Prénom Carmen
First Name: Carmen
Obsahy(1)
Carmen potřebuje peníze na film, a tak vyloupí banku, kde jí padne do oka chlápek z ostrahy. Kamery se rozběhnou, ale zmatky a plánovaný zločin možná jejich aférku zhatí. (Netflix)
Recenzie (12)
Niekto sa hral na umenie a takto to dopadlo. Čírá nuda kombinovaná s nevkusom, zlými dialógmi, zlými scénami, zlou hudbou, nezaujímavými postavami, blbými predelmi na večne trilkujúce hudobné trio či pohľadmi na vodu. Lúpež v banke bola snáď zlý vtip. Zbytok tvoril chaotický vzťah dvoch milencov/nemilencov. Celý čas som čakal, že niekto povie "strih" či "koniec, máme to". Dokázal som to dopozerať len kvôli zmyselnej Maruschke Detmersovej, ktorá bola na obraze viac nahá ako oblečená. ()
Na film Křestní jméno Carmen jsem se nedívala kvůli Godardovi, který je režisérskou legendou, ale kvůli tématu, snímek míním zpracovat v referátu. Zatím u mě jasně vede Carmen Carlose Saury, ta byla vášnivá a dynamická, jak má být. Carmen Jones Otto Premingera je zajímavá a jako muzikál funguje, ovšem hapruje tam příběh. Křestní jméno Carmen tedy hodnotím nejhůře. Ke Godardovi jsem si cestu doposud nenašla, ani tento snímek není výjimkou. Pozitivně hodnotím délku, ale i tak je film místy hodně nudný a nezáživný. Godard se snažil o vnesení co největší invence, ale u mě to nezafungovalo. To, že nám ukazuje nahé titulní hrdiny, je sice zajímavé, ale z filmu to umění nedělá. Je tu pár nápadů, které fungují, klasická hudba nezklame, zajímavé je užití tradiční červené barvy... Jenže jak jsem psala už stokrát. Zajímavá forma mě skoro nikdy nevytrhne, pokud nefunguje obsahová stránka. A ta podle mého skromného názoru prostě nefunguje. ()
„Mao (Ce-tung) je poslední dobou mimo, ale vařil skvěle. Krmil celou Čínu.“ * * * Jean-Luc Godard mi svými filmy někdy docela sedne, jindy vůbec, tady to skončilo jaksi uprostřed. První půlhodinu mě snímek hodně chytl, zaujal mě už jen ten mystifikační rámec, kde samotný Godard se jako režisér ocitá v jakési léčebně(?) a nechává se přesvědčit na nový film. K mému překvapení jsem se ocitl s Godardem na jedné vlně a vychutnával si skoro všechny ty jeho podivné vtípky (někdy i se silně černým humorem – viz. scénu s uklízečkou na chodbě), kterými nevšedně obohatil jinak silně realisticky laděné záběry. U některých scén (třeba na záchodcích) jsem se smál i nahlas a je vidět, že i věčně experimentující intelektuál z francouzské nové vlny dokáže občas projevit smysl pro humor. A nejde v té humorné stránce jenom o zdánlivě prosté gagy, ale i řádku vtipných, ironických i hořkých glos, do nichž pan režisér umí s nadhledem protavit tu svou levicovou orientaci (třeba „Dnešní mládež je špína! Nevynalezli džíny, cigarety, nic! Vynalezli nezaměstnanost. No vlastně ani tu ne, pro tu nikam nemuseli.“). Jenže ve vtipném duchu tu probíhá první půlhodina a pak hlavně scéna v kavárně se samotným Godardem, poetičnost tomu dodávají pravidelné výjevy ze zkoušky (a k závěru i vystoupení) smyčcového kvartetu. Hlavní děj uprostřed tvoří romance mezi teroristem a jeho společnicí, což mě v tom odtažitě chladném podání nechytlo. Řádka dlouhých dialogů z hotelového pokoje mezi těma dvěma mi připomněla slavnou (málem snad i půlhodinovou?) pokojovou scénu z režisérova debutu U konce s dechem a bohužel v obou případech mě ty nekonečné dialogy hlavních postav skoro o ničem příliš nedokázaly upoutat, takže celkový dojem mám u Godarda zase jednou rozporuplný (a to jěště nezmiňuji tu trapnou exhibici ve sprše). Jean-Luc asi nadále pro mě zůstane spíše jen pozoruhodným, než vyloženě oblíbeným režisérem. [55%] ()
Godardova volná inspirace opery Carmen, jenž lze charakterizovat jako zvukový film, který je ústředním designovým motivem filmu. Veškerá vážnost příběhu je roztříštěna groteskními a hrubými tvůrčími prvky, které balancují mezi komedií a tragédií. Z toho plyne kombinace melancholického a komediálního stylu, který doplňuje poetický obraz a zmíněný klíčový zvuk. Godard opakovaně porušuje veškeré hranice konvenčních pravidel filmové tvorby a zároveň tak zpochybňuje veškeré interpretační přístupy uměleckých kompozic. ()
S týmto filmom mám rovnaký problém ako s Poľským surrealizmom v kinematografii. Je to tak neskutočne osobná výpoveď režiséra, ktorý si tu mimochodom zahral dosť podstatnú úlohu, že si ju nedokážem vstrebať a stráviť. Miestami geniálne, cvičenie na husliach, miestami preplácané, nie všade sa hodil soundtrack vážnej hudby. Miestami nudné, prepadnutie banky, ale aj geniálne, existenciálne rozhovory hlavného páru. Ale suma sumárom, hodnotím to negatívne. Ťažko uchopiteľný materiál mi nevadí ale toto bolo miestami fakt nudné. ()
Reklama