Une femme douce
A Gentle Woman
Réžia:
Robert BressonKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Jean WienerHrajú:
Dominique Sanda, Guy Frangin, Jeanne Lobre, Claude Ollier, Jacques Kébadian, Gilles Sandier, Dorothée BlanckObsahy(1)
Majitel zastavárny Luc vypráví v retrospektivách příběh krátkého manželství s mladou Elle, která zrovna spáchala sebevraždu. Seznámení, láska, manželství, krize a nakonec smrt. To vše v tradičním Bressonově asktetickém stylu a s krásnou Dominique Sanda v hlavní roli. (Ferguson)
Recenzie (34)
Moj druhy Bresson /videl som uz Dennik venkovskeho farare/ a opat silny film o samovrazde mladeho dievcata. Silna depresia vladne filmu, pochmurna atmosfera. Herci su pre mna sice neznami, ale ta depresia a temna atmosfera su podla mna uchvatne dodnes. 80 % ()
Dostojevský a Bresson. Zajímavé a kontrastní setkání dvou osobností. ()
Pseudoumělecká nuda. ()
O tom jak něžné mlčení spěje k nedorozuměním. ()
I am that power which intends evil, but engenders good....a naopak. ()
Další tragický ženský osud v režii Roberta Bressona. Dominique Sandaová je asi nejkrásnější ženou v jeho filmografii a také díky ní se na film hezky kouká. Obecně Bressona uznávám jako režiséra s vlastním stylem, ale mezi mé oblíbence přece jen nepatří, byť jeho filmy hodnotím vysoko, ale ta jiskra mezi nimi a mnou prostě nepřeskočila... ()
Francúzska verzia Dostojevského je síce zaujímavá, ale nie až tak remeselne spracovaná ako práve tá naša česko-slovenská, kde to bolo hlavne o Filčíkovi a aj Vášáryová mi tam viac sedela v hlavnej úlohe. Na druhú stranu Dominique Sanda bola nádherná voľba. Také zmiešané pocity po zhliadnutí, ale pokiaľ máte radi ruskú literárnu tvorbu, tak tento snímok je povinnosť. 65 % ()
Emocionální drama, které zdrženlivým a retrospektivním způsobem vypráví tragédii zamilovaného manželského páru v typicky klasickém Bressenově prostém, chladném a odtažitém filmařském stylu bez dynamických sekvencí. ()
Filmová adaptace povídky Něžná od F.M.Dostojevského. Bressonovi se povedl retrospektivní styl, atmosféra je podobná jako v povídce, minimalismus filmu sedí. Výhrady by se daly najít v přenesení do dnešní doby, které může některé souvislosti zastřít či přinést trochu patosu. Dostojevskij 5 hvězdiček, Bresson 4,44 :) ()
Bressonův první barevný film a mimořádně zdařilá adaptace Dostojevského stejnojmenné novely, která se z carského Ruska přesouvá do Paříže 60. let. Bresson zde dovedl do extrému svou koncepci práce s herci: figuríny bez výrazu, které v téměř robotické lhostejnosti procházejí po scéně, aniž by udělali jediný zbytečný či ledabylý pohyb, korespondují s asketičností filmového vyprávění. Bresson v něm naprosto nebere ohled na diváka a úspornou, statickou kamerou mu často určuje jen velmi omezený výhled. Nezvratitelná kauzalita, s níž na sebe jednotlivé scény navazují, je zneklidňující a nepříjemná, ale zároveň vám neumožní se od filmu odtrhnout. Bressonovy filmy rozhodně nepřinášejí divákovi do života radost, ale potěšení z formální a technické dokonalosti je nezpochybnitelné. ()
I přes časový posun do doby vzniku filmu, se Bresson takřka striktně drží knihy, fajn, celkem to funguje, ale ty nejzásadnější chvíle a výroky zrovna pozměnil tak, že ztrácejí hloubku a původní vážné motivy. ()
V pražských kinech se promítal od 3.12.1970 (Paříž) ()
Uvedeno ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1975/76. ()
Dal bych tři, protože se mi oproti jiným bressonům Něžná moc nelíbí zpracováním. Ale dám čtyři jen a jen pro opravdu zajímavý příběh a obsah. ()