Mandarinky

Estónsko-gruzínska koprodukcia, to znelo naozaj pomerne exoticky... Ale výsledný efekt stál za to a už dlho som nevidel film s tak prirodzene fascinujúcim posolstvom, ku ktorému krôčik po krôčiku mieril pomerne nekompromisný dej v znamení krvavej abcházskej vojny. Avšak jedna situácia napokon dokázala, že aj medzi nepriateľmi, ktorí by sa pri prvom pohľade medzi sebou najradšej pozabíjali môže vzniknúť humanitné puto tolerancie a empatie. Najcharizmatickejšou postavou celého príbehu bol však estónsky farmár Ivo, ktorý bez predsudkov prichýlil cudzincov a poskytol im svoj domov a opateru. Celý čas som váhal, či si to zaslúži viac ako 4*, no ten záver ma presvedčil. O to viac mi je ľúto, že Oscara za najlepší cudzojazyčný film dostala tá prašivá Ida :/ (02.05.2015)

Hra na dva spravedlivý a jednoho pastýře... V situaci, jako tahle, je dobré počítat s Bohem, jasně, že každý s tím svým, aby nedošlo ke střetu zájmů - naděje, že se božstva domluví, by tady byla, a lidé, pokud je dokážou následovat, stejně tak... Jenže, ještě je tady ten zlej a sobeckej svět kolem nás... (30.11.2014)

Nečakané a príjemné prekvapenie. Nezmyselnosť vojnových konfliktov zobrazená na ploche vymedzenej dvoma domami, dielňou a sadom plným mandaríniek. A o konflikte vypovedá viac, ako drahé veľkofilmy. Skvelo navodená atmosféra, výborne vybraní herci, presné dialógy, vhodne striedané akcie s chvíľami pokoja a prekrásny zádumčivý hudobný motív ma dostali. Film mi pripomenul niektoré diela o konfliktoch v krajinách bývalej Juhoslávie, pretože je vlastne úplne jedno, kde poštvú jedných proti druhým. V spojitosti s ním ma napadla iba jediná otázka: prečo som mu nedal plný počet hviezdičiek? Ešte nad tým pouvažujem. (11.02.2016)

Scénář je minimálně o třídu lepší, než režie, film místy ztrácí na dynamičnosti, ale snaží se to kompenzovat chytrým budováním vztahů čtveřice pod vedením Iva. Bohužel mi vadila i značná strnulost obrazu, exteriéry jen zřídka ozvláštní pár záběrů na mandarinkovníky, ale jinak se koukáme na fádní krajinu i interiér. (25.09.2020)

To mám zas jednou radost z dodatečného objevení malého, ale o to působivějšího filmu. Mandarinky jsou dokonalým příkladem jednoduchého, komorního dílka odehrávajícího se na 1 místě s pár postavami, a přitom si s tím snímek bohatě vystačí. Hlavní hrdina může být pro někoho blázen, naiva či idealista…ale Ivo je především normální chlap, který se chová jako člověk. A přesně takový je i celý tento antiválečný film, tedy lidský. Už úvodní a posléze se opakující hudební motiv jako by mi naznačil, že Mandarinky budou pro mě. A byly. Moc mě bavilo sledovat tohle občas trochu napjaté (všechno to nepřátelské provokování a postupně se měnící nevraživost), ale jinak vlastně „pohodové“ posezení u čaje. Chvíle v domku plynou, jenže mírová úmluva, která v něm vládne, už nesahá za jeho zdi, kde stále zuří válka…Nevyhnutelnost člověk podprahově cítí, přesto bych s těmito 4 kumpány rád poseděl i dál. Kazeta tak byla jedinou vyloženě naivní věcí ve filmu, a přesto v něm i ona měla své symbolické místo. Dávám slabší plný počet. (13.10.2019)