Šrám

Moju najväčšiu zvedavosť vzbudila otázka, ako si turecký režisér poradí s témou arménskej genocídy. Lebo keď svoj filmový hold tejto udalosti skladal prominentný arménsky režisér, dopadlo to dosť rozpačito (Atom Egoyan - Ararat). Tu sa ide ale pekne od podlahy a explicitne, žiadne Egoyanove symboly, obrazy a nostalgia. Konečne sa aj táto téma dočkala dôstojného áčkového spracovania a hoci stopáž je vražedná a nie všetko bolo na 100%, s hodnotením idem do plna a na duši mám šrám. (17.01.2022)

Tento film mě kápl zase jednou po čase do noty. Perzekuce Arménů vrcholící jejich genocidou Turky v roce 1915 je jednom z mnoha velkých tragédií 20. století a její námět si nevzali filmaři do práce poprvé, vzpomeňme na film Ararat. Dávám plných pět hvězdiček, protože drama má spád, je plný zápletek, přitom je srozumitelný a přes zobrazení krutostí (poprava arménských mužů, tábor arménských žen) je ryze evropský. Mohl bych mu snad vytknout, že někdy je divákovi záhadou, jak němý Armén překonával vzdálenosti jak v syrské oblasti, když hledal sirotčince, tak pak ve Spojených státech. (Vůbec jsem nepostřehl, že by arménští herci mluvili anglicky, domníval jsem se, že to byla arménština) (09.03.2020)

No s tou angličtinou v ústech Arménů je to opravdu divný, chápu, že hledat herce co umí arménsky by bylo komplikované, ale mohli třeba mluvit turecky, protože to určitě uměli, ale i to by bylo historicky zavádějící. Naštěstí ta konfrontace "dvou angličtin" není nijak dramatická (v režii českého dabingu se dějou podstatně absudnější situace). A neseděl mi ani moc představitel hlavního hrdiny, s tou chlapeckou tváří jsem mu těžko věřila otce dvou skoro dospělých dcer. O genocidě Arménů se toho člověk moc nedozví, film se soustředil na příběh jednotlivce a souvislostmi se moc nezabývá, občas sklouzává až ke zkratkovitosti - v úvodních částech, a obzvlášť pak v závěru hledání. Mimo dechberoucí přírodní scenérie film hlavně vyniká úžasnou, hodně výraznou hudbou, která občas až přebíjí film samotný, několikrát jsem se přistihla, že zavírám oči a poslouchám hubu, která je zajímavější než to co se děje na obrazovce. Fatih Akin si zkusil pro změnu něco úplně jiného než doposavad a nedopadlo to vůbec špatně. (03.10.2016)

Pro tvorbu Fatiha Akina poměrně netypický snímek, snad jediná styčná plocha s jeho předchozími filmy je zaostření rastru na kritiku své staré vlasti, která je pro Akinovu režijní tvorbu tak charakteristická, tentokráte si vzal na paškál hned tu nejtemnější událost v moderních tureckých dějinách - genocidu Arménů. Vznikl tak dost zajímavý (ovšem zprvu poněkud akademický) snímek, tak příznačná velká evropská koprodukce, která na jedné straně zaslouží obdiv za odvahu zpracovat tak politicky třaskavé téma, vždyť Turecko dodnes odmítá tuto genocidu oficiálně uznat, na straně druhé ale trpí typickými nešvary podobných koprodukčních projektů. Naštěstí se ale Fatih Akin zhruba v polovině vyprávění odkloní od popisování hrůz genocidy a zaměří se na pouť hlavního hrdiny a hledání jeho dcer - díky tomu film nabývá na intenzitě a příběh dostane nový impulz a nakonec i rozměr. Cestopisně vizuální stránka pak téměř přehluší obludnost arménské genocidy - což je na jednu stranu zajímavé, na druhou stranu trochu škoda. Na svůj ,,Schindlerův seznam" ovšem turecká genocida Arménů teprve čeká... Co mi ovšem osobně vadilo ohromně, byla jazyková stránka díla - ač turecké postavy mluvily turecky, arabské arabsky, španělské španělsky a italské italsky, filmoví Arméni z nějakého záhadného důvodu mluvili anglicky, absurdnost čehož dosáhla maxima v momentě, kdy hlavní hrdina dorazil do Spojených států, kde anglicky mluvící postavy mluvily samozřejmě anglicky a ,,anglicky" mluvící Armén jim jakoby nerozuměl :-) (20.09.2016)

Vidět na festiválku polských, českých a maďarských filmů německo francouzský flák natočený Turkem bylo původně přinejmenším stejně překvapivé a logické, jako by se jeden narazil na přehlídce dětských animovaných filmů na něco s názvem Krtek a Čičolína nebo Lidskou stonožku. Opodstatnění to však mělo, protože výpravu tomu uplácal slynny pšonkowski Pištěk Alan Starski. Naštěstí! Těšil jsem se, že skončí kňučivý píár monopol na vyhlazování pro židy a holou kostí konečně zamávají i Arméni, kteří si to mnohdy užili i mnohem intenzivněji, avšak očekávat od Turka realistický Chačaturjanův seznam by patrně bylo stejně naivní jako vyhlížet německou komedii z Osvětimi. Údajně to načančané „vypořádáváni se s minulostí“ i v Osmanské říši hustě polajkovali. A tak film začíná jako zubokazná reklama na Marlenku a končí tak, že otylé přecitlivělé hospodyňky nebudou potřebovat napařování u žehliček. Výplň mezi tím tvoří chvilka velmi povrchního a umírněného příkoří na zhruba deseti Porážkosjanech a zbytek Tour de glóbus sympatického Přežívsjana, hledajícího svou poturkovanou rodinu, avšak natahovaný tak, že vaše prdel pozná středověk a na každé další zastávce si budete usilovně přát, ať už ty svoje cigošky, kurva, konečně najde. Na druhou stranu je to ale vskutku popičovsky výpravné (Starski Na Granicu dojel i oprávněně zafrajeřit), krásně natočené, skvěle zahrané a až na tu hemoroidocidní stopáž ta limonádička i docela odsejpá. (30.04.2017)