Domov

Klasická líbivá festivalovka aneb "filmeček" u jehož podbízivosti a dějové systematičnosti se mainstreamová část festivalového publika radostí buší do kolen. A po zhlédnutí se tváří jako kdyby právě ztratili svou poctivost, inu stejně jako naše umaštěná a veskrze "velmi sympatická" hrdinka, která svého evidentně prvního junáka pustila do svého klína v sedmadvaceti letech. K tomu nesympaticky otravné děcko, ke vší hrůze ryšavé a otylé, hledající "smysl" svého dětství. A žalem zmírající stará mama pronášející plytká moudra o životě ve snaze najít svým "zatoulaným ovečkám" směr v životě. Sebelítostivé postavy bez osobnosti. No děs... Navíc vizuálně zcela nenápadité a nezajímavé. (08.02.2017)

Celkom som sa dobre cítil pri sledovaní tohto nenápadného filmu, o ktorom som vopred nič nevedel. V podstate tam boli iba štyria ľudkovia, z ktorých každý si so sebou niesol nošu svojich problémov, ktoré mu viac alebo menej úspešne pomáhali riešiť ostatní. Postavičky to boli bizarné, spočiatku ťažko čitateľné. Nedá sa všetko zviesť na Aspergera, i keď Sagu Noren som v postave Lou trochu cítil. Ani neviem, či by sa dalo na filme niečo zlepšiť. On to bol taký film s primeranými ambíciami, na ktoré dosiahol. A to nie je málo. (18.01.2022)

Křehká Lou vůbec nemá ponětí, že její prarodiče žijí, matčin dávný spor s rodiči přešel ve dvacetileté odloučení a teprve náhlé dědečkovo úmrtí rozkryje karty. A právě to přiměje Lou k prvnímu samostatnému krůčku, odjíždí bez doprovodu na dědův pohřeb a navštívit babičku. Ta je příjezdem vnučky nadšená, přivítá ji ve svém domě s otevřenou náručí a srdcem na dlani, ač sama hluboce zraněná nečekaným odchodem milovaného muže. Lou den za dnem poznává nové lidi, nové prostředí a pod babiččiným laskavým dohledem zvládá obtížnou situaci výrazně lépe než kdy předtím. A já otevřeně přiznávám, že jsem si introvertní a zřejmě autistickou Lou zamilovala od první chvíle. Její problém s vyjádřením emocí, s fyzickým kontaktem s cizími lidmi, byť jen pouhé podání ruky či objetí, mi byl více než srozumitelný a vnímám jej jako životní potíž a překážku "běžného" bytí. Tenhle malý kouzelný filmek o tom, co slůvko domov znamená a jaké podoby může mít, je mému srdíčku blízký. (14.02.2017)

Obyčejný romantický sladkobol zneužívající k útoku na city Aspergerův syndrom. Sociální fobie uvedená v obsahu je zcela mimo. Stačí-li vám jen povrchní nástin toho, co tato porucha obnáší, jste vyznavači červené knihovny a SPOILER: máte rádi dobré konce, rozhodně po Domovu sáhněte, přes veškerou jalovost škodí v rámci "žánru autistických filmů" pořád míň než Rain Man. Na skutečně pravdivého Aspergera ale mrkněte na tohle (09.02.2017)

Mně tam se všemi bylo tak fajn, že by mě nemuseli dlouho přemlouvat a já bych sedla na cokoliv a nebo do čehokoliv a jela tam za tou nesourodou čtveřicí osůbek hned. Bylo tam nahozeno několik bolístek, které možná v určité míře trápí někdy každého z nás. Já se tam také našla, částečně v Lou, částečně v Tomovi a co se týká Fridy, tak jsem zažila úplně stejnou posloupnost, způsobenou smutkem u svých prarodičů. A mezi nimi pendloval sympatický Henrik, ovšem srdce ho táhlo pouze jedním směrem. Křehký, místy míně úsměvný film se dostal na to správné místo v mém srdci a já neváhám s hodnocením ani sekundu. Mé díky patří určitě i evulience3 za titulky k takovým filmům, co jsem zatím měla možnost vidět. (16.02.2016)