Číňanka

Politický film o mladé skupině maostických aktivistů v Paříži, který volně vychází z knižní adaptace Dostojevského. Nově vznikající levice, vzestup antihumanistického poststrukturalismu v mladistvých intelektuálních životech, ve kterých se rozvíjí nová ideologie. Godard vytvořil novou a neobvyklou formu filmového vyprávění, kterou v budoucnu několikrát obměnil. Obvyklá narativní struktura je rozbitá, jednotlivé scény neodvozují svůj původ a význam kontextu směrem k příběhu, přesto jsou samy soběstačné s dostatečnou výpovědní hodnotou, a zároveň umístěné do fiktivního světa, ve kterém existuje pouze filmová realita. Mnohohlasný film, který se vymyká všem běžným zavedeným způsobům filmové tvorby. Godard zcela nekontrolovaně cituje, kompletuje a spojuje komentáře ze všech možných oblastí, a diváka přehnaným stylem zahlcuje informacemi a myšlenkami, které vytváří jednotnou, ale unavující formu obsahu. (21.12.2021)

Godardův politický snímek o skupině francouzských levicových revolucionářů, kteří obdivují čínského předsedu Maa. Celý film je založen na konverzaci hlavních hrdinů o životním postoji, politických otázkách komunismu, francouzského režimu, revoluce jak duševní tak státní. Obsahuje odkazy na Dostojevského Běsi (experimentátor sebevraždy Kirilov) a Camusova Člověka revoltujícího a drama Spravedliví (o ruských teroristech z přelomu století - etická otázka smyslu atentátu ve prospěch lidstva). Vzhledem k tomu, že všechny dialogy mají hlubší smysl a nutí k zamyšlení, je film dost náročný na sledování. Děj příliš nenavazuje, jde spíš o volný sled událostí. Film má velmi křiklavou barevnost a hudební doprovod, připomene tím Antonioniho Zvětšeninu a umění pop-artu. (01.12.2005)

Fascinující vhled do sektářství živeného mladickou naivitou a rezistencí vůči myšlení mimo rámec vlastní ideologie. Bylo úžasné sledovat všechny ty úvahy aktérů; jejich komplikované větné konstrukce vyjadřující ve skutečnosti velmi povrchní myšlenky; jejich směšnou a přitom nebezpečnou radikálnost. Nejzajímavější z tohoto pohledu byla konfrontace Veronique s Francisem Jeansonem, diskuse naivitiy se zkušeností, bezmyšlenkovité impulzivnosti s analytičtějším přístupem. Velice zajímavý a vtipný film o jehož obsahové kvalitě svědčí to, že jej nelítostně odsoudila jak Komunistická strana Francie, tak francouzští maoisté, a o jehož vizuální a vůbec kinematografické kvalitě mě přesvědčuje chuť si jej pustit znovu... (14.09.2014)

Toto sa asi značne minulo autorskému zámeru, nakoľko sa chcel komunista Godard vysmiať francúzskym salónnym pseudokomunistom z ich neschopnosti (zatiaľ čo v Číne skutoční komunisti hrdinsky činili najväčsiu masovú vraždu v histórii ľudstva) a vyšiel mu z toho snaď najdetailnejší výsmech komunistom celkovo, minimálne od One, Two, Three. Normálne človek zabudne na tú rozbitú formu, pretože v jednotlivostiach je to úplne presné. 90% (16.04.2021)

Krásná vizuální stránka filmu koncipovaná jako pop-art typický pro 60.léta. Skupina studentů okupující "vystajlovaný" byteček debatuje na téma socialismu ze všech možných úhlů. Téma je zde střídavě prezentováno vážně, ironicky, s nadhledem či vyhroceně, tak aby si divák v žádné fázi filmu nemyslel, že se jedná o prvoplánovou agitku. Obsahově si z toho neodnesete nic (což je plus) ale filmově hodně (což je také plus). (23.02.2015)