Obsahy(1)
Píše sa rok 1990 a v Abcházsku zúri vojna. Starý Estónec Ivo ako jediný člen rodiny zostáva v krajine a pomáha priateľovi Margusovi so zberom mandarínok. Vojna však na seba nenecháva dlho čakať a zakrátko v ich blízkosti dôjde ku krvavému konfliktu, po ktorom zostanú traja mŕtvi a dvaja zranení. Ivo sa ich rozhodne oboch zachrániť, problém je však v tom, že jeden je Čečenec a druhý Gruzínec. (Madsbender)
(viac)Videá (1)
Recenzie (101)
75%. Jsem v rozpacích. Na jednu stranu se mi líbí skromnost scénáře a jeho přístup k válce jako filozofickému tématu - naprosto autentická a pravdivá mírová myšlenka, která potvrzuje, že války jsou zbytečným přežitkem lidských hrdých eg a rovnost příležitostí zachovat si lidskou tvář je v základu totožná pro všechny, bez ohledu na jakkoliv odlišný národnostní, náboženský či jiný profil. Celý film je silně komorní a decentní, na žánr válečných filmů možná až příliš komorní, ale tím skromněji působí a tím větší efekt pak má na divákovy emoce. Na druhou stranu se potýkám s dojmem neautentičnosti jednání obou vojáků, které je evidentně psané přímo "na tělo" zmiňované myšlence, ovšem chování především čečenského představitele by v reálném světě vypadalo asi malinko jinak. Určitě si nemyslím, že by radikální džihádista bojující za svoji zem po pár dnech rozjímání s milým a lidským dědečkem oplakával a stavěl rakev pro svého úhlavního nepřítele. Válka, kterou film sleduje, byla o mnoho vyhrocenější, než jak je prezentována symbolicky těmito dvěma muži, a i přesto, že scénář z obou vojáků jejich verbální obhajobou udělal záměrně spíše oběti situace, než vyloženě fanatické válečníky (Ahmed šel do války kvůli penězům, ne pro přesvědčení; Juhan zase "z povinnosti"), což nerealističnost příběhu trochu omezuje, stejně zůstávám u názoru, že představa podobného průběhu takových událostí je krajně naivní. Na plný počet to z těchto důvodů nestačí, to však nic nemění na tom, že nominace na Oscara za cizojazyčný film byla udělena právem, především proto, že i přes naivitu a jednoduchost určitých dílčích faktorů připomíná Mandariinid nikoli novou, ale rozhodně zamyšleníhodnou ideu, kterou by měl následovat každý obyvatel planety Země, ve jménu Johna Lennona: "Válka není řešení." A slovy ještě většího myslitele: "Jsem proti násilí, protože i když se zdá, že je pro dobrou věc, ta dobrá věc je pouze přechodná, ale zlo, které zplodí, je trvalé." To je přesně to, co Mandariinid interpretuje, a dělá to velmi pěkně a lidsky. ()
Tento film mi byl doporučen, a protože zdroji důvěřuji, nic jsem si dopředu nezjišťoval, a teď jsem tomu rád. Příběh vychází z válečného konfliktu, ten je tady ale přítomen spíše okrajově, hlavně jde o to, že na pozadí nesmyslného ozbrojeného střetu dojde na setkání s Člověkem. Chvílemi mi celá záležitost připomínala snímek Kukuška z roku 2002, jen v ní chyběl sex (díkybohu!) a bylo v ní méně humoru (nechyběl ale úplně). Výborný film poukazující na nesmyslnost války i na to, že si lze za všech okolností zachovat svou lidskost a důstojnost, jen se musí chtít. ()
Slavní režiséři mají svůj typický rukopis - a v podstatě proto jsou také slavní. O to je ale zároveň podnětnější podívat se na film režiséra, jehož rukopis běžně známý není. Zaza Urušadze má nejen pěkné jméno, ale i jeho rukopis je podobně vyhraněný. Střet civilizací (Estonci - kultivovaní a usedlí, Čečenci a Gruzínci - divocí, s domovem kdovíkde), jehož je film parabolu, zobrazuje ve smířlivých barvách, "stačí jen málo a bude to dobré". Na pozadí se ale odbývá ještě další střet: střet generací, který rovněž probíhá smírně (jejich názorové různosti jsou stmeleny čestným jednáním). A tak, i když dva ze čtyř protagonistů válku v "mandarínkové zemi" nepřežijí (a i jinak je tam více mrtvých než živých); naděje zůstává pro toho, kdo zůstal, i pro toho, kdo odešel. ()
Jeden z nejúžasnějších komorně laděných snímků, který nádherným způsobem poukazuje na absurditu války. Mandarinky mají od samého začátku až do úplného konce perfektní atmosféru, umí v divákovi vyvolat silnější pocity a potěší jej nejen skvělými hereckými výkony všech čtyř hlavních hrdinů, ale také úžasnou hudbou. ()
Estónsko-gruzínska koprodukcia, to znelo naozaj pomerne exoticky... Ale výsledný efekt stál za to a už dlho som nevidel film s tak prirodzene fascinujúcim posolstvom, ku ktorému krôčik po krôčiku mieril pomerne nekompromisný dej v znamení krvavej abcházskej vojny. Avšak jedna situácia napokon dokázala, že aj medzi nepriateľmi, ktorí by sa pri prvom pohľade medzi sebou najradšej pozabíjali môže vzniknúť humanitné puto tolerancie a empatie. Najcharizmatickejšou postavou celého príbehu bol však estónsky farmár Ivo, ktorý bez predsudkov prichýlil cudzincov a poskytol im svoj domov a opateru. Celý čas som váhal, či si to zaslúži viac ako 4*, no ten záver ma presvedčil. O to viac mi je ľúto, že Oscara za najlepší cudzojazyčný film dostala tá prašivá Ida :/ ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (6)
- Vo filme nie je ani jedna žena. (Pat.Ko)
- Giorgi Nakashidze, ktorý hral rolu Čečenca Ahmeda, je v skutočnosti Gruzínec. (Real Tom Hardy)
- Hudbu k filmu skomponoval gruzínsky folkový a poprockový hudobník, Niaz Diasamidze. (Dinoroth)
Reklama