On je taký pekný

Poměrně lehce koukatelná romanticky dramatická limonáda, kterak slepý gay k partnerovi přišel. Po všech stránkách správňácký film zcela jistě milovaný všemi zarputilými obhájci menšin všech možných neziskovek. Mně se líbily obě hlavní dívčí postavy a díky tomu se mi na film koukalo asi líp, než bych čekal a také kdykoliv se velmi schylovalo k explicitní gay scénce, režisér to naštěstí nedotáhl, za což jsem mu vděčen. Pro gaye asi super film, pro heteráky spíš průměr. (05.07.2017)

Nepatřím zrovna k těm, kteří by tahle témata vyhledávali, ale byla jsem nesmírně příjemně překvapená s jakým citem byl tento příběh předložen. Leonardovo nelehké hledání sebe samotného při svém postižení, potažmo jeho vyvíjející se přátelství s Gabrielem jsem vnímala s tak velkou dávkou empatie, kterou jsem už dlouho při takovém filmu nezažila. Ta noční chvilka při vysvětlování toho, jak vypadá zatmění měsíce a bylo jich daleko víc, na mě silně působily. Cítila jsem se zranitelná jako Gi, viděla jsem očima Lea a snažila se vcítit do pocitů Gabriela. Jemný, krásný a křehký film. (15.07.2014)

Jakoby nebylo dost těžké, že je Leo slepý puberťák, který poslouchá klasickou hudbu a chodí do normální školy, on právě začíná zjišťovat, že ho více než dívky přitahuje nový spolužák. Gay romance ze střední je ovšem natočena a zahrána natolik suverénně, že mi nedělalo problém držet jejím hrdinům palce. (06.07.2017)

Mám pocit, že jsem viděl něco mimořádného. Hlavní postavou je slepý kluk, jenž v pubertě objevuje sám sebe. Jeho nevšední "pohled" ale udělal z filmu něco úžasně hezkého a dojemného. S jeho pocity se mi tak lehce padalo a stoupalo, že jsem něvěděl, jestli se dřív smát, nebo brečet. Příběh není vůbec jen o ostýchavosti z vlastní homosexuality, ale taky o bojování za vlastní život a vlastní touhy. Film mě donutil jen sedět a koukat, a třeba u nočních vyjížděk kluků na kole jsem zapoměl, že vlastně koukám na film. Takových filmů víc, bylo by mi na světě mnohem líp. (02.11.2014)

Jeden z nejempatičtějších filmů o dospívání, který jsem viděl. Ribeiro sice užívá určité stereotypní modely postav - lehce hysterická matka, šikanující macho spolužák nebo koketující spolužačka, nicméně se mu daří v určitých chvílích tyto stereotypy nabourávat a učinit tak ze šablonovitých postav reálně bytosti. Ribeiro měl i velmi šťastnou ruku při výběru hlavní trojice. Jsou to právě jejich přirozené herecké výstupy, které zbavují diváka pocitu trapnosti či ostychu tváří v tvář tématu mladistvého objevování (homo)sexuality. Film, který bych se nebál pouštět v rámci školních projekcí, jelikož se urputně nesnaží o nějaké antické drama a ukazuje malá dramata puberťáků taková jaká v reálném životě opravdu jsou. (15.11.2014)