Deti prírody

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - FOKUS: ISLAND - Retrospektiva: Fridrik Thór Fridriksson (Börn náttúrunnar / CHILDREN OF NATURE / Děti přírody) - Krásná tečka moc pěkného filmového festivalu... - Dojemný příběh dvou staroušků kteří se nesmířily s tím jen život dožít v domově důchodců, ale raději si šli naposledy na chvilku užít míst, kde jim bývalo krásně... - 1. 8. 2010 - kino Reduta - Velký sál - Uherské Hradiště - 85% 36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - SPEKTRUM - Nový latinskoamerický film ( / / ) - . 7. 2010 - kino Reduta - Velký sál - Uherské Hradiště - % 42nd KVIFF 2007 - OPEN EYES - Otevřené oči + Viděno - 33. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2007 - 90% (02.08.2010)

LFŠ 2010 ... Film v sobě měl atmosféru i myšlenku která určitě stojí za řeč, ale na můj vkus byl až moc plný symbolů a dvojsmyslů. Konec všemu nasadil korunu a pokud k jeho pochopení musím shlédnout i Nebe nad Berlínem, považuju to za celkem výrazné mínus tohoto snímku. Z posledních pěti minut jsem nepochopil vůbec nic. (02.08.2010)

Já si celou dobu říkal, že mi to stylem strašně připomíná Zimnici a teď koukám na profil režiséra a on je ten, kdo to natočil! Tak to už mě pak nic nepřekvapuje. Děti přírody sice nejsou úplně dokonalé, některé scény jsou strašně prvoplánové (hlavně ta se psem, která ani moc nedává smysl nebo ta, kde SPOILER Stella zemře a není jasné, jestli to bylo stářím nebo to byla sebevražda KONEC SPOILERU), ale jinak je to dost povedené ukázka toho, jak by měl film o stáří vypadat. Nedojí to z diváka emoce za každou cenu, nikdo tu nemá žádnou nevyléčitelnou chorobu v nejhorším stádiu, o úskalích a nenaplněných snech ve stáří to vypovídá docela obstojně a bez přehánění... Nemůžu říct, že mě to bůhvíjak zasáhlo (i když úplný závěr je naprosto skvělý), Zimnice se mi líbila o něco víc, ale natočené je to skvěle, vedené je to naprosto dokonale, skoro každá scéna svůj význam ukazuje naprosto precizně a je vidět, že to točil režisér s opravdu velkým talentem. Navíc se mi hrozně líbí, jak Fridriksson v těch svých road movie odkazuje na islandskou mytologii a z jeho stylu je patrné, že se inspiruje dvěma mými top režiséry - Tarkovským (z scény v té ruině na konci to bylo patrné fakt hodně) a Wendersem. Slabé 4* (19.06.2022)

Epický příběh dvou svérázných starých lidí, kteří se nechtějí smířit se svým v podstatě nesvéprávným životem v domově důchodců kdesi v Reykjavíku. V okamžiku útěku ponurou náladu střídá optimističtější, díky pocitu svobody a přesvědčením o základním lidském právu, že si každý může se svým životem dělat co chce. V druhé polovině film přechází z děje spíše už k magickým až fantaskním obrazům člověka v krajině, a právě ty mě svým způsobem dostaly nejvíce. (30.03.2008)

Dle názvu jsem se neinformován domníval, že půjde o příběh dětí, dostal jsem naopak snímek vyprávějící o té úplně poslední fázi života. Seversky chladné putování starého Porgeira po stopách starých známých míst a dávno neviděných blízkých budí většinou realistický dojem, zároveň však dokáže ve svém zpracování přidávat drobné fantaskní motivy, aniž by tím zážitek ztrácel na síle. Těžká, pocitově vyčerpávějící záležitost, zanechává navzdory podmanivé kameře či motivu nezlomně pevného pouta dvou lidí v každém věku spíše syrový, než poetický zážitek. Spousta pomalých dlouhých scén, ovšem se silnou atmosférou zesilňující uvnitř skryté emoce, na malé odlehčení dojde jen párkrát při náhledu do humorně neschopné práce policistů. To vše, i s pocitovým masakrem v závěru, vtěsnáno do hutných 80 minut! Moje první zkušenost s islandským režisérem Fridrikem T. Fridrikssonem a pevně věřím, že nebude poslední. [80%] (18.09.2022)