Malá smrt

Návštěva či absence pro mnohé bájného řeckého rajdaře, dámami poeticky přezdívaného „Malý zmrd“, bývá často překážkou úspěšných pohlavních interakcí. Pánové tvorstva se většinou pouze strachují, aby ten hajzl nepřišel příliš brzo a zrovna, když jsou v nejlepším, no a u kvokajícího pohlaví je to námět na polemiku v rozsahu zhruba Vojny a míru. Některým stačí prostě jen zmáčknout jedno ze dvou červených tlačítek na přivolání výtahu do sklepa, jiným strčit po dechu lapajícímu kaprovi prostředníček do huby či jim lehce kliknout na myšku, jsou však i takové, s nimiž můžete vylízat celý kamión nanukáčů ze Slezských mrazíren, uhnat si akutní revmatický zánět v prstech ze sáhodlouhého sahání do svědomí, načež s nimi ještě dvě hodiny zběsile bušit do pelesti, a ten zasraný peloponéský fantom stejně nedorazí, protože se patrně zdržel u sousedky, jejíž Orgasmický řev celou tu dobu zborcený potem a s křečí ve veškerém svalstvu zoufale posloucháte zpoza zdi. A to jste si předtím všiml, jak si táhne domů liliputa!!! Dříve nadějně vypadající zásuvné vazby se rázem hroutí, protože záhy přijdete na to, že sedět s lahváčem u počítače a virtuálně se seberealizovat s nějakou rétoricky zdatnou a dle jejího tvrzení multiorgasmickou samicí, je daleko méně vyčerpávající. Ovšem nejvíce nasere, když posléze zjistíte, že ta reálná kráva byla jen tak trochu jeblá, a kdybyste u toho třeba hustě smrkal do rukávu, nebo se stylizoval a převlékl za zpoceného stokilového traktoristu, jenž by zul po dvanáctce na poli propocené gumáky a nevybíravým způsobem ji nutil, aby vám cumlala mykotické palce u nohou, okamžitě by louskala průrvou vlašáky, aniž byste vůbec musel vykasat lemroucha. Tolik k poznatkům z odborné literatury. Musím se přiznat, že jsem v tomto oboru jinak naprostý laik a vždycky jsem orgasmy jen předstíral, a to dokonce i při masturbaci, abych se náhodou nedotkl své pravice, a ta mě při příští seanci neodmítla vzít znovu do ruky, protože jí to minule nenaplňovalo. Ne, tentokrát tu ani zcela výjimečně nehodlám jako obvykle vykrádat neoddiskutovatelnou protřelost škaredého tlustého panice Kaďáka a šířit to tolik světácké masturbační pižmo empiricky nabyté nejspíš z nějakého tatínkova oblíbeného porna, nebo erudovaně poukazovat na autenticitu behaviorálních vzorců jako zajisté ukrutně zkušený šosácký monogamní soudruh Zadek99. Jen tedy poznamenám, že to byla úplně normální, vcelku příjemná a nápaditá komedie, která však naprosto neodpovídá ani názvu, ani auře „úchylnosti“, jež se tu kolem ní šíří. Tedy, pokud nepovažujete za nechutně perverzní, když se nějaká nehezká pipinka vyprstí při pohledu na plačícího chlapa. A ta tolik proklamovaná povídka znakové transkripce potřeb hluchého honibrka je sice opravdu vtipná a originální, ovšem vzhledem k tomu, že to byl pouze hluchoň a nikoliv i analfabet, tak ve věku počítačových četů kapku postrádá Aristotela. Jestli tedy hledáte nenáročnou pičovinku, která sice pobaví, ale svého registrovaného partnera s ní do rozkleku rozhodně nedostanete, neváhejte. Jestli však toužíte po něčem, co se alespoň trochu opravdu dostane, řekněme, za hranice všedních dnů, pak volte raději tuto Milou sbírku dánských úchylů, popřípadě Malé zmrdy, mnohem zdařilejšího plurálního jmenovce této taškařice! (12.03.2015) (menej) (viac)