Macbeth

Pro koho byl vlastně Macbeth natočen? Znalec v něm žádnou nadhodnotu oproti originálu nenalezne, naopak bude utvrzen v tom, že jeho správné místo je v hledišti divadel. Méně obeznámenu divákovi se zde také vřelejšího pojetí nedostane. Akorát skalní fanoušci herců by si při pohledu na výborné obsazení mohli přijít na své. Nová verze slavné hry totiž nepřináší rychlejší tempo ani originálnější pojetí. Jedinou změnou je, že velkodušné rozhovory postav vyměnily prostředí divadla za reálie skotské vysočiny. Shakespeare je náročný už sám o sobě, tak nechápu, proč je ještě natahován dlouhými zpomalenými záběry na sychravou krajinu či tváře zdeptaných herců. V konečném součtu se proto jedná o skvěle vypadající drama, které však všem zúčastněným od diváků po Macbetha přináší jedině utrpení. (29.01.2016)

Ó běda, běda, ta sudba zlá se vrátila a od Stratfordu vítr zatuchlý zavanul k nám zas, neb Avona zurčivá tam kdys‘ žvanivou zrůdu zrodila, jíž přes čtyři století urputně brání se vzít i ďas! Zrůdu s jazykem tak hutně chlupatým, že když řitě lízala, oři ztepilí slastně řehtali. A než tehdy se prkna, co svět prý značí, nadála, ta bukva ukecaná cajdáky laciné v háv z hoven halit začala a plášť tento smrdutý stádo hovad pozérských dodnes s gustem očichává, neb údajně moudra životní přehluboká na dně žumpy té jak démanty třpytivé v přemalebném průjmu slovním spočívají. Kmán soudný, jenž přízeň žen toliko vyhledává a kmány jinými či zvěřinou seberozkošnější z duše pohrdá, však jen zívnutím mohutným čelist protáhne, věda, že povrchní sračky unylé tam jen v hnijících temných hlubinách rakoviny slovní ladem leží. Pak spánkem spravedlivých raději to blábolení domýšlivé rychle zažene a pindy nabubřelé ufonům všelikým sebestředným s radostí v koryto k večeři vyleje. Ufonům, co nevidouce osud svůj prokletý, tak kokotu kráčí v ústrety. A hle, teď hejl Mekbet, ten skotský thén, k nám z vrchoviny znovu přicválal, ‘by historkou šestákovou, žvásty oplácanou už po sté lid rozverný xmrti unudil a nejednomu hnědopichu zpychlému samohanou samolibou pravici kmitáním frenetickým ke křeči urputné přivedl. Tak zřete zas onen příběh „přemoudrý“, jak thén ten sudičkami pošahaný myslel, že přemohl i smrt, a přitom jen prostý kariéristický byl to zmrd, co na stolec královský prdel svou uvelebiti zatoužil, a tak úklady strojil, vraždil a lhal, dokud ostatní thény nenasral, a ti se na něj nevrhli a to řádění mu zatrhli. A to je vše! Už jen opona, prdelí holou k davu poklona a pičusové aplaudující s úsměvem vševědoucím ještě dobu drahnou sáhodlouze bláboliti budou, co tím čtverák ten vychytralý Vilík vlastně říci chtěl. Inu, vcelku nic! Jen cajdák laciný v háv z hoven zahalil a z rovu ďábelsky teď chechtá se, vida, jak svině hrachem žluklým pyšně dusí se v domnění, že perly blyštivé pozřely. *** Ale i tak je to dosud asi nejvýpravnější a nejstravitelnější adaptace grafomanských blábolů mentálními snoby přeceňovaného nudila a věhlasného uspávače hadů. Krásná jedna! (30.01.2016)

William Shakespeare byl ve své době zřejmě jeden z mála lidí, který dával přednost svému peru před svým pérem. Dal tak vzniknou celé řadě kvalitního materiálu a zajistil si nesmrtelnost. Před zhlédnutím tohoto filmu jsem nebyl s osudem Macbetha obeznámen. Dost se mi líbila forma, kterou filmu tvůrci přidělili. Artový nádech byl v tomhle případě maximálně v pořádku. Danou dobu jsem sice nezažil, ale troufl bych si odhadnout, že atmosféru tehdejší doby rovněž trefili. Postavy nevedou ani příliš dialogy, nýbrž spíše sdělují svoje motivace prostřednictvím hlubokých úvah, které jsou na filmu vůbec tím nejlepším. Vynikající byl i Fassbender, kterému to v roli psychopata dost seklo. Celkem obdivuji překladatele titulek. Tohle bych překládat opravdu nechtěl. Přes veskrze pozitivní komentář však nedám více než 3 *, protože jsem se významnou část stopáže nepříjemně nudil. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (29.01.2017)

Macbeth není pohádka, co k tomu zrovna já mám napsat? Očekávání mých oblíbenců (flanker.27 a alchac) je ztíženo tím, že všechno rozumné k té skotské hře řekli už oni dva. Prakticky od začátku mě napadalo, že Macbeth měl problém, protože viděl mrtvé lidi. Vidiny se zhoršovaly a začal vidět levitující předměty, konkrétně dýku. Pronásledován svými činy a bludy trpce litoval toho, že se oženil. Jsem zvyklá na jiný překlad a překlad k filmu mě místy svou jiností zneklidňoval (to je jeden z těch autistických rysů), netradiční pojetí pochodu birnamského lesa mě svým nekompromisním cynismem pobavilo. Mé pedantské já pobuřoval počet čarodějek, v nichž jsem, ač jsem se tomu snažila bránit, viděla Bábi Zlopočasnou, Stařenku Oggovou, Magrátu Česnekovou a Toničku Bolavou. Kdyby byl jejich počet standardní, tohle by mě ani nenapadlo. Justine, můžeš si za to sám. Kdybys uměl do pěti počítat, tak tam ty čarodějky neflákneš čtyři. (09.11.2015)

„Hell is murky…“ Královrah se dere na trůn, za ctižádost čest svou vyměnil, jako Richard III. brodí se močálem vin a dál jen kupí zločin na zločin.. Audiovizuální hostina, pod jejíž TÍŽÍ se prohýbají stoly. Uhrančivě zahraná (Fassbender, Harris, Cotillard), prostřednictvím archaické řeči i narace obrazem nesmírně poetická. K tomu námět tak silný, že by všichni současní hollywoodští scénáristé měli vejpůl zlomit své neplodné klávesnice. Marně přemýšlím, co šlo při shakespearovské adaptaci, která má vtisknutý osobitý autorský koncept, udělat líp. Macbeth Rising. Hail Kurzel! (08.06.2016)