Vojna o planétu opíc

Takže popořadě. Válka o planetu opic určitě není tím blockbusterem desetiletí, v jaký jsem doufal zásluhou emocionálně vyšťavujících trailerů a nadšených zahraničních ohlasů, na to má pořád dost logických chyb a hlavně ospalejších míst, které třeba Zrození nemělo ani jediné. Přesto se ale jedná o v hollywoodských měřítkách nesmírně osvěžující a vypravěčsky neortodoxní velkofilm, který zvládá jak komplexně uzavřít přesahující dějovou linii ohledně charakterního vývoje vůdce Caesara, tak i našroubovat na jeho vývoj novou řadu událostí, zabalenou do pochmurně gradujícího a docela promyšleného cyklu. Westernová první třetina, která rozehrává v dosud chrabrém Caesarovi pomstychtivé choutky, je svou rozjímací atmosférou naprosto fantastická. Ve zbytku Reeves slušně rozvíjí a zakončuje vnitřní (milost × nenávist) i vnější (opice × lidé) konflikty a přináší nádherné vizuální výjevy a netradiční zakončení, které neovlivňují postavy, nýbrž sama matka příroda (čímž se hezky podtrhuje vše, o co vlastně celou dobu šlo), ale zároveň vyprávění místy dochází munice a například útěk z vězení, jakkoli neztrácí na osudovosti, si s logikou a uvěřitelností moc nepotykal. Chválit efekty už by bylo nošením nerdů na ajťácké soutěže, a tak pochválím alespoň tragikomickou postavu Bad Ape a s ní spojený dabérský výkon Stevena Zahna a casting malé holčičky, jejíž každý pohled vydává za tisíce slov. Důstojné završení skvělé trilogie, byť očekávání byla po lživých trailerech o něco výše... (14.07.2017)

K uzívnutí napínavé aneb jak nesmrtelná opice ze silného rodinného zázemí přežije jakýkoliv konflikt. Příště může narukovat i do třetí světové, deus ex machina je na jeho straně. Andy Serkis a celkově CGI je zdařilé, přesto by bylo zábavnější sledovat přírodopisný dokument nebo nějaký bojový. Tady se to nepotkalo ve správném souladu. Prvního je tam moc a toho druhého zatraceně málo a když, tak hodně mimózní. Škoda, (r)evoluci prvního dílu nesahá ani jedno pokračování ani po kolena. (19.07.2017)

Úvodní vtáhnutí do děje mrazivou lesní scénou je ještě OK, ale jakmile se rozehraje generický klavírní motiv snažící se dolovat z diváka emoce, bylo jasné, že je konec a potřetí se to definitivně nepovede. Film který mohl být čímkoliv. Válečnou apokalypsou o záchranu světa, opičí oddyseou, ponurým post-apo opičím dramatem. Bohužel se tam patlá tak trochu od všeho kus a ve výsledku to nemá žádný silnější motiv. Což je vzhledem k předchozím dílům (hlavně jedničce) fatální fiasko. První film měl navíc příjemný punc "realistické přírodní katastrofy". Herectví renderovaných opic je o třídu lepší, než všech skutečných herců. Bohužel i Woody Harrelson si vybral slabší chvilku a naprosto špatný film. Dvojka za vizuální efekty a (digi) pohledy opičáků, které paradoxně jediné byly sem tam hmatatelné, skutečné. (14.10.2017)

Matt Reeves má do kvalitního režiséra či scénáristy velmi daleko a snímkem War for the Planet of the Apes, který nesahá Boullemu znamenité předloze ani po kotníky, své neumětelství opět potvrdil. Těšil jsem se na brutální opičí řezničinu, jenže Reeves mi místo toho naservíroval značně okoralé veganské tofu, kde přísnější měřítko snese jedině peprnější prolog. Za pochvalu stojí práce na VFX, kdy zejména opice zaujmou svou neskutečnou realističností, ale co je to platné, když se příběh plazí vpřed doslova šnečím tempem. Vágní chararkterizace postav, přestřelená stopáž či všudypřítomná unylost bohužel vyústí ve skutečnost, že pár hodin po projekci už vám na War for the Planet of the Apes zůstane v hlavě pouze mlhavá vzpomínka. Škoda promarněného potenciálu, jelikož tato divácky vděčná látka by si určitě zasloužila důstojnější zpracování. Jedna hvězda. (12.07.2017)

Za mořem nekecali, třetí Planeta opic je opět skvělá podívaná. Matt Reeves pokračuje v tónu, jaký započaly předchozí díly, a natočil film, který má sice skoro dvě a půl hodiny, přesto se nebojí být pomalejší a udělat si čas na scény, kdy hrdinové prostě jen sedí, povídají si a vy o nich zjišťujete takové ty drobné detaily, kvůli nimž se pak o ně bojíte a nečekáte akorát na závěrečnou akční scénu. Zatímco minule dostali opičáci a lidé podobně prostoru, tentokrát se skoro všechno točí okolo Caesara, Woodymu Harrelsonovi však stačí i ten menší prostor na to, aby vedle digitálních (a samozřejmě božsky vypadajících) zvířecích hrdinů zazářil. Dovedu si představit, že finále svým trochu nečekaným pojetím někomu úplně nesedne, ale paradoxně díky němu pak vyzní všechny ty myšlenky, které byly v celém filmu několikrát naťuknuté. Celkově je Válka o planetu opic přesně to, co jsme čekali a v co jsme doufali. A navíc se sebevědomě nejednou odkazuje i na verzi s Charletonem Hestonem a dává odpovědi na otázky, na které člověka snad ani nenapadlo se ptát. Dobrý a chytrý blockbuster. Něčeho takového je v kinech pořád zatraceně málo. (16.08.2017)