Leviatan

Dlouhými, až nekonečnými záběry, režisér vypráví příběh z dalekého Ruska, kde na lidech nezáleží a u koryta se udrží jen ty nejtučnější prasata. I proto Kolja prožívá dost brutální facku kterou mu nadělilo místní vyžraný prase - starosta Vadim. Hned od začátku je znát, že tenhle film se nebude chtít nikomu zalíbit a svým způsobem natáčení i vědomě získat. K tomuto filmu si každý musí najít cestu svou a má na to dlouhých 140 minut, což se v porovnání s tímto filmem jeví jako minimum. Horší a daleko drsnější pro mě byl hlavně závěr, ve kterém se promítla současná nálada nás, obyčejných lidí, kteří bojují a bojují, ale někdy je to bohužel i tak málo. (14.02.2015)

Nový Zvjagincevov film nenaplnil moje očakávania. Dychberúce zábery na chladné more a vyprahnutú krajinu niekedy nestačia. Chýbal mi prienik do hĺbky jednotlivých vzťahov ako v Ceylanovom Zimnom spánku. K tak bezútešnej, ale niečím krásnej krajine a k ešte bezútešnejšej budúcnosti jej obyvateľov sa mi žiadalo menej postáv, no venovať im viac času a to nielen formálne. Tento vysoký potenciál sa povrchným vyobrazením rodinných vzťahov, či vzťahu cirkvi a predstaviteľov mesta, na jeho veľkú škodu nevyužil ani z polovice. Poslednú scénu filmu si skôr predstavujem sediaceho a opusteného Romku pri skelete veľryby. Na tomto magickom mieste mala kamera tráviť viac času. (10.03.2015)

(49th KVIFF) Proti Leviathanovi nemá jedinec žádnou páku. "Ty žádná práva nemáš, neměls, a nikdy mít nebudeš." V krásném přímořském prostředí severozápadního Ruska rozehrává Zvjagincev tragédii jedné rodiny a současně odhaluje nepěkný stav současné (nejen ruské) společnosti a církve. Leviatan možná člověku úplně nepohne srdcem, nenechá ho sedět v němém úžasu, ale scénář a režijní uchopení jsou tak perfekcionistické a cílevědomé, že to nejde neocenit. Některé festivalové pětihvězdy jsem dal spíš srdcem, v tomto případě je dávám spíš hlavou. Což však nijak nezpochybňuje jejich sílu. A aby nedošlo k omylu - některé sekvence Leviatana dokážou emoce vyždímat hravě. Pohled na majestátní moře, na vlny, tříštící se o rozeklané skály, do toho majestátní hudba, kdy si člověk uvědomí malost člověka a beznadějnost jeho boje s autoritou, to jsou momenty, které husí kůži vyvolají a rezonují i déle po projekci. (12.07.2014)

Kdyby si pan rejža tolik naštvaně nevyřizoval účty s ruskou vládnoucí garniturou, justicí a církví a soustředil se více na výjevy z každodenního života obyčejných lidí na dalekém severu země, tak kudy budu chodit, tudy budu tohle fantastické severské drama nadšeně opěvovat. Takhle sice taky dávám pět, protože jinak nelze, ale pět slabých a nepříliš jásavých. Nejsem naivní ani si nic nenalhávám, takže je mi jasné, že tahle neradostná výpověď o poměrech v širé ruské zemi nejspíš nebude daleko od pravdy, ale on ten film bohužel v dnešní době přesně hraje do karet všem těm šiřitelům protiputinovské, potažmo protiruské hysterie, kterými maximálně opovrhuji. Nemyslím, že Zvjagincev schválně naplil na matku Rus jen proto, aby se zalíbil nějakým západním festivalovým porotám nebo vnitřní opozici. Ale chápu, že to tak někdo v Rusku může vnímat a jeho film se samozřejmě Rusům nelíbí. Suka bljaď, dost už politizování a k filmu: Úžasné exteriéry od břehů Barentsova moře, naprosto fantastické herecké výkony (člověk by věřil, že oni z těch stakanů vážně chlemtali vodku!), tak i onak dobrý a silný příběh (nejvíc mě ale stejně bavily vedlejší scény - piknik s vodkou, šašlikem a kalašnikovem, klukovské popíjení v ruině kostela, a vlastně všechny scény s naturalisticky zobrazeným pověstným ruským chlastáním). Nádherná je taky závěrečná Glassova titulková skladba, i když ne moc originální, nápadně mi připomněla jiného filmového Glasse. Závěr mého chaotického komentáře je ten, že Leviafan sice není tak bezvýhradně výborný jako Návrat nebo Vyhoštění, ale je skoro tak výborný. (27.02.2015)

My sa možno budeme po filme v kine chlácholiť, že ešte že nežijeme v Rusku, ale Leviatan nie je ani zďaleka iba o ruskej realite súčasnej a minulej doby (v budúcnosti sa zrejme taktiež nič nezmení). Asi sa chcel Zvjagincev vyjadriť iba k Rusom, ale paralely s nami a "vyššími mocami" všade na svete bude cítiť divák v každom kúte zemegule. Možno ma nepríde zbiť starosta so svojimi gorilami, ale súdiť sa ohľadom vyvlastnenia štátom by som sa neodvážil ani u nás. Možno sme zvyknutí opakujúce sa veci vo filmoch považovať za symboly, všadeprítomná vodka a zbrane tu však zohrávajú funkciu realistického zobrazenia reality. Možno stratil film trochu tempo v tretej štvrtine, možno sa odchýlil trochu iným smerom, ako som očakával, vzhľadom nato, čo nám hovorí, je to nakoniec jedno. Vo mne však predsa bude vždy driemať nádej, že každému sa raz všetko vráti. Bohužiaľ nielen karmou, ale aj naším neustálym bojom proti nespravodlivosti. Alebo preto, že ak niekomu prerastie moc cez hlavu a stratí chrbtovú kosť, tak sa raz nájde niekto silnejší (akým bol Kolja), ktorý si s ním poradí. (12.10.2014)