Mandarinky

Scénář je minimálně o třídu lepší, než režie, film místy ztrácí na dynamičnosti, ale snaží se to kompenzovat chytrým budováním vztahů čtveřice pod vedením Iva. Bohužel mi vadila i značná strnulost obrazu, exteriéry jen zřídka ozvláštní pár záběrů na mandarinkovníky, ale jinak se koukáme na fádní krajinu i interiér. (25.09.2020)

S pár herci ve vesnici v Abcházii za časů války s Gruzií se sejde truhlář, farmář mandarinek, Gruzínec, Čečenec a tu a tam pár Rusů/Abcházců. No a život za války dá dohromady osud této komorní hrstky do tvaru takového dědinského boje o život a o úrodu. Vesnický, tichý snímek o absurditě národností, o lidskosti. (19.02.2021)

Jeden z nejúžasnějších komorně laděných snímků, který nádherným způsobem poukazuje na absurditu války. Mandarinky mají od samého začátku až do úplného konce perfektní atmosféru, umí v divákovi vyvolat silnější pocity a potěší jej nejen skvělými hereckými výkony všech čtyř hlavních hrdinů, ale také úžasnou hudbou. (05.11.2015)

Téměř komorní, anti-válečný film, s krásným příběhem, jenž realisticky vykreslil nesmyslnosti války z pohledu nevinného civilisty. Křehký příběh, zasazený do opuštěné vesničky uprostřed bojů, kde jediné co zůstalo, je mandarinkový sad, dokonale vyvažují syrové a hluboké dialogy. Nevím, čí je to větší zásluha, snad skvělou režií, snad postavou moudrého starce Iva, ale tento neznámý film si mě získal od první minuty a vůbec neváhám ho ohodnotit plným počtem. (28.09.2014)

75%. Jsem v rozpacích. Na jednu stranu se mi líbí skromnost scénáře a jeho přístup k válce jako filozofickému tématu - naprosto autentická a pravdivá mírová myšlenka, která potvrzuje, že války jsou zbytečným přežitkem lidských hrdých eg a rovnost příležitostí zachovat si lidskou tvář je v základu totožná pro všechny, bez ohledu na jakkoliv odlišný národnostní, náboženský či jiný profil. Celý film je silně komorní a decentní, na žánr válečných filmů možná až příliš komorní, ale tím skromněji působí a tím větší efekt pak má na divákovy emoce. Na druhou stranu se potýkám s dojmem neautentičnosti jednání obou vojáků, které je evidentně psané přímo "na tělo" zmiňované myšlence, ovšem chování především čečenského představitele by v reálném světě vypadalo asi malinko jinak. Určitě si nemyslím, že by radikální džihádista bojující za svoji zem po pár dnech rozjímání s milým a lidským dědečkem oplakával a stavěl rakev pro svého úhlavního nepřítele. Válka, kterou film sleduje, byla o mnoho vyhrocenější, než jak je prezentována symbolicky těmito dvěma muži, a i přesto, že scénář z obou vojáků jejich verbální obhajobou udělal záměrně spíše oběti situace, než vyloženě fanatické válečníky (Ahmed šel do války kvůli penězům, ne pro přesvědčení; Juhan zase "z povinnosti"), což nerealističnost příběhu trochu omezuje, stejně zůstávám u názoru, že představa podobného průběhu takových událostí je krajně naivní. Na plný počet to z těchto důvodů nestačí, to však nic nemění na tom, že nominace na Oscara za cizojazyčný film byla udělena právem, především proto, že i přes naivitu a jednoduchost určitých dílčích faktorů připomíná Mandariinid nikoli novou, ale rozhodně zamyšleníhodnou ideu, kterou by měl následovat každý obyvatel planety Země, ve jménu Johna Lennona: "Válka není řešení." A slovy ještě většího myslitele: "Jsem proti násilí, protože i když se zdá, že je pro dobrou věc, ta dobrá věc je pouze přechodná, ale zlo, které zplodí, je trvalé." To je přesně to, co Mandariinid interpretuje, a dělá to velmi pěkně a lidsky. (19.01.2015)