Week-End

Tenhle film jsem hledal 33 let! Viděl jsem ho někdy v osmdesátém osmém na rakouské televizi, kde v rámci pořadu Kunst Stücke dávali každý pátek v noci různé divnofilmy z dob, kdy byl David Lynch ještě malý skautík, i z dob, kdy na tomhle světě nepobýval ani jeho tatík. Když mi pak o mnoho let později různí lidé tvrdili, že Lynch je ten, kdo ve filmu přišel s něčím, co tu nikdy předtím nebylo, vždycky jsem oponoval, že jsem viděl kousky, které je usvědčují z hlubokého omylu. A tohle je jeden z nich. Marně jsem pak popisoval jeho děj v diskuzích jako Hledám film apod. Nikdo nevěděl, co je to za šílenost. Smířil jsem se za těch třiatřicet roků s tím, že identitu téhle bombastické podivnosti, stejně jako mnoha dalších, které jsem na dvojce ORF za těch dávných pátečních večerů na sklonku eightees sledoval, už nikdy neodhalím... Asi před týdnem jsem zahlédl Willyho Kufalta v profilu Godardova snímku Week-End a při pohledu na tamní galerii jsem konečně mohl zvolat své heuréka. Těch pět hvězdiček berte s velkou rezervou, jinak to ale opravdu hodnotit nemohu. Week-End (a spousta dalších divnofilmů, vzniklých celá desetiletí před všemi těmi Mullholand Drivy a Lost Highwayi) si ze zpětného pohledu mladého vyhládlého intelektuála, cídícího samopal v bláznově šatu, tohle ocenění rozhodně zaslouží. (04.08.2021)

No, minimálně první polovinu to byla dost dobrá absurdní satira na myšlenku anarchie a anarchismu celkově. Překvapivě jsem se i docela dobře bavil, párkrát zasmál a třeba scéna zácpy na silnici je naprosto dokonalá a snad i tou nejvtipnějším, co kdy Godard natočil (akorát si dost hraje s diváckou trpělivostí, jelikož poslouchat asi 10 minut troubení aut není nic příjemného pro uši). V tu dobu jsem to viděl i na silné 4*, bohužel v druhé polovině se z toho stal klasický Godardův myšmaš myšlenek, ale s tou výjimkou, že byl na jedno téma - politika. I tak to byl snad Godardův nejméně myšlenkově roztříštěný film. Jenže to taky dlouho nevydrželo a nakonec z toho vypadala totální experimentální šílenost s pár zajímavými nápady, ale bohužel mě to už pak celé dost nudilo. Kromě závěrečných 10 minut, ty to trochu vytáhly nahoru. Možná se to celou dobu mělo brát jako surrealismus, fakt nevím. Tak jako tak bych Week End zařadil mezi to lepší od Godarda, ale i když bych rád dal vyšší hodnocení, na víc jak silné 3* to nevidím. Btw, na to, že se Godard pokusil o road movie, tady má dost dobrou kameru a pár hezkých záběrů krajiny - i když to asi nebyl účel. Silné 3* (16.07.2020)

[1,5*]     "The horror of the bourgeoisie can only be overcome by more horror."     Mimoriadne bizarná komédia s akousi Godardovou víziou konca civilizácie, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá je zrejme režisérovým najšialenejším a najzvrátenejším dielom. Na začiatku ma síce uchvátila nesmierne pôsobivá scéna dopravnej zápchy, tým sa ale pre mňa aj čaro filmu končí. Film je veľmi nepríjemný po zvukovej stránke - sprevádza ho buď disonančná "hudba", alebo neustále nepríjemné hlasné zvuky (trúbenie, vrieskanie). Ten nervózny, uvrešťaný a totálne absurdný svet začína časom poriadne liezť na nervy. Manželka to nevydržala a po krátkom čase sledovanie filmu vzdala a ja som sa musel obrniť obrovskou dávkou trpezlivosti, aby som to bol schopný dopozerať. A keď sa už film konečne trochu ukľudní (na akomsi poľnohospodárskom družstve začne hrať Mozart), tak nastúpi ďalšia nepríjemná stránka filmu - neskutočná urozprávanosť. Pozerať sa na nezúčastnené tváre hrdinov a pritom počúvať siahodlhé politické vyhlásenia, to proste nie je to, kvôli čomu sledujem filmy.     "What a rotten film. All we meet are crazy people." (16.11.2022)

Četl jsem sice, že se jedná o podivnou road-movie, ale i když mám tenhle žánr rád, tohle byla totální kravina bez smyslu, smysl v tom nachází sám Godard, možná. Je jasný, že řadovýmu divákovi se tenhle typ filmu líbit nebude, jenže tohle nemá prostě žádnej význam. Obsah napsaný o tomto filmu určitou logiku dává, naproti tomu obsah samotný dějový linky nikoli. Možná že kdyby tam ty absurdní postavy nebyly, bylo by to lepší, ovšem právě ony mi film tak dokázaly znechutit společně s chaotickým dějem a politickou exkurzí, že o odpadu tentokrát vůbec neváhám. (04.12.2009)

Sloboda-rovnosť-bratstvo. Sex-násilie-politika. Majetok-rodina-štát. Otroctvo-socializmus-kapitalizmus. Ježiš-Marx-Engels. Mesto-vidiek-príroda. Weekendom sa možno inšpiroval Cronenberg, keď spojil autonehody a sex v Crashi, Tarantino, keď spojil humor s extrémnym násilím v tom, čo dnes nazývame postmodernizmus. A tvorcovia Kobry 11 musia trpieť závisťou nad počtom havarovaných áut v tomto filme. Week end je zámerný anarchistický bordel, ktorý sa zahráva s očakávaniami diváka, zvyknutého na klasicky vystavaný dej, so žánrami a s posolstvami, vyjadrovanými v množstve dialógov a predovšetkým monológov, ktoré nie je možné všetky na prvý krát pochytiť a premýšlať nad nimi. Bohužial forma a zastaralosť filmu spôsobí, že znova si ho už asi máloktorý dnešný divák pustí. Ježiš bol komunista, Godard bol socialista, sloboda je násilie, svet je anarchia, vraždiť je prirodzené, pochádzame z oceánu, ktorý nie je tak hlboký, ako ľudské srdce, návrat z mesta na začiatku filmu do lona prírody na jeho konci. To všetko za prítomnosti tej najprirodzenejšej ľudskej vlastnosti, krutosti. Week end sa možno odohráva v postapokalyptickej budúcnosti, možno je to iba film vo filme. (29.01.2013)