The Escape Artist

A už je to tu zase, britský dramatický seriál s Davidem Tennantem v hlavní roli a už jsem zase silně zaháčkovanej a lačně čekám na každou příští část. The Escape Artist teda očividně na nic nečeká, protože hned první díl začal vskutku tíživě a naléhavě. Ale jak už to tak v obdobných sériích bývá, nic není takové, jak se na první pohled zdá... A nic proti právníkům, ale je to vážně cháska :-) (16.11.2013)

Pokládá to zajímavé otázky a námět je dostatečně nosný (jakkoli v produkci BBC již lépe zpracovaný; viz Silk). Jenže to samo o sobě nestačí. Spíše než třídílná minisérie to měl být klasický celovečerák; vaty tu není málo, byť je to vata nenudící. Nedává to pocítit plynutí času; kupříkladu první díl pokrývá cca půl roku, ale působí to jako několik málo dní. Finální soudní přelíčení je sice vynikající a samo o sobě smysl dává, ale pravděpodobně se při převodu z předlohy někde vytratila informace "proč by to tak v první řadě vůbec dělal". Pro našince je svým způsobem mínusem i finální pointa, která stojí čistě na rozdílu mezi (již tak značně specifickým) britským a skotským právem, ale tvůrci to pro neostrovní publikum nijak nevysvětlí. Na můj vkus je rovněž Foyle poněkud prvoplánový a jeho vinna záhy jasná. Mnohem zajímavější by bylo nechat jeho postavě určitý prostor pro "důvodné pochyby" a rázem by celá finální pasáž i Willovo chování byly interpretačně mnohem zajímavější. Ovšem vše výše zmíněné není zase až tak zásadní, protože to umí být místy řádně dusné a vypjaté. Ten největší problém je Tennant. On je vynikající do určitého typu rolí, ale není to charakterní herec, který zahraje vše. A nikde to nebylo tak očividné jako právě zde. Zatímco ve fázi "okouzlující sympaťák Will se šťastnou rodinou a úspěšnou kariérou" je vynikající, tak ve fázi "koketování s odvrácenou stranou duše" plave. A plave v tom fest a místy je ve své zarputilosti až směšný. Což o to více podtrhuje a dává vyniknout výše zmíněným problémům. (21.12.2013)

Ačkoli příběh kolem právnického Houdiniho v roli znovu skvělého Davida Tennanta v úvodu prezentuje dobré otázky, zbývající dva díly na ně už zvysoka kašlou a věnují se pouze pomstě ve skoro heistovém stylu. Ve výsledku to je sice dobře, protože se autorům nepodařilo v úvodu naznačených morálních problémech vymanévrovat hlavního hrdinu z role vytrestaného pokrytce, jenže tři hodiny jsou pro takto přímočarý scénář přespříliš. Vzniknout stejné téma jako stejnou televizí produkovaný film s klidně i poloviční délkou, nepochybuji, že ta přemíra detailů z šetření případu by nikomu nechyběla, protože promyšlený závěr je po všech ohledech povedený. (06.05.2014)

Právo se dá překrucovat do zlomového bodu, kdy systém praskne a stane se z něj bezpráví. To samé platí o filmech: míra náhod a neuvěřitelných zvratů musí být aspoň minimálně logická, aby se divák ještě dokázal s filmem sžít a neměl pocit, že se dívá na blábol. Escape Artist k zlomovému bodu přistoupil v prvním díle, překročil ho v druhém a v tom třetím už mizel v dálce za horizontem smysluplného světa. _____ Příběh advokáta, který dokáže paragrafy překroutit tak, že vždy zvítězí a odnáší to jen lehkou morální kocovinou, nabere drasticky osobní rozměr, když zlo zasáhne jeho rodinu. JENOMŽE - KOUSEK DĚJE - Předtím obhajoval padouchy za pomoci kluzkých právních kliček, pak se rozhodne řešit bezpráví už zcela mimo právní systém. Bere spravedlnost do svých rukou a vykoná krevní mstu. Na muže hodnoceného jako nejlepší advokát je to dost cynický přístup. Morálně velmi pochybené, když sám nabourává systém a pak mu vadí, že nefunguje tak, jak si představoval. _______Navíc nebyly věrohodné ani ty kličky, které používal před soudem, podle mě byly tak vratké, že by neobstály. Jeho msta byla komplikovaná a podepřená tolika náhodami, které mu hrály do karet, že by v reálném světě neměla sebemenší šanci na úspěch a ani na to, že by jí nějaký divák uvěřil. ____ Hrdinu navíc už netrápí žádné pochybnosti, z právníka se stává přímočarý mstitel, který vykonává mstu spíš pro ni samotnou. Ani nijak netruchlí za vrahovou obětí, spíš to vypadá, že jenom chce - jako vždycky - zvítězit za použití všech prostředků. _____ Přímočarý padouch je zobrazený téměř jako karikatura všeho zla, až je to směšné. Jeho postava je absolutně nezakotvená: bez rodiny, přátel a práce, přitom si může dovolit nejdražší právníky, kteří ho hájí do roztrhání těla. Nejpíš mu peníze nosí ptáci, které chová ve svém vybydleném bytě. ____ Napínavě natočený thriller bez špetky logiky. /9. 7. 14./ (09.07.2014)

"These people are so – Hi! Nice to see you! – two-faced." Obsahuje spoilery! Každý má nárok na obhajobu, ale jen do té chvíle, než ten “každý” pocuchá střeva vaší manželky. Pak se totiž ukáže, že když jste geniální právník a váš protivník není než pro společnost nepřijatelný psychopat, je v naprostém pořádku, prohnat mu organismem smrtelnou dávku jedu. The Escape Artist se snaží ukázat nemorálnost právnického prostředí - záměr dobrý, provedení na nakopnutí do holeně. Pouhé tři epizody a stejně se tvůrcům nepodařilo udržet standard nasazený v první z nich. ___Oč tedy vlastně jde. Will je úspěšný právník s dokonalým rodinným zázemím, který nikdy neprohrál případ. Liam je psychopatický ptákomil se zálibou v sadistických sexuálních praktikách a v zákeřném zkracování délky života mladých žen. Poté, co Will vyseká Liama z naprosto jasné vraždy, si uvědomí, že to už možná bylo moc a odmítne řezníkovi podat ruku při rozloučení. Podle známého pořekadla – nepodáš mi ruku, podřežu ti ženu – na to následně doplatí. A někde tady se to začíná nořit do nepromyšlených břeček. Od druhé epizody se vytrácí veškeré zkoumání morálky a zůstává jen thriller založený na přihlouplých a šíleně vykonstruovaných zvratech, které se hromadí až vyústí v konec s vysvětlujícím flashbackem, za který by se nemusel stydět ani Poirot. ___TEA je výborně natočené drama, které si pravděpodobně užije ten, kdo nad ním nebude v průběhu moc přemýšlet. Herecké výkony jsou fakt skvělé. Nejvíc se mi však líbí ta hříčka se jmény a osobnostmi – WilLiam. Doufám, že je aspoň vytvořena záměrně… (23.11.2013)