Totem vlka

„CHYTIL SI BOHA, ABY SI HO ZOTROČIL. JEDNOHO DNE ZA TO ZAPLATÍŠ…“ /// Když naposledy Annaud točil o Číně (SEDM LET V TIBETU), vyfasoval doživotní zákaz vstupu do země. Proto bylo jeho angažmá velkým překvápkem. Když vono moc lidí točit se skutečnou, živou vlčí smečkou neumí. Takže oprášil vzpomínky na MEDVĚDA a DVA BRATRY, kejvnul na rozpočet 40 mega a (samozřejmě) souhlasil se zrušením zákazu ke vstupu do bolševický Číny. Ví totiž, že se pro tenhle typ příběhů narodil. Stačilo jen dát si bacha, aby politický poselství ustoupili těm ekologickejm a aby zvířata dostali víc prostoru než lidi. Asi proto zvířecím protagonistům nemůže konkurovat žádnej z herců. Zato budu dlouho vzpomínat nejen na dramatickou scénu při setkání Chen Zhena s vlčí smečkou, ale hlavně na předvedenou a poučnou akční podívanou, ve který pomstychtivý šelmy zničí socialistickej majetek. Autentickej lov ve sněhový bouři, je pastvou pro oči (i uši), stejně jako nenapodobitelný prostředí plání středního Mongolska. Díky záběrům jako ze žurnálu, se dá zapomenout na chybějící provokativní politickej podtext. J.J.Annaud předkládá ekologickou, politicky nezávadnou agitku, který bez mrknutí uvěříte, že vlk byl (a možná stále je) víc než člověk. Možná sem sedí i trefná poznámka, že kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou autobiografii, kterou v roce 2004 napsal Lü Jiamin (pod pseudonymem Jiang Rong), jsem nečetl. 2.) Ve stolku mě straší Rudá knížka. 3.) Thx za titule „eleintron“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (19.09.2015)

----- "Chytil jsi Boží stvoření a zotročil jsi ho ..." ----- Možná právě v tom spočívá náš základní problém. Protože máme v povaze CHTIVOST - odvěkou touhu vlastnit všechno, co se nám zalíbí ... a naopak zničit všechno, co se nám znelíbí - co nám stojí v cestě a co pokládáme za hrozbu ... pro nás a pro naše hmotné statky. Protože jsme zapomněli náš svět SDÍLET ... protože ho chceme OVLÁDAT - a spolu s ním i ty, kterým patřil dávno před naším příchodem. Protože náš jediný a nenahraditelný společný domov přetváříme k obrazu svému - a přitom se pramálo ohlížíme na prastaré a osvědčené ekosystémy, které se vyvíjely milióny let. Protože spolu s divočinou utlačujeme i poslední národy, které s ní ještě umějí žít v souladu. Možná právě nastává doba, kdy nám matka příroda začíná všechno vracet ... i s úroky, ale nedělám si žádné iluze, že bychom měli dobrou vůli se změnit, takže jeden - byť působivý - snímek nedokáže nijak zásadně ovlivnit naše myšlení a naše činy ... stejně jako jeden osamělý vlk nemůže spasit svůj druh. Nicméně ... ten příběh vás možná zasáhne - a třeba se k vám budou vracet ve snech ... svobodní divocí vlci z mongolských stepí - jako němá výčitka, jako výmluvný symbol všech našich vin. P.S.: Veškeré scény s vlčky jsou neobyčejně působivé, ale ne každé můžu na sto procent uvěřit. Zvířata přemýšlejí po svém a jejich chování nelze poměřovat lidskými způsoby. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Někdy je patrně použitý jen (úmyslně) zavádějící výklad - kupříkladu v případě starého vlčího páru ve skutečnosti mohlo jít "jen" o poslední zoufalý pokus, jak uniknout pronásledovatelům, nikoli o cílenou sebevraždu. Ale překonání vysoké zdi při útěku smečky z ovčí ohrady dle mého soudu už balancuje na pomezí reality a fantazie, neboť způsob provedení předpokládá cosi jako promyšlené používání nástrojů - přičemž nástroje představují těla zabitých ovcí. P.S.: Příběh vychází z autobiografické knihy, jejíž autor vystupuje pod pseudonymem Ťiang Žung. (02.01.2018)

Ukoptěná patetická nuda řízlá čínským hereckým pakošstvím, takže ač se to bere úmorně vážně, tak se tam protagonisti chovaj jak ve slapsticku. Annaud umí komponovat záběry, ale totálně selhává ve snaze poskládat z nich film, který by fungoval alespoň na jedné z šestadvaceti rovin, na kterých se snaží pohybovat. V druhé polovině už jsem měl dojem, že řadil scény za sebe podle hodu kostkou. Navíc scény jako mladý Číňan není schopen spustit zrak z odhalených nohou sličné Mongolky, která tahá za ocas vlka v ovčím stádu či hrdina, jemuž mongolský bůh sesílá obrázky z mraků připomenou nejsladší období Sommersovi dementní kreativity. Přál jsem si, aby všichni vlci co nejdřív chcípli. (05.07.2016)

Některé konkrétní situace a pasáže na mě udělaly ohromný dojem, jako celek už to zase tak dobře nefungovalo. Uhranul mě hned ten úvod - v Číně jsem nebyl, a autobusové nádraží tam holt vypadá trochu jinak, než naše malá, i tak ale slušně špinavá a smradlavá Zvonařka. Francouzi šli ale ještě dál, a všechny ty stovky busů měly evokovat padesátá léta. Rozum velí, že se o to postaral počítač, ale oko to neodhalilo... Poprvé jsem taky viděl, co mohl chtít Big Mao po svých poddaných. Poslat je například jako tady ty dva studenty na 2 roky z Pekingu až na totální konec světa, to museli mít ti jeho plánovači hodně bujnou fantazii. Pak ta úžasná scéna se stádem splašených koní, ale hlavně - perfektní popis nejen zániku tradičních mongolských potulných pastevců, ale divoké přírody, s níž tady dříve lidé dokázali koexistovat stovky let. Bohužel pro mě se nakonec linka vlci stala naprosto prvořadou a zásadní. Přesto to vnímám jako zcela netradiční počin, zvlášť s ohledem na fakt, že se o něj postaral evropský tvůrce. (02.11.2015)

Annaud tentokrát nejde do hloubky, pouze líbezně krouží na povrchu dosti nepůvodní a jednoduché pohádkové rozprávky, která navzdory velké řemeslné profesionalitě a dobrému člověčímu srdíčku nemá čím překvapit a vlastně ani dojmout. Vyprávění je svěží jako jarní vítr na majestátních mongolských stepích a technicky náročné scény s divokými zvířaty opět berou dech, ale scénář poněkud selhává v přirozením propojení všech dějových motivů a především v oblasti přátelství a porozumění dvou živočišných druhů nedosahuje zdaleka takové intenzity jako například dnes takřka zapomenuté VOLÁNÍ VLKŮ. Od filmaře Annaudova formátu tedy zklamání, jako věrný náhled do čarokrásné přírody s její specifickou mytologií a životním řádem ale velmi příjemné a autentické dílo... 70% (27.06.2016)