Muška

Téměř beze slov a přitom tolik beznaděje a nicoty v životě bez lásky mladičké Mušky jsem měla možnost vidět v mém prvním premiérovém filmu Roberta Bressona. Černobílé provedení, smysl pro detail a atmosféru už tak zoufalou situaci ještě víc umocnily. Smutné drama opravdu až na dřeň, kde tehdejší venkovská společnost i přes náboženské přesvědčení něco takového jako empatie k bližnímu absolutně neprojevovala a to včetně otce, který o Mušku neměl vůbec žádný zájem. Když jsem viděla tu absolutní negaci jejího okolí, tak mě závěr vůbec nepřekvapil a možná pro Mušku to bylo v té chvíli jediné možné vysvobození. 3,5* (16.08.2016)

Příběh čtrnáctileté dívky žijící v nuzných rodinných poměrech s nuzným přídělem lásky, situován do bědného prostředí Španělska 30. let. Ale jak dlouho lze v tomto Bohem opuštěném světě, bez naděje a kouska citu vydržet? Mistrně zrežírovaný film jehož závěr mne vzal za srdce a o němž Ingmar Bergman prohlásil, že je čistý jako voda a povýšil ho na absolutní umělecké dílo. Nemohu než plně souhlasit. (01.09.2006)

Zlo má dvě podoby. První je způsobování utrpení – druhým i sobě. Druhá, mnohem zrádnější, je nezájem o utrpení druhých, jež můžeme zmírnit. Ta druhá podoba zla je zrádná především proto, že mnoho lidí má pocit, že jakmile někomu momentálně neubližují, jsou automaticky dobrými lidmi. Avšak nezamýšlí se nikdy nad tím, jestli někdo v jejich nejbližším okolí nepotřebuje pomoc. Velmi podstatné je v tomto kontextu výraz nejbližší okolí – mnoho jedinců si myslí, že jakmile volají po vzdálené pomoci druhým (třeba tím, že projevují sympatie s chudými na druhém konci světa, etc.), automaticky je to činí lepšími (a aktivnějšími) lidmi. Nicméně překvapivě málo z nás si pokládá otázku, zda by nebylo možné zmírnit utrpení člověka, který je zde, který se pohybuje v naší blízkosti – v naší rodině, v okruhu známých, přátel, v rámci práce nebo školy. A nutno podotknout, že by často stačilo jen velmi málo. Vskutku, vhodně použité slovo, povzbudivý úsměv nebo vlídný rozhovor mohou ve správný čas a na správném místě dělat zázraky a jsem přesvědčen, že mnoho nešťastníků by být tímto způsobem mohlo být zachráněno například před sebevraždou nebo jinými hrůznými věcmi. Přesně o tomhle točil často Bresson filmy - o našem šíleném nezájmu – Muška je jako nevyslyšené volání o pomoc, absence malých skutků lásky, které by mohly znamenat mnoho dobrého a tklivý pláč nad světem, který nezúčastněne ponechává zlo bez potrestání a člověka jeho vlastnímu utrpení... (05.04.2018)

Psychologická dráma o tom, ako ťažko sa žije vo svete bez lásky, v prostredí falošnej miloty a predstieraného súcitu. Z pohľadu Mušky bola asi na tom najlepšie jej mama, hoci bola na smrteľnej posteli.... Z celej tej jej situácie a prostredia som mal preto depresívne pocity aj za ňu. Všade samá bieda, špina a hlavne tu nebol nikto, o koho by sa mohla Muška oprieť. Zostáva jej len márny vzdor a útek - pred rodinou, spolužiakmi, školou... Avšak podľa môjho názoru bola veľká škoda, že autor snímok poňal až príliš minimalisticky, žiadalo by sa mi tam toho omnoho viac, či už slov alebo dramatických situácií, trošku viac sa do Mušky "ponoriť". V tomto prípade mi symboly a metafory, hoci pekné a trefné, nestačili. Ale aj to málo, čo na túto tému ponúkol režisér divákovi, ma celkom slušne zasiahlo, hlavne v kontexte toho smutného záveru. Slabší nadpriemer. 70/100 (12.07.2017)

8/10 Moje první setkání s Bressonem. Hodnocení je značně složité a v mém případě komplikované. Na vysvětlenou. Ten samý den jsem dal ještě A co dál, Baltazare. Zdánlivě podobné filmy, přesto úplně jiné. Muška mě hodně dostala, ale to jsem ještě netušil co přijde v podobě Baltazara. Ten film mě úplně vycucnul a rozesmutnil. Určitě bych se už po tom nemohl na nic dívat. To u Mušky neplatilo, a proto s hodnocením váhám a přikláním se ke 4*. (10.10.2006)