Rodinná oslava

Slíbili čistotu, aby ukázali špínu. Držet se těch stanov mi nepřijde svazující, naopak se otevírá prostor pro přijímání jakékoliv nedokonalosti jako součásti konceptu. S každým dalším proslovem, který pootevřel křídlo almary se skeletem, se ale rozcházely spontánnost formy a účelovost obsahu. Býti ceremoniářem na takové sešlosti s nalíváním čistého vína, das ist selbstmord.. (12.04.2024)

Klasika, kterou jsem dřív neviděl, za to o ní hodně slyšel. Člověk už dost filmů zná, takže jsem věděl, že ve filmu něco není v pořádku a čekal jsem, že se z víceméně běžných situací vyvine něco dost dramatického, ale to, co přišlo, byl prostě uragán. Přesné a úderné drama se spousta herců, které známe z dánských krimi (Henriksen, Brygmann) a puristický styl vyprávění. Když si uvědomíme, že Dogma 95 je víceméně vtip, je snímek o to naléhavější. Trochu mi chybí lepší vhled do duše otce rodu, ale to už je zápor, který na celkovém vyznění moc nezmění. 90%. (04.05.2020)

Jedna větší rodina se schází na oslavu 60. narozenin dědečka, otce a hoteliéra. A už z prvních pár scén pochopíte, že tady se ani nemusíme ptát "Co by se mohlo zvrtnout?" ale spíše "Co se zvrtne dřív?" Festen je zpočátku jen zajímavě natočený film, ale v momentě, kdy vypluje na povrch první (zlomové) tajemství, tak si říkáte, jestli to je myšleno vážně. A jakmile se to na sebe začne nabalovat, pochopíte, že ano. Jedna vyhrocená scéna střídá druhou a vy si říkáte, co se asi stane příště a hlavně kdy a kde se to zastaví. Jinak pro všechny, kteří jako já, nikdy neslyšeli o ničem jako je Dogme 95, zde je odkaz pro shrnutí zásadních informací o tomto hnutí. Zbývá mi říct jediné - takhle nějak jsem si představoval jiný dánský snímek Adams æbler. Naštěstí od něj, mě tento film nezklamal. 100 % je na místě. (14.10.2012)

Festen som videla už dávnejšie, ale príhodný komentár k nemu ma napadol, práve v tomto období. Dôvodom je Zuzana Hlávková. Väčšina Slovákov určite vie o koho ide. Obvinila "neobviniteľných" a oni sa tvária urazene a spoločnosť mlčí a len sa prizerá. To čo sa rozpútalo okolo tejto kauzy vo mne evokuje mnohé momenty z filmu. Preto mi to celé príde ako veľmi vhodná paralela k tomuto príbehu, pretože v konečnom dôsledku, je to presne zrejme to, na čo chcel Vinterberg upozorniť či čo nám chcel ukázať. Osobne mám trošku problém s formou prevedenia filmu. Nie je mi jasný celkový zmysel Dogmy 95 a aký konkrétny prínos mala pre filmy natočené týmto spôsobom. Podľa môjho im totiž skôr uberá. Filmová maškrta, na ktorú sa nezabúda je to však každopádne. (26.11.2016)

Každý kto má trošku väčšiu rodinu to pozná. Chystá sa oslava, všetci sa pomaly schádzajú, usmievajú a takto v pohode začína i táto Dánska pecka. Pohodovú atmosféru narušuje iba jeden z bratov, ktorý na oslavu ani nebol pozvaný a to dáva tušiť, že tu bude naozaj veselo. Pomaly prichádza na rad synov príhovor, ktorý otcovi namiesto blahoželania "vypľuvne" do tváre nepríjemné udalosti z detstva. Hostia sú zdesení a divák nepochybne tiež. Do tohto okamžiku ma roztrasená kamera skôr rozčuľovala, ale na druhej strane filmu dodáva dôležitý pocit autenticity. Po príhovore som sedel prikovaný až do konca a uznávam, že to bolo napínavé, drsné a dusná atmosféra sa dala krájať. V podstate je to kompletne konverzačný film, ale obvinenia sú tak závažné, že herecké výkony vám budú bohate stačiť. Dánsky herec Ulrich Thomsen, ktorého som už videl vo filme Bratia i Adamové jablká, je talentovaný i sympatický a rád by som ho videl častejšie. Začína vystrkovať rožky aj v hollywoodskych filmoch, takže uvidíme. Filmu dávam plné hodnotenie hlavne z dôvodu, akým dokáže šokovať i ako pochvalu za to, že za tak smiešne peniaze dokázali Dáni urobiť tak skvelý film. Nie je to film, ktorý by ste si radi opakovane púšťali, ale vašu pozornosť vybičuje na maximum ako dobre mierená facka. A oslava? Fakt hustá... Pozývam vás. 100%. (26.12.2011)