Malá smrt

Vôbec nie zlá vecička. Niektoré scény boli veľmi vtipné a poriadne som sa nasmial (najlepšia bola tá s erotickým telefonátom, za tú by som dal aj päť hviezd), nie všetko však naplnilo moje očakávania. Akoby sa vo filme stretlo niekoľko skvelých nápadov u ktorých to najprv vyzerá, že sa pravdepodobne čoskoro zadusíte smiechom, no ich vyústenie nie je veľmi uspokojivé (reč je najmä o "role playing" poviedke, ktorá bola spočiatku veľmi vtipná a bolo zaujímavé sledovať ako ďaleko sa až dostane, no jej zakončenie bolo akosi chladné a podobný problém má aj poviedka s plačom), pričom napríklad taká línia so spaním sa od ostatných poviedok líšila až tak, že bola vyložene nevtipná a svojou smutnou náladou sa tu ani veľmi nehodila. Dokonca aj tá záverečná "skladačka" bola celkom meh. Nakoniec tak ide o fajnovú komédiu s originálnym konceptom, ktorá vás zaručene rozosmeje, ale keď od nej budete čakať viac než to, tak môžete byť sklamaní (ako som bol aj ja, naivne si mysliac, že sa budem smiať od prvej sekundy až do konca). (11.10.2023)

Film ma vyliečil z pôvodnej naivnej predstavy, že na filme o orgazme a neškodných sexuálnych deviáciách sa nedá nič pokaziť. A jeho zaradenie aj medzi komédie som bral ako čerešničku na torte. Neuplynula ani polhodina a nadobudol som presvedčenie, že populárno-vedecký alebo akýkoľvek iný dokumentárny film by ma bavil viac. Prerušil som sledovanie a v komentároch som sa dozvedel o fantastickom konci, ktorý zvráti dovtedajší dojem. Nezvrátil. V Amores perros a mnohých ďalších filmoch sa s tým vyrovnali lepšie. Takže štandardné dve hviezdičky, ktorými režisérovi oznamujem, že mohol peniaze producentov minúť rozumnejším spôsobom. Inak ten režisér sa volá Lawson. A lawson je jedno z farbív, o ktorom som vedel tak málo, že som si skúšku z organickej chémie musel zopakovať. Takže na juglon, lawson, lapachol a ftiokol nikdy nezabudnem. (27.01.2023)

"Lidé jsou čeládka různá... šukavá, zvídavá, hrůzná." Názorně naučný manuál pro začínající úchyly, jakož i pro manželské páry před rozvodem, protože základem každého zdravě úchylného (tedy jinak než potmě v misionáři) fungujícího vztahu je komunikace. Potvrdí vám každý manželský poradce. I já. Footfetish vs. sexual masochism: Paul & Maeve. Hračky - plačky. Paul jako ideální partner, gentleman a romantik. Koupil prsten s diamantem, aby tu krásku hned poté, co ji v podzemních garážích přepadne a znásilní, mohl požádat o ruku. Kdy taky jindy, že. Tak aspoň Maeve (spolu s diváky) poznala, jaký je rozdíl mezi erotickou fantazií a hnusnou kriminální, smrdutou a upocenou realitou. Teď už si imho vystačí jen s fantaziemi (možná okořeněnými reálnou vzpomínkou). Roleplay fetishism: Dan & Evie. Kdo si hraje, nezlobí. Ale všeho s mírou, i hraní rolí, taky žít v realitě je třeba. Ovšem scéna s obuškem "ve vězení" s gumovými mřížemi, ta mě úplně rozsekala! Dacryphilia: Richard & Rowena. Vzácná a nevinná úchylka, Rowenou naprosto nezvládnutá. Jednou ji to klepající se koleno prozradí, manžel prokoukne její lži (např. tu o těhotenství) a opustí ji. Zůstanou jí jen oči pro pláč [sic!]. V zrcadle bude pozorovat už jen svoje vlastní slzy. Jestli jí budou stačit k plnohodnotnému orgasmu nevím, odborná literatura neuvádí. Somnofilie: Phil & Mauren. Ve spánku krásná a žádoucí éterická Sirael, v bdělém stavu hrozná semetrika a studená čůza. Bohužel, Philův problém nebyl primárně v sexu, potažmo v nedostatku komunikace o něm, ale spíš v obecně špatném výběru partnerky. Dobrou noc, Phile. Odsouzený sexuální delikvent: Steve (co asi provedl?). Gooliwogs dal zdarma, přejela ho karma. Škoda ho, já čekal, že ho scenárista pošle "ohodnotit" Maeve. Jak tomu říkal nedoslýchavý a nedůvtipný Paul (rate/rape, běžný omyl :-). Telephone scatalogia: Sam & Monica. Obscénní telefonáty s cizími lidmi mi nic neříkají (ale na csfd diskuzích se takhle pár uživatelů ukájí, řekl bych), zde navíc vytuněno o level výš třemi účastníky placené linky pro dospělé, při tlumočení vulgarit a popisu konkrétních čuňačinek znakovou řečí. Aneb romantika v opačném pořadí - napřed prasárničky, potom přijde i láska :-). (04.08.2022)

