The Storm Within
Obsahy(1)
Jedná se o filmovou verzi divadelní hry Jeana Cocteaua, která je postavena na antických základech. Jde o příběh maloměšťácké rodiny, kterou tvoří matka, otec, syn a teta, matčina sestra. Těžce nemocná matka, která se jmenuje Yvonne, je citově závislá na svém dospělém synovi Michelovi a nedokáže ho nechat dospět a osamostatnit se, bez ohledu na jeho věk. Situace se zkomplikuje v okamžiku, kdy se Michel zamiluje do dívky, která je starší než on a navíc byla milenkou jeho otce. (Želva2)
(viac)Recenzie (6)
Jako divadlo budiž - záleželo by hodně na cástu + divadelní režii, pro film téměř nevhodné - nezáležně na cástu - snad kdyby to režie uchopila úplně jinak, ale jak? Ani většinou výborná Yvonne de Bray mě zde vůbec nenadchla. Repete se ani tady konat nebude! ()
Ťažká rodinná dráma založená na silných dialógoch. Divák môže mať problém pozorne sledovať náročné texty Jean Cocteaua podľa vlastnej divadelnej hry, a určite to nebude chybou diváka. Tvorca reflektoval aj na Maraisov skutočný vzťah s matkou, ktorý nebol zďaleka ideálny. Slávnemu hercovi sa veselo rozbiehala kariéra a že sa cítil pred kamerou ako ryba vo vode, dokázal aj v tomto filme. Prvá recenzia a deviate hodnotenie. ()
(Cocteau + Marais) + Auric + skvělí hreci. Adaptace divadelní hry pro film je vždycky jen z nouze ctnost. Adaptace vždycky divadelní prostor zúží, i když se znánlivě pohybujeme komplikovanšjším prostoru. Navíc bohužel: příliš tichá francouzština, přes ní ruský překlad (nikoli dubbing) a anglické titulky vše ve velkém spěchu. Hned zpočátku jsem si musel ujasnit, kdo je Yvonne a kdo Spohie, a pro jistotu kdo jsou i ostatní nebo jak se dříve říkalo "osoby a jejich obsazení": Yvonne de Bray ... Yvonne dite 'Sophie' (matka) / Jean Marais ... Michel (syn) / Josette Day ... Madeleine (snoubenka) / Marcel André ... Georges (otec) / Gabrielle Dorziat ... Tante Léo (teta).... Les Enfants Terribles je běžné a často používané spojení Les Parents Terribles s ním musí tvořit dialektickou jednotu. Kdo převažuje? A není ona jednota v jejich posloupnosti? ()
“Jsme možná nekonvenční rodina, ale nemusíme to hned předvádět.” Cocteau se nezdá v této strhující konverzačce, která je současně mistrovským naplněním populárního bulvárního žánru i jeho přesahující reflexí. Za každým rohem číhá zábavný dějový zvrat, aby nás pošťouchl v nezadržitelný pád do kalných hlubin komplikované dospělosti až po šokující tragický náraz definitivní. Výborný divadelní kus odehraný v přesné nadsázce (od básníka snad nikdo nečekal realismus, že), v dokonale klaustrofobní a do detailu vymazlené filmové výpravě. 🤓 Zářící souhra a jistota ideálního Cocteauova hereckého ansámblu, který se kompletně přesunul do filmového ateliéru z nedávného úspěšného, několik měsíců uváděného divadelního provedení. Vynalézavé studiové záběrování včetně nádherných detailů umocnilo požitek z herecké akce a intimně, jako 'klíčovou dírkou’ zachytilo navždy jedinečné momenty slavné inscenace. Jeden z filmů, v němž základní záznamová vlastnost média byla dovedena k dokonalosti. André Bazin mohl právem hovořit o pure cinema. 🤓 Hra byla stvořena pro Maraise záhy po jeho seznámení s Cocteauem. Logicky v ní hrál už při premiéře na podzim 1938, což později označil za rozhodující průlom a největší úspěch své divadelní kariéry. Ten musel být navíc vybojován po zápase s cenzurou, neboť zápletka a rodinné poměry byly shledány morálně závadné a nepřijatelně ordinérní. Poválečné znovuuvedení již bylo čistým triumfem. Milovaný Jeannot je ve všech polohách svého věčného, entuziasmem nabitého klukovství prostě senzační. S okouzlující lehkostí a drivem roztáčí obrátky večera. A my jsme přímo u toho, jako bychom se ocitli uprostřed akce na jevišti Théâtre du Gymnase v Paříži v roce 1946… C’est iiiiincroyable!!! ()
Dobře vystavěné drama s nečekaným vyústěním. (70%) ()
Na Cocteaua překvapivě realistické rodinné drama křížené situační komedií. Pětatřicetiletý Marais hraje dvaadvacetiletého chvílemi jako dvanáctiletý. Naštěstí jsou tu dvě baby, které zachraňují situaci. Jedna z nich, Yvonne de Bray, se do role tak vžila, že na ni prý vlastní Maraisova matka žárlila. Zvláštní, že Cocteau jí nevadil. ()
Reklama