Vzájemná důvěra

Stačily mi tři filmy z let 89-92 a mám jasno, že Hartley > Jarmusch. Zvláště, když ten ve stejném období točil pro mě nezajímavé, chladné a ještě k tomu povídkové Tajuplné vlaky a Noci na Zemi. První polovina je zábavnější druhé (zejména úvodní scény jako čištění koupelny nebo svěrák jsou top-notch), ale i tak skvělá věc, narvaná říznými dialogy a situacemi jako vyseknutými z reality. "Family is like a gun. You point it in a wrong direction, you´re gonna kill somebody." (14.12.2020)

Rozbité rodiny, nezodpovední otcovia a manželia, opustené frustrované ženy, ukradnuté deti, potraty. Toť vývin vzťahov ku koncu minulého storočia a pokračujeme v tom ďalej. A k tomu ešte televízie, bez ktorých by náš život v rodinnom kruhu bol absolútne nemysliteľný. Preto je najlepším džobom ich oprava, teda aspoň v tých dväťdesiatkách, v analógových dobách, ale bacha, nastupuje už CD. Hartley sa pohráva s viacerými motívmi, v popredí sú stále ale prepracované vzťahy, ústredný (potenciálny) pár by mal dostať kažého milovníka netradičných romancí.Sledovanie Trust je veľmi príjemne strávený čas, avšak so značne temnými tónmi. A možno po jeho konci začnete premýšľať o tom, čo je to láska, trochu odlišným spôsobom. (28.08.2019)

Hviezda amerického nezávislého filmu nakrútila film a odo mňa sa asi očakáva, že budem snobsky ochkať nad peripetiami vzťahov, hĺbkou myšlienok a odkrytými pravdami. Ani náhodou! Tých 5 - 6 psychotikov sa viac-menej neúspešne pokúša prežiť so svojimi problémami a ja sa nemám čoho chytiť. Ani jedna z postáv nevzbudzuje vo mne sympatie, či aspoň účasť. Tak mi ostalo iba pozerať sa na dianie očami výskumníka sledujúceho správanie laboratórnych krýs. Ten je aspoň za to platený. Ja iba naštvaný. (07.11.2010)

Tohle je tak podivný film, ale celkem snadno se vám dovede dostat pod kůži postavami, které jsou tak nějak dobře napsané, realistické, ale přitom karikované. Není to třeskutá komedie, ale přesto je to celé tak hezky postavené na hlavu, že se prostě musíte smát. Anebo od filmu odejít znechuceni. Já jsem se bavil. (19.02.2016)

Podivnůstka, s kterou jsem nejdřív zápasil, aby se mi pak zalíbila. Míra stylizace mě poněkud vyvedla z míry, chvílemi mi to připomínalo divadlo Sklep, pak zase nějakou recitaci na plátně, je to velmi povídavé, a přece ne upovídané. A pak tam vpadne "opravdovost" a divák jí věří a veze se na její lopatě, což je ošidné, ovšem to riziko se vyplácí. Rozodně jsem teď zvědav na další dílka pana Hartleyho. Udělat si z takových filmů "vlastní nezávislé léto" -- toť jeden z návodů, jak přetlouct prázninový čas, pro ty, kteří na vodu opravdu nejezdí a od nabídky programů české televize už pranic nečekají. (21.07.2008)