Peniaze

Vvšechno, co jest, musí mít nějakou příčinu, a protože řetězec příčin nemůže být nekonečný, musí existovat první příčina. Tento známý "důkaz" používali někteří k prokázání existence boha. Ale co když se namísto tradičního boha vloudí jiné božstvo? Co se skrývá na konci řetězce příčin dokonale ukáže katolík Robert Bresson... Jeho tradičně minimalistická forma mi k tomuto filmu přesně pasuje, to chladné, pomalé, neúprosné a beznadějné podvolování se onomu božstvu, co hýbe světem. A když se mu člověk nepodvolí, tak už od světa nemůže člověk nic chtít, no, to by přece vraždil každý, ne? (21.04.2013)

Dívat se na Peníze jako na obyčejnou kriminálku by bylo ukvapené. Perfekcionistický Bresson v tomto komorním příběhu uplatňuje fanatický realismus, jednání hlavního hrdiny jen načrtává a mnoho otázek nechává nevyřčených. I na mnoho vedlejších postav nazírá s odstupem a chladně převypravuje jejich často zkratkovité peripetie, aniž by sklouzával k moralizování o vině - nevinně. Rozehrané situace pouze dokumentuje, přičemž hlavní těžiště zaměřuje na (i)racionalitu lidského jednání, které ve vypjatých situacích vede k afektu (útěk z vězení, atypický závěr). Šaráda kolem podvrhů několika stovek franků doslova semele relativně klidný život obyčejného Yvona, jenž se chtě nechtě vydává všanc policejnímu aparátu a vězení. Soudržnost rodinného života se rozpadá, dcerka mu umírá, žena Yvona definitivně opouští a výhledy do budoucna se omezují na bezprizorní nic. Hlavní dějová linka se místy propojuje s osudy jiných podvodníků (Lucien) a padělatelů (studenti lycea), kteří jsou prakticky stvůrci rozkladu jedné lidské existence. Bresson nehledá východiska v kritice establishmentu, nehledá vůbec nic. S až striktní faktografičností, bez špetky citu, sleduje morální rozklad Yvona (vlastně jakéhokoliv anonymního individua) vedoucí maximálně tak k bezvýchodnosti, černému pesimismu... (17.04.2005)

Po shlédnutí tohto snímku na mě padla dost velká depka. První náhoda úplně změní život obyčejného Yvona a odstartuje smršť horších a ještě horších událostí. Když mu zemře dcerka a opustí jej manželka, ztratí poslední zábrany a zbytky zdravého rozumu. Od tohoto okamžiku už je definitivně všechno v hajzlu... (14.09.2014)

Film, o kterém Alan Parker řekl, že je nesnesitelně nudný. Aki Kaurismäki se naopak nechal slyšet, že poslední, co s ním v kině opravdu pohnulo, byly Bressonovy Peníze. Já říkám, že je to neskutečně hluboký a svým způsoben prakticky nevyčerpatelný film, který funguje na principu řečení nepatrné části z příběhu a následném tvoření podmínek pro to, aby si zbytek mohl divák domyslet sám podle sebe. Některé motivace postav nejsou vysvětleny vůbec - o to více si scény vymáhají aktivní přístup diváka (ani tváře herců nám nepomohou - v Penězích jsou ze všech Bressonvých filmů nejstrnulejší). Mimo to poslední čtvrthodinku osobně považuju za jednu z nejatmosféričtějších a svým způsobem nejkrásnějších pasáží kinematografie. Jistě je to film lepší až na druhé shlédnutí - a na třetí, čtvrté, páté... (22.03.2007)

Keď sa pozeráte na Bressonove filmy v poradí doby ich vzniku, tak si uvedomíte, že svet je čím ďalej materialistickejší a odcudzenejší a to aj napriek kritike spoločnosti v jeho filmoch z 50-tych a 60-tych rokov. Svet a atmosféra Peňazí je totiž tak bezútešná, ako boli akčné- americké kriminálky tej doby. Vo svete Kapsára by som možno žiť chcel, vo svete Yvona nie. Samozrejme je tento režisérsky pohľad umelecky skreslený, ale podľa vývoja civilizácie sa smerom naspäť k skutočným hodnotám neuberáme. Možno mi Bressonov minimalizmus vo farebnom ladení príliš nesedí a možno sa do nálady 80-tych rokov skutočne ani nehodí, myšlienky ale zostávajú stále silné. (24.06.2013)