Vôľa žiť

Jeden z tých príbehov, ktorý vám pripomenie, aké máte šťastie, že žijete práve ten svoj život, že možnosť vyjadriť sa a rozhodnúť za seba samého vôbec nie je samozrejmosťou. Pieprzyca balansuje na hrane depresívnej atmosféry a absolútnej eufórie. Zúfalstvo strieda šťastie a naopak. Mateusz rieši aj úplne všedné súčasti života (teda preňho rozhodne nie všedné) a prevedie vás jeho hodnotením ženských častí tela, na ktoré má často ten najlepší výhľad. A že je celkom náročný, asi by som uňho dostala mínusové číslo. Dawid Ogrodnik dostal ťažkú úlohu a zahral ju... ani na to nemám slová, až príliš dobre. Piatu hviezdičku nedávam iba preto, že stopáž mohla byť o kus kratšia, pár scén ku koncu mi prišlo zbytočných, no to možno preto, že ma zhýčkal fascinujúci úvod. O tom, ako naozaj sa cítia ľudia so zdravotným postihnutím sa môžme iba dohadovať, no o tom, že nie sú rastliny a či túžia po živote rozhodne nie. Možno po ňom túžia ešte väčšmi. A možno ho dokonca žijú intenzívnejšie... (12.11.2016)

Podobné filmy bývajú pre diváka veľmi silne emočne vypäté, ale tento nehraje na city okázalým spôsobom. Ukazuje skutočný príbeh postihnutého chlapca a robí to triezvo a vkusne. Dramaturgicky si vypomáha "forrestgumpovským" rozprávaním a dopĺňa myšlienkové pochody hlavnej postavy divákovi. Absolutórium patrí hercom Dawidovi Ogrodnikovi a Kamilovi Tkaczovi. Tento poľský snímok je ľudsko čistý, má silné scény, decentný vtip a pôsobí ako balzam. Veľmi pekný film. (01.09.2014)

Mateusz v obou hereckých kreacích, malé i velké, obdivuhodný, přesvědčivý, strhující. Tuším, že to tatínkovo "dobrze jest" si budu opakovat hodně dlouho. Když mu trhali zuby a pak maminčino "co jsme Ti to udělali", tekly mi slzy... Filmová poklona do Polska. Film ostrý jak žiletka, zařízne se sakra rychle a bolí... (02.07.2019)

Já teda polsky neumím, ale "Chce się żyć" bych přeložil spíše jako "Touha žít". Nicméně tohle je jen jedna velice malá výtka z malého mála velice malých výtek, které lze k filmu vůbec mít. Samozřejmě rovněž žasnu nad hereckým výkonem Dawida Ogrodnika a snad ještě více i nad jeho mladší verzí, kterou ztvárnil Kamil Tkacz. Skoro dvě hodiny se křečovitě třepat, to není žádná legrace. Dokonce se k tomu váže i jisté riziko, že to člověku může zůstat. Opravdu jsem úplně nečekal, že se bude jednat o tak procítěný pohled do života lidí trpících mozkovou obrnou. Snímek je skvěle vyvážen. Neútočí na diváky pouze nekonečným přívalem deprese, nýbrž zachycuje život těchto lidí opravdu komplexně. Ukazuje rovněž, že pokud mají tito lidé štěstí na kvalitní rodinu, tak jsou také zahrnováni velkým přívalem lásky. Pokud mají štěstí ještě o trošku větší, tak mohou dokonce narazit na lidi, kteří překypují soucitem a mají nekonečnou ochotu pomáhat. Dokonce se najdou i takoví lidé, které napadne s využitím posledních funkčních částí postiženého realizovat jednoduchý komunikační systém. Velký dojem na mě udělal i fakt, že se tento příběh nezrodil na papíře, ale napsal jej sám život. Vynikající sonda do života poměrně inteligentního člověka, který je uvězněn v takřka nefungujícím těle. Velice se mi líbily promluvy hlavního hrdiny do děje. Nepuritánské mužské oko občas potěší pohled na ženské poprsí. Tedy většinou. Občas jsou k vidění i takové "boží zázraky", které působí kontraproduktivně. Svoje "boží zázraky" krajně neprofesionálně poodhalila i dobrovolnice. Je trošku škoda, že vlastně moc neměla poodhalit co. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (12.11.2016)

Jako objektivně musím uznat, že se Polákům tento film fakt povedl. Ale celá ta tématika už mi přijde hrozně ohraná, možná je to i tím, že jsem za poslední dobu viděl podobných filmů hned několik. Všechny mají stejný účel a tak se pro mě stávají lehce monotónní. Nicméně se mi podařilo film dokoukat, a proto Polákům pošlu 4 hvězdy, aby jim to nebylo líto :))) (20.11.2015)