stínu, obsahuje pěkné záběry noční Prahy a hraje v něm Ita Rina, naprosto skvělá herečka němé éry. Výborný film. ()
Tonka Šibenice je bezesporu jedním z nejlepších snímků československé kinematografie období první republiky. Sledujeme osud mladé kurtizány Tonky, která díky své dobré povaze splní přání odsouzence na smrt a stráví s ním poslední noc. Přestože v jeho cele nakonec k ničemu nedojde (Tonka si s vězněm pouze povídá), všichni ji od té chvíle zavrhují. "Zákazníci" k ní nechtějí chodit a tak ji bordelmamá vyhodí na ulici. Tam se hrdinka protlouká jak může, ale díky své špatné pověsti jí všichni odmítnou dát pomocnou ruku. Ke konci se ještě setkává se svým bývalým mužem, ale když ji i on zavrhne, nezbývá žádná naděje a Tonka umírá na zápal plic. Nespornou kvalitou díla je literární předloha E. E. Kische, která navozuje onu beznadějnou atmosféru. Do hlavní role režisér obsadil Itu Rinu (známou z Erotikonu G. Machatého), která si s rolí poradila výtečně a především její zásluhou vstoupilo dílo (nejen) do československé historie. Za pozornost pak určitě stojí flashback na konci příběhu a skvěle zahraná scéna v hospodě. ()
Film se může opřít o dobrý námět a slušné výkony Ity Riny a Johna (Jacka) Mylong-Münze. Nejlepší scény - ve vězení, předsvatební a závěrečná. V rámci žánru (němý film) za 3,5. ()
Mne to nezaujalo ani tak dějově, červenou knihovnu nějak nemusím, ale zajímalo mne to spíše po technické stránce. Zázraky světla a stínu. Takže to jsem si vychutnával, ale děj nebyl nic moc. Musím uznat, že Wagnerův smuteční marš zde sedl naprosto dokonale. Ostatně, známých melodií zde pozorný posluchač nalezne více. Já jakožto hudební nevzdělanec jsem jich našel pět. Celkově hodnotím slaboučce podprůměr, protože mne snímek jako takový ničím nenadchl. ()
Ita Rina jako prostitutka s dobrým srdcem, která je za dobrý skutek poslána ještě níž. Cením si hlavně výkonu A. Nedošínské v roli bordelmamá, která se žene jen za vlastním prospěchem a Tonky se na konci zbaví bez výčitek. A také té všudypřítomné touhy po šťastném konci, který se Tonce nabízí, ale ona jako by byla předurčena k nezdaru. ()
Že by nejlepší československý film? :-) ()