Alphaville

Když jsem tento film viděl poprvé,nechápal jsem, co tím autor myslel. To měla být parodie, či co? Pak o 15let později, shlédnuto ze zvědavosti znovu...a bác ho! Absolutní pochopení a užití si skvělého zážitku. Poté jsem tomuto snímku propadl. Jak francouzštinu nesnáším, tak hlas Alphy 60 je ten nejdémoničtější projev umělé inteligence, který jsem kdy slyšel. Takže, je to jediný francouzský film, který si pouštím zásadně v originále. Od 1.shlédnutí na čt2, ho vlastně ani jinak neznám. (04.06.2017)

Alphaville - svet hierarchický, usporiadaný, kontrolovateľný. Hrdina nášho kolotočového twistu je agent na nebezpečnej misii, osamotený, nedostupný, so zmyslom pre vykonanie predom určeného rozkazu. Miesto, kde skúma a hľadá indície svojej práce ho zapletáva do pavučinovej sieti systémových inštitúcií a zariadení, kde je vyprofilovaný pre domovskú komunitu ako nepohodlný. Každá jedna veta, každý váhavý pohyb chodbou či spúšť fotoaparátu nesie v sebe charakter záhady a nepoznania, definície nerozlúštiteľných šifier a monitoringu. Alphaville ako matka a Alfa 60 ako jej sesterská organizácia. Ale našťastie všade, i vtom najhorúcejšom pekle existuje taký ten okrajok lásky a porozumenia. To je jednou z najzásadnejších nasmerovaní dystopických sci-fi k optimistickému poslaniu. Nemožno teda postriehnuť elegantný jazzo-noirový štýl na čele s najelegantnejším improvizátorom svojej doby, Jean-Lucom Godardom. (31.01.2015)

Alphaville má ambice (a slušný potenciál) být tvrdým noire příběhem. Zároveň je také značně reflexivně poetický, a to je možná jeho největší slabina (od níž se odvíjejí ostatní), protože Godard se tu snaží komplikovaným a nejednoznačným způsobem vyjádřit nejen svůj politický či společenský názor na svět a jeho možný vývoj, ale i své niterné pocity. To podtrhuje experimentální forma snímku z hlediska vizuálního (výrazné blikání, roztřesená kamera či rychlé švenkování, jež diváka chvílemi takřka přivádějí na práh epileptického záchvatu) i vypravěčského (útržky poezie promísené s absurdními výroky obyvatel „hlavního města galaxie“). Zarážející je podivně nepovedené až laciné zpracování pohledu na přetechnizovanou společnost budoucnosti, jež se vyznačuje všudypřítomnými „pípacími“ efekty a tracheostomickým hlasem centrálního mozku lidstva α60. Rovněž (otevřeně přiznávané) prvky rádoby americké drsné školy či spíše šestákových detektivních románů mohou vzbuzovat sarkastický úsměv. Přestože je tento mix dost náročný na divákovu toleranci, je třeba říct, že hraje pouze druhotnou roli a není cílem. Alphaville je totiž hlavně alegorie a ve své černě groteskní karnevalové podobě zobrazuje absuditu totalitního systému, dovedeného takřka k dokonalosti. Izolované město, v němž se mluví o „vnějších zemích“ z jiných galaxií (ovšem do Nueva Yorku je to autem 9 000 km) a kde všichni povinně zapomínají kromě zakázaných slov také to, že i jinde žijí lidé a že láska není synonymem slova rozkoš. Kde se na všechno nekonformní pohlíží jako na trestuhodné a kde (alespoň oficiálně) vládne čistá logika a nelidské sociální inženýrství. Výčet by mohl pokračovat, ale snad není třeba.            Je pravda, že navzdory (nebo možná kvůli) symbolistickým zkratkám film působí místy dost polopaticky, z jiného úhlu zase trochu přeplácaně. Chvíli divák neví, jestli je to drama, chvíli zase parodie. Ale co už. Z voleje bych dal tři hvězdičky (několikrát jsem se i podíval na hodinky), ale z některých subjektivních důvodů ještě jednu přidávám. Stojí za tím „morální poselství“ filmu, pohled na Annu Karinu, plápolajcí zapalovač Lemmyho „Bacha“ Cautiona a další potěšující drobnosti, kromě toho, že se na takové věci rád dívám. (13.10.2010)

Jean-Luc Godard experimentuje a filozofuje. Dakedy tie jeho myšlienky padnú na úrodnú pôdu. Inokedy nie. Alphaville je pre mňa zaujímavým filmom, kvôli jednak noirovej atmosfére, ktorá je mojou slabosťou pri starých filmoch. Zároveň si z tohto filmu zobral inšpiráciu pôvodný anime seriál Ghost in the Shell, ktorý považujem za jednu z najlepších filozofických animé v rámci žánru. Nuž a potom je tu Anna Karina, ktorej úsmev ma dostáva do kolien aj po skoro 60 rokoch. Godard sa zaoberá témou straty emócií, pragmatizmu, počítačovej nadradenosti ( teda niečoho, čím sa vysporadúvali autory sci-fi žánru práve v tomto období). Scéna vraždenia mužov, ktorý prejavujú emócie v bazéne považujem za najsilnejšiu vo filme. Godard musel šokovať významovosťou než vizuálnosťou. A tu sa mu to darí. Alphaville nie je určite dokonalým filmom. Ani najlepším filmom režiséra. Ale zapamätať si ho zapamätáte. (30.03.2018)

Ak dokáže Godard zaujať aj neznalého diváka jeho tvorby, tak to môže byť jedine žánrovým filmom. Sci-fi je žáner takpovediac prvoplánový, aj keď iba na pohľad. Godard je tu aj tak svoj, len svoje typické postupy a typické postavy stavia do bezpečného žánrového rámca, aby tak prilákal aj fanúšikov sci-fi, ktorí dovtedy o jeho tvorbe nemali asi ani páru. Typický dystopický film s klasickou zápletkou, ktorá definuje tento podžáner sci-fi (láska a individualita je zakázaná, atď). Film je trochu ťažkopádny, čo vyvažuje skvelá atmosféra a niekoľko silných scén (bazén). Ovplyvnený Metropolisom a ovplyvňujúci Fahrenheit, Brazil, atď. No a aby som nezabudol, je to noir v každom zábere. (05.06.2012)