Osmý smysl

Ne že bych se nějak klepal nadšením při představě sdíleného vědomí, rád si svého démona hýčkám v koutku o samotě, ale Wachovští se po nějaké době ukázali v lepším světle. Aniž bych si lebedil v queer tématech, konečně se ukázal seriál, který není falešně prudérní (uříznout hlavu, ale ať není vidět bradavka), přes všechny případné apely se nevnucuje se svojí představou morálky, je akční, aniž dětinský a nechal mě na gauči usnout za celou dobu jenom jednou, a to jsem se hned po probuzení rychle vracel na místo, kde jsem ztratil nit. Navíc, a to nepovažuji za nepodstatné, tam hrají neokoukané, ale nikoli ošklivé tváře. (12.02.2016)

1. SÉRIE (60 %): Ach jo. Tohle šlo fakt úplně ukázkově z kopce - od 100 % snad až skoro k odpadu. Jako celek mi to vyšlo tak na 60 %, ale snad poprvé mě mrzí, že jsem nehodnotil každý díl zvlášť. Ze začátku jsem byl naprosto, ale naprosto nadšenej. Zhruba první půlka řady je fakt vysoce nadprůměrná. Absolutně jsem si zamiloval tu zvláštní atmosféru a krásně divnej pocit po skončení dílu. Líbilo se mi i celkem reálné chování postav a v příběhu jsem také viděl obrovský potenciál. Jenže jak šel seriál dál a dál, už jsem trochu cítil, že se to nikam neposouvá. Vaty a nudy okolo začalo přibývat - prostě pořád odnikud nikam. A co víc... když už se začalo něco dít, scénář šel doslova do ho.en. Pardón, ale směr seriálu začal být natolik debilