Obsahy(1)
Štylisticky vycibrená dráma o ťaživom dedičstve minulosti a hľadaní vlastnej identity. Skôr, ako sa osemnásťročná novicka Anna stane mníškou, musí navštíviť svoju jedinú žijúcu príbuznú Wandu, o ktorej existencii pred tým netušila. Wanda je komunistka a sudkyňa, ktorá v päťdesiatych rokoch neváhala posielať ľudí na smrť. Stretnutie s ňou Anne odhalí jej rodinné tajomstvo, skutočný pôvod i pravé meno, rovnako ako pokušenia a možnosti sveta za múrmi kláštora...Film bol ocenený Oscarom a viac ako šesťdesiatimi ďalšími cenami. (STV)
(viac)Videá (3)
Recenzie (214)
"Krvavá Wanda, to som ja..." Poliaci pravidelne produkujú veľmi kvalitné filmy a Ida to dotiahla až na Oscara za najlepší zahraničný film. Môžte a nemusíte s tým súhlasiť, ale v tomto prípade čiernobiela farba a komornejšie podanie snímku nebola len hra na umenie, ale tá kvalitu tam skutočne je. Vzhľadom na oscarové ocenenie by si film zaslúžil lepšie hodnotenie na csfd, ale je možné, že pre mnohých divákov je až príliš umelecký, komorný a mám pocit, že dnes nikoho nezaujíma život nejakej mníšky. Mňa to však zaujalo, hlavne postava "krvavej Wandy" i ten letmý pohľad do tvrdého socialistického a povojnového Poľska. 80%. ()
Mám rád dobré filmy. Někdy i ty, když je v tom cosi zvláštního. Domy potažené špinavou šedí. Jako černobílé foto na obyčejném papíru. Děj plný protikladů jak když vejdete do vymrzlé místnosti. Ida Lebenstein, navenek stojí na rozcestí. Obhajuje svůj vlastní život a pojímá Boha jako sílu. Ilustruje svoje myšlenky. "A potom? A potom?" Může to svést k domněnce, že se tu jaksi k životu v klášteře straní. Čistě teoreticky si kladu tedy logické otázky. Měl by být život v v religiózním smyslu smysluplnější? Nebo jiný život bez mystického zasnoubení je tak nějak menší? Ostatně bez zajímavosti není ani život bezcílné rudé Vandy ve vší opuštěnosti, která si tu vyjasňuje hloubku své viny. Faktem zůstává, že to není snadný film. Nelze však pominout, že to má skvělou dramatickou stavbu, která především svým výrazem bourá zaběhané filmové postupy. ()
Formálně naprosto dokonalý a fascinující film. Pawlikowski ho natočil v archaickém formátu 4:3 a všechny podstatné události umisťuje buď doprostřed, nebo dolů, takže si je divák musí mnohdy domýšlet. Ruku v ruce s tím jde opravdu nádherná černobílá kamera, která je poctou kinematografii šedesátých let, zároveň se ale nebrání moderním prvkům, jakým rozhodně je ruční kamera. Celý snímek má velice specifickou melancholickou atmosféru, která ve spolupráci s pomalým tempem proniká do divákova nitra a nechává ho prožít první velké strasti klášterní novicky. Autor si vypomohl i famózními hereckými výkony, které obstarávají Agata Kulesza a Agata Trzebuchowska, mezi kterými funguje zvláštní pnutí a emoce. Obsahově se pracuje hodně s náznaky, což není úplně dobře, protože pozornost se tím rozptyluje a někdy není vše úplně dořečeno a zanechává v divákovi zvláštní pachuť. Snímku by určitě prospělo pár minut navíc, protože některé věci se v něm dějí dost překotně a rychle a způsobují, že motivace hlavní hrdinky je místy dost nejasná. Ve výsledku je ovšem Ida hodně silný film, který se nebojí otevřeně poukázat na nehezkou minulost polského národa, zároveň ale dává naději. 70 % ()
Navnadilo mě místní hodnocení, ale tak povrchní výpověď plnou klišé na klišé a předvídatelnou až běda jsem nečekal. Navíc - nevím, co je to za nový zlozvyk, i v českých filmech jsem to už viděl - rámovat obraz kamery co nejnesmyslněji, lidi tváří z obrazu ven, nebo uříznuté obličeje ve spodní části a nahoře hromada nic neříkajícího prostoru... Asi snaha o umění pro umění, když už tu kameru moc držet neumím. Snaha být cool čiší i z toho použití původního formátu 4:3 v černobílé, ale když to přitom vezmu digitálně a bez perspektivy původních kamer, tak je to pak snaha k ničemu. Hlavní herečka mi svým kamenným xichtem lezla na nervy od začátku (plus ten zmučený obličej třeba po strašné námaze s balením kufru), a protože v tom chybějí emoce, celé chladně odvyprávěné drama mi bylo šumák. Vzpomněl jsem si na daleko životnějšího Tlumočníka s Menzelem, tam se těm postavám dalo věřit a to putování díky tomu mělo šťávu. Tady sleduju jen trpné obličeje. Je to zkrátka pokrytecky natočený film o sice silném tématu, ale podaném stylem bulvárního magazínu, a aby si toho nikdo nevšiml, napasujeme tam ty hrátky s kamerou. ()
Polsko, šedesátá léta. Smutná road movie osudů dvou křehkých žen odhalujících tajemství své rodiny. Naivita, čistota, uzavřenost Anny a Wanda, stejně krásná, tvořící však svou zkušeností, ztrhaností i minulostí ostrý kontrast. Síla jejich střetnutí, lehkost Pawlikowského vyprávění, neskutečné krásy jednotlivých obrazů. A ta naprostá beznaděj, když ono setkání a zkušenost zasáhne duši každé neskutečně, samotný život však směřuje stále stejně do prázdna. ()
Galéria (88)
Zaujímavosti (8)
- Režisér Pawel Pawlikowski mal problém s obsadením predstaviteľky Idy. Agatu Trzebuchowsku, ktorá vo filme Idu stvárnila, objavil v kaviarni, kde pracovala ako servírka. (ambron)
- Na pohřbu krvavé Wandy (Agata Kulesza) zazněla i hymna dělnického hnutí – Internacionála. (majky19)
- Představitelka Idy Agata Trzebuchowska byla podle režiséra Pawla Pawlikowskiho doslova "výrazná hipsterka s barokním účesem, ošuntělým oblečením a módním chováním". Ještě se ukázalo, že "byla militantní feministkou, která pochybovala o existenci Boha a rozhodně ve svém životě neměla čas věnovat se polské církvi". (melipa)
Reklama