Osmý smysl

The Wachowskis a kol. přicházejí se skvělým nápadem a ani špetkou ponětí, jak jej využít. Je to skvěle zahrané, ještě lépe zrežírované a brilantně sestříhané, ale bohužel úplně prázdné - respektive vše je řečeno v prvním díle a pak se to pouze 11x zopakuje. Všech 8 hlavních (a možná ještě více některé vedlejší) postav je dostatečně zajímavých, aby bavily svými jednotlivými příběhy, jakékoli propojení probíhá ale pouze v detailech (z 99 % se postavy navzájem zastupují v boji) a nemá nejmenší vliv na celkový/společný příběh - který vlastně neexistuje. Ano, měl to být radši film. A mělo to mít pointu. Přesto se na ty malé příběhy téhle osmičky podívám docela rád i ve druhé sérii. PS: Je nesmírně zábavné sledovat, jak Wachowskis podrážejí nohy sami/y sobě v zarputilé snaze udělat z příběhu (kterému je to tak trochu jedno) jednu velkou LBGT pride. Pokud už to mají zapotřebí, proč ten aspekt nevezmou vážně, přemýšlivě a do hloubky? Proč se naopak dopouštějí ještě hrubějších zjednodušení a stereotypizací než jacíkoli názoroví soupeři, s nimiž se snaží polemizovat? A proč v celém tom jejich úžasném multipohlavním ráji nakonec vítězí archetypální role patriarchálního systému (namátkou: muž - otec / ochránce / mstitel, žena - matka a ošetřovatelka) a do centra všeho dění je postaven čistě "klasický" heterosexuální pár? PPS: Podepisuji se též pod komentář Davies182. (13.07.2016)

Ústřední téma je zajímavé a nosné, formálně (obrazově a hudebně především) úchvatné, herci sympatičtí... Bohužel je v těch dvanácti hodinách spousta vaty a laciného melodramatu (otázka vkusu, samozřejmě) a příliš mi to připomínalo kvazimystické eposy typu Lost a Heroes, aniž by to přišlo s něčím radikálně novým. Jako slušná zábava na dvě dlouhá víkendová odpoledne to poslouží, pokud ale nemáte času na zbyt, mohli byste si v dnešním seriálovém menu vybrat mnohem líp. 60% (29.06.2015)

Ne že bych se nějak klepal nadšením při představě sdíleného vědomí, rád si svého démona hýčkám v koutku o samotě, ale Wachovští se po nějaké době ukázali v lepším světle. Aniž bych si lebedil v queer tématech, konečně se ukázal seriál, který není falešně prudérní (uříznout hlavu, ale ať není vidět bradavka), přes všechny případné apely se nevnucuje se svojí představou morálky, je akční, aniž dětinský a nechal mě na gauči usnout za celou dobu jenom jednou, a to jsem se hned po probuzení rychle vracel na místo, kde jsem ztratil nit. Navíc, a to nepovažuji za nepodstatné, tam hrají neokoukané, ale nikoli ošklivé tváře. (12.02.2016)

Jasně, Sense8 není naprosto dokonalý seriál, ale už jen za těch několik vydařených scén, za to dokonalé obsazení a výborné postavy si zaslouží plné hodnocení. Nejvíce mě zaujala postava Nomi, kterou Jamie Clayton navíc hraje tak přirozeně, že by si možná i zasloužila nominaci na Emmy. Ale ony jsou nakonec zajímavé všechny hlavní postavy, každá má něco do sebe. Jsem rád, že zas někde vidím Maxe Riemelta a Doonu Bae, které znám už delší dobu. Dvanáct dílů jsem zkoukl během dvou dnů a teď už jen budu doufat, že bude i druhá řada a my se dozvíme víc o Angelice a všem ostatním. (08.06.2015)

Pokud má někdo v životě tolik času, aby mohl trávit čas u seriálů, kde se nic neděje, nemám proti tomu námitek. Já ten čas nemám. Strávil jsem pět dílů svého života s tímto seriálem, abych stále čekal na něco, co se nakonec nestalo. Pak jsem si pustil naslepo pro jistotu jedenáctý díl, abych o něco náhodou nepřišel. Nepřišel jsem. Obávám se, že větší zvraty a zajímavější děj má i Doktorka Quinnová. Ta má zde na csfd 50% a stejně hodnotím i tento spektákl. Tímto seriálem a Jupiterem vycházejícím jsem definitivně s Wachowskými skončil.... (19.07.2015)