Pozůstalí - Série 2

Musím se přiznat, že kdyby byl seriál pouze o Kevinovi a Noře, skvostných to postavách, které nemají ani v nynější bohaté seriálové obrodě obdoby, byli by pro mě Pozůstalí také tak kultovní jako pro spoustu zfanatizovaných fanoušků, které seriál hlavně v druhé sérii nabral. Zbylé linky ostatních postav mě ale povětšinou tolik nebavili a zkazili mi několik dílů. Pořád ale pravděpodobně nikdy nezapomenu na tolik silných momentů, jež druhá řada Leftovers nabízí. (20.01.2018)

Zatímco naši pozůstalí hrdinové oproti první řadě opustili město Mapleton ve prospěch národního parku Miracle, Damon Lindelof a Tom Perrotta opustili knižní předlohu vstříc originálním zápletkám. Ve srovnání s první řadou je druhá série Leftovers kompaktnější a i když se hlavně v druhé polovině jednotlivé epizody namísto rovnoměrného střídání dějových linek soustřeďují na vybrané postavy, v samotném závěru se vše úhledně protne ve stejném čase a místě. I když se v průběhu řady kupí záhady, místy není jasné čí výpovědi věřit a občas ani co se to sakra děje, na konci se skoro všechno objasní. Ano, zdůrazňuji to hlavně pro ty, kteří o Lindelofovi tvrdí, že umí jen bezhlavě vršit záhady, ale už ne je uspokojivě vysvětlovat. Ale i kdyby, ono je to vlastně jedno. Leftovers nikdy nebyli a neměli být o tom, kam se poděla ta (ne)šťastná 2 % populace (ostatně, taky proto se to jmenuje Pozůstalí a ne Zmizelí, že). Zdaleka nejdůležitější jsou tady totiž emoce, které z obrazovky přímo prýští. Před očima se nám odehrává zatraceně ambiciózní drama a můžu vás uklidnit, že se Lindelofovi a spol. pod rukama rozhodně nerozsype, ale přetaví v ryzí zlato. Herecky tu nemám komu co vytknout, můžu jen chválit výjimečné: Christopher Eccleston dokáže jaké to je věřit, Liv Tyler zvládne být i na svém menším prostoru okouzlující i děsivá a Justin Theroux jede na maximum – od zmatení ke vzteku, od zoufalství k odhodlání, do pekla a zpět. Skladatel Max Richter pak i tentokrát dokazuje, že tak jako on umí pracovat s hudbou a pocity jen málokdo. Tematicky se opět podíváme jak všemožně se dá vyrovnat s nepochopitelným (anebo taky nedá), co to znamená věřit a milovat a zabrousíme i na okraj života a smrti. Druhá řada Pozůstalých zkrátka nabízí ideál všech pokračování – ty nejlepší elementy předchozí řady a eliminaci jejích chyb. Je osudová, intimní, vtahující i strhující a neodolatelná. Špička současných dramat na obrazovce i na plátně. (13.04.2020)

Přestěhování do uzavřeného Jardenu v národním parku Miracle, ze kterého při "Náhlém vytržení" zázračně nezmizel jediný obyvatel, jen vede k ještě většímu náporu na psychicky ne zrovna zdravé osoby. Mysteriózna (zdánlivě) přibylo, vyprávěcí postupy "zrafinovatěly", emocionální účinek zefektivněl a drama výrazně zesílilo. Zkrátka "mindfuck" jaxepatří a za mne nevýslovné nadšení! (18.07.2017)

Kdo vydržel do konce 1.série a pustil se i do série 2, tak ten rozhodně nelituje. Všechny neduhy předchozí série jsou pryč, ocitáme se v novém městě s pár novými postavami a tak silnými příběhy, že jsem u sledování skoro až nedýchal. Tenhle seriálový počin, kde do sebe všechno uvěřitelně zapadá, je jednoduše geniální. Emoce ždímá na maximum a po třech posledních epizodách už vážně nevím co si mám myslet. Těším se na závěrečnou 3. sérii a doufám že si udrží stejnou kvalitu, protože lepší to snad být už ani nemůže ... (22.03.2016)

Nepatřím mezi ti, kteří považují 2. sérii za lepší než tu původní. Plusy jsou bezpochyby: 1. nové zajímavé prostředí 2. nové fungující charaktery 3. celkový posun některých postav vpřed (především Theroux, Brenneman a Tyler) 4. lepší start i fungující skládačka, která do sebe ve finále velmi dobře zapadne. Téměř všechny otazníky se vysvětlí. JENŽE... ubylo tíživé depresivní atmosféry. Sice je stále přítomná, ale konflikty, kterými zde postavy prochází, na mě nepůsobily (vyjma Therouxe) tak zajímavě a syrově jako v 1. sérii. Pokud mě tríznívé osudy Kevina, Nory, Jill, Matt i Laurie v 1. sérii emočně rozdrtily a nekompromisně zašlapaly do země... pokračování se podařilo ve mě vyvolat hlubší emoce max. jednou. A to je škoda, pro mě totiž právě v tom tkvěla kvalita příběhu - fungujících emocích a motivech hrdinů. Nejsem si jistý, čím to je. Mám pocit, že i když scénář šlape dobře, charakter arch některých aktérů funkční není, nebo mu není věnováno dost místa. Nora mi kupříkladu v 1. sérii připadala jako nejsilnější článek hned po Kevinovi. I zde je herečka vynikající, ale její postava se nikam neposune, neudělá nic zajímavého. A neplatí to jen pro ni. Nevím, možná se mi způsob vyprávění okoukal, možná mi nová nálada příběhu nepřijde tak zajímavá. Přesto je to stále silně nadprůměrné, finále bylo skvělé a jsem zvědavý na 3. sérii. Ale chci víc Richtera a víc drsnějších momentů, při kterých si postavy sahají na dno - v opačném případě to na mě nebude fungovat. (15.01.2018)