Manie-Manie: Meikjú monogatari

Vizúal s old-school animáciami bol síce naozaj kvalitný a prepracovaný, ale čo sa týka dejovej stránky to bolo pre mňa sklamanie. Na Neo Tokyo som počul len samu chválu a veľa ľudí nazvalo toto anime "kultom". Síce to nie je až také zlé, pretože atmosféra je perfektná no celé mi to príde zbytočné a nudné. Najlepšia časť jednoznačne Running man. (24.11.2018)

Príbeh číslo jedna (Labyrinth) : Audio-vizuálny mindflash aký som už dlho nevidel. Weird, creepy. Veľká umelecká hodnota ale nie pre každého. Režisér vypustil do tohto ani nie 12 min. príbehu celú svoju predstavivosť a možno aj dušu. Chýbal mi tam len nejaký ako keby hlbší zmysel, význam ale ten tam byť asi vlastne ani nemal. - 4* .... Príbeh číslo dva (The running man) : Pochmúrny a temný cyper-punkový príbeh ktorý stavia hlavne na perfektný vizuál (na rok 87 až neuveritelný), s mierným nádychom noir atmosférou. Škoda že takmer bez absencie hudby ktorá by tomu pridala ešte oveľa lepšiu a temnejšiu atmosféru i keď ST na úplnom konci stál fakt zato. Super príbeh neviem prečo ale pripomenul mi úžasný film AKIRA asi preto ma tak oslovil. - 5* .... Príbeh číslo tri (Construction Cancellation Order) : Silne bizardný sci-fi príbeh založený hlavne na deji a dialógoch (namiesto prvých dvoch). K tomuto dielu nemám ani tak čo dodať akurát tak to zhrniem že sa jednalo asi o najpodivnejšiu anime podívanú akú som zatial videl, nemám slov, ani veľa emócií no i tak som očarený, okúzlený niečím zvláštnym čo celý tento prapodivný snímok do mojej duše vniesol.... neopísatelnú atmosféru ktorú v sebe skrýval, nápady na nezaplatenie, nadčasovosť, drsnotu pritom detskú fantáziu. Malo to v sebe veľmi veľa....4* 75% (20.12.2015)

Katsuhiro Otomo je prostě třída. Třetí povídka Order To Stop Construction je námětově možná hříčka ale výtvarně je to akirovsky velkolepý, druhá (The Running Man) je celkem zajímavá noir story (spíš jako animátorská studie) a Labyrinth Labyrinthos (první povídka a závěr filmu) to krásně vyvažuje. Dohromady malej klenot, kterej působí, že si ho režiséři udělali přesně jak chtěli (29.07.2012)

Pro svůj 5000 komentář a hodnocení na CSFD jsem si vybral tuto japonskou animovanou podivnost. Přece jenom jsem byl v poslední době dost často osočován svými známými, že ač pořád prohlašuju, že asijská tvorba patří mezi moje nejoblíbenější, moc se jí už nevěnuju. Je to však dáno tím, že v určitý čas se pro mě stala dost monotónní (všechny ty černovlásky vylézající odevšad) a já raději přešel na španělskou a skandinávskou. No a tak zřejmě nadešel čas, abych se k ní navrátil (přece jenom mám těch asijských filmů tolik, že je asi ani do smrti neuvidím všechny…) no a tak jsem vybral náhodně – padl tento kousek. Lehce bizarní leč slušná surrealistická jízda – trilogie – ve které se seznámíme s trojící podivných příběhů, z nichž každý je úplně o něčem jiném…Poslední se mi líbila asi nejvíc. Ta první byla taková „dětsky naivní“, druhá sice ponurá, ale závěr se mi už moc nelíbil a třetí ve způsobu člověk proti umělé inteligenci byla nejlepší. Slušná atmosféra se však vyskytla ve všech třech a i proto to vidím na trošku lepší průměr. 60% (14.10.2018)

Velice příjemné překvapení v podobě (pro mě) zapomenutého snímku, který na mně vypadl při uklízení. Příběhy jsou příjemně odstupňované podle šílenosti, začíná se nejšílenějším, tak trochu rámcovým příběhem děvčátka, jež se nudí, zatímco maminka vaří oběd. Od dětství už jsem na tenhle druh nudy zapomněl, ale tohle mi ji okamžitě připomnělo. Já jsem tedy neutíkal do takhle divokého snového světa, musím řict na svou obranu. Druhý příběh je tak trochu podobný Speed Racerovi, jen je jeho úplným opakem. Navíc zcela bez děje, takže vytváří opravdu unikátní surrealistický zážitek. No a třetí část je zase o těch neposlušných robotech, ovšem velmi velmi dobře zvládnuté. Jednou budu muset všechny filmy tohohle druhu navrstvit na hromadu, nashromáždit nějaké psychotropní látky a všechno si to pustit a uspořádat večer paranoi. (03.01.2009)