Muška

Psychologická dráma o tom, ako ťažko sa žije vo svete bez lásky, v prostredí falošnej miloty a predstieraného súcitu. Z pohľadu Mušky bola asi na tom najlepšie jej mama, hoci bola na smrteľnej posteli.... Z celej tej jej situácie a prostredia som mal preto depresívne pocity aj za ňu. Všade samá bieda, špina a hlavne tu nebol nikto, o koho by sa mohla Muška oprieť. Zostáva jej len márny vzdor a útek - pred rodinou, spolužiakmi, školou... Avšak podľa môjho názoru bola veľká škoda, že autor snímok poňal až príliš minimalisticky, žiadalo by sa mi tam toho omnoho viac, či už slov alebo dramatických situácií, trošku viac sa do Mušky "ponoriť". V tomto prípade mi symboly a metafory, hoci pekné a trefné, nestačili. Ale aj to málo, čo na túto tému ponúkol režisér divákovi, ma celkom slušne zasiahlo, hlavne v kontexte toho smutného záveru. Slabší nadpriemer. 70/100 (12.07.2017)

Při uvedení v televizi byla Muška charakterizována jako pochmurná metafora o společnosti, ze které zmizel Bůh. Zběžný, ale i hlubší pohled na dnešní svět nám potvrzuje, že země, ze kterých zmizel Bůh, vítězí nejen v životní úrovni, ale i v indexu štěstí a spokojenosti nad těmi, kde je Bůh nakvartýrovaný, kam se podíváš. Ty státy, kam se Bůh po éře sekularizace opět vrací, signalizují zhoršování životních podmínek a bezpečnostní situace. Tak jako Deník venkovského faráře je i Muška snímkem o sociální izolaci hlavního hrdiny a jeho pocitu osamění a nepochopení. Obě dosavadní setkání s tvorbou Roberta Bressona mě dovedla ke zjištění, že vychází z tak rozdílných ideových pozic, že bychom se patrně obtížně shodli i na počasí. Mám potíž i se strohou formou jeho děl - dramatické napětí je mu cizí, záměrně se vyhýbá emocím a filmovým efektům. Nemůžu mu ale upřít mimořádný cit pro filmový obraz. Je jedním z režisérů, kteří dokáží promlouvat obrazem, dialogy hrají jen okrajovou roli. Už pro tu výtečnou kameru si Bresson bez námahy tři hvězdičky obhájil. Celkový dojem: 65 %. (25.01.2021)

Zlo má dvě podoby. První je způsobování utrpení – druhým i sobě. Druhá, mnohem zrádnější, je nezájem o utrpení druhých, jež můžeme zmírnit. Ta druhá podoba zla je zrádná především proto, že mnoho lidí má pocit, že jakmile někomu momentálně neubližují, jsou automaticky dobrými lidmi. Avšak nezamýšlí se nikdy nad tím, jestli někdo v jejich nejbližším okolí nepotřebuje pomoc. Velmi podstatné je v tomto kontextu výraz nejbližší okolí – mnoho jedinců si myslí, že jakmile volají po vzdálené pomoci druhým (třeba tím, že projevují sympatie s chudými na druhém konci světa, etc.), automaticky je to činí lepšími (a aktivnějšími) lidmi. Nicméně překvapivě málo z nás si pokládá otázku, zda by nebylo možné zmírnit utrpení člověka, který je zde, který se pohybuje v naší blízkosti – v naší rodině, v okruhu známých, přátel, v rámci práce nebo školy. A nutno podotknout, že by často stačilo jen velmi málo. Vskutku, vhodně použité slovo, povzbudivý úsměv nebo vlídný rozhovor mohou ve správný čas a na správném místě dělat zázraky a jsem přesvědčen, že mnoho nešťastníků by být tímto způsobem mohlo být zachráněno například před sebevraždou nebo jinými hrůznými věcmi. Přesně o tomhle točil často Bresson filmy - o našem šíleném nezájmu – Muška je jako nevyslyšené volání o pomoc, absence malých skutků lásky, které by mohly znamenat mnoho dobrého a tklivý pláč nad světem, který nezúčastněne ponechává zlo bez potrestání a člověka jeho vlastnímu utrpení... (05.04.2018)

ocenenia : MFF Cannes 1967 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ môj prvý Bresson...konečne! na takéto filmy musí byť človek naozaj "v stave ataraxie", aby dokázal vnímať a vstrebávať každý emočný záchvev postáv ...aby cítil presne tak, ako režisér chcel....žiaľ, mne sa to po začiatku, ktorý my znechutil môj videorekordér (áno, ešte stále používam VHS :), ktorý namiesto nahrávania mi namotal pásku a tým ma vytočil do nepríčetnosti, podarilo iba čiastočne, a preto si opätovné zhliadnutie tohto tichého smutného skvostu kladiem za jednu z mojich filmových priorít.... a nedá mi nevyzdvihnúť silu a hĺbku hereckého výkonu mladučkej Nadine Nortier. : po druhom zhliadnutí v pokojnom rozpoložení februárovej noci, jasných 5* (27.09.2008)

Veľmi ťažký, psychicky vyčerpávajúci, a životne existenciálny snímok od Roberta Bressona, ktorý sa mi pozeral akosi zaťažkávajúco, a to ani nehovoriac, aký divný a zvláštny pocit som mal po jeho záverečných titulkoch, keď som si už prakticky dávnejšie uvedomil, čo „vyparatila” Mouchette... Toto dievča ešte stále školou povinné (i keď v skutočnosti jej ťahalo už na dvadsiatku) to nemalo v živote vôbec jednoduché, o čom aj tento depresívny film vypovedá vo svojej „celej kráse” , bez nadsázky, bez akéhokoľvek humoru, za to s absolútne strhujúcou filmovou štruktúrou, akú vie sprostredkovať len málokto, ak nepočítam tohto tajomného režiséra R.B. PS: „Určite si to pozrite, keď si trebárs nájdete trochu voľného času, ale dopredu vás varujem, že to nie je pre každého, totiž, vám vážne bude hroziť akási t-r-a-u-m-a, ktorá môže dotyčného jedinca nachvíľu poznačiť” . (15.07.2019)