V jednotlivostiach pomerne vtipné, ale výraznejší pozitívny dojem zanecháva iba vynikajúci posledný segment, ktorý kvalitou predčí všetky ostatné. Tým som sa vlastne nepriamo dostal k druhému problému a to nezvládnutej dramatugii. Príbehy sú síce pravidelne prestrihávané, ale hlavne v druhej polovici veľmi nešikovným spôsobom. Niektoré z nich sa tak dočkajú uzavretia ďaleko skôr, akoby sa dalo očakávať (aj preto nie vždy uspokojivého) a silná záverečná katarzia vyplývajúca z ich prepojenia skrátka absentuje. The Little Death vlastne hrá s divákom neférovú hru a snaží sa to kamuflovať práve tým, že to najlepšie si necháva na koniec. Lawsonov celovečerný debut naznačil potenciál tvorcu, ale súčasne ukázal aj jeho slabiny. Verím však, že do budúcna nás môže prekvapiť niečim ešte lepším. (11.05.2015)

Myslím, že na začátek je třeba asi říct dvě věci: 1) Bojana Novakovic je nádherná ženská a kdyby jí nebylo, film mi unikne. Což by byla škoda ohromná. 2) Napsat povídkovej film je buď kumšt vyžadující mistra, anebo naopak berlička pro scénáristu, který nezvládne v podstatě propojit povídky do celistvého... inu... celku tak, aby se z povídkového filmu stal film "normální". V zásadě každej "normální" film by měl sledovat typickou tříaktovou/čtyřaktovou formuli, což samozřejmě u povídkovýho filmu jde jen těžko, a protože napsat tři/čtyři opravdu dobré akty vyžaduje stejný kumšt jako napsat skvělou povídkovou slepeninu, je možná lepší sázkou na jistotu napsat a zrežírovat jako svoji prvotinu právě povídky. Které samozřejmě vzájemně propojíte, aby povídky měly jakože nějakou pointu a daly se pozřít jako celek. Ten tolik důležitej propojovatel je leč v Malý smrti jen berlička, o kterou se scénář musel opřít. A musel ji použít, protože kdyby toho nebylo, v paměti divákovi zůstane jen perfektní a geniální závěrečná povídka. ________ Je patrný, že Josh Lawson měl v zásadě jen nápad na dvě povídky (první s Bojanou a druhá s Erin James), a teprve od nich se odpoutal k zbývajícím dvěma a půl, jejichž pojítkem je samozřejmě tož nějaká ta úchylka. Ty zbývající dvě a půl povídky totiž nemají ani pointu, ani v zásadě důležitou roli pro smysl povídkovýho filmu, a tak kdyby byly vystřižený, nic zásadního se nestane. Jakžtakž unést se dá ta, kde manželka se snaží svého chotě rozbrečet i za cenu lží, a tou lží taky jejich povídka (arc) končí a nemá žádnou dohru. Hurá. Zbylá půlpovídka (manžel uspávající svou choť) a povídka (manžel objevující svůj hereckej talent) v zásadě nemusejí mít ani společnýho jmenovatele, totiž nějakou sexuální úchylku, protože jejich cílem není v podstatě ani dosažení orgasmu, jak by se mělo z názvu filmu zdát. (To je ta zmiňovaná berlička, která nemá smysl.) Když se tak eliminuje ta jedna a půl povídka, zůstávají opravdu jen ta jakože první (Bojana) a poslední (Erin a TJ). První snese přísná měřítka, protože je skvěle zahraná a obstojně napsaná s pointou, která sice nevyzní, ale zato alespoň tak nějak obstojí. Ta poslední naopak přísná měřítka určuje, protože je vskutku perfektní a zasloužila by si klidně větší prostor, a to až takový, že bych chtěl vidět Joshe Lawsona tu povídku rozvést do celého celovečeráku. To by samozřejmě mohlo skončit průserem, protože by se z ní mohlo vytratit to kouzlo okamžiku a chemie mezi oběma postavami, které se ani vlastně nesetkají, zato na druhou stranu kdyby to vyšlo, bylo by to stejně kulervoucí jako teď v tom povídkáči. Mno. _____ The Little Death je příjemně osvěžující koktejl sexuálních úchylek, z nichž v zásadě jen ta první a poslední unesou celý film, ale právě protože ta poslední je tak skvěle napsaná a skvěle zahraná, že člověk po zhlédnutí má v paměti právě ji, člověk celému film díky ní dokáže dát i nejvyšší hodnocení. (12.08.2016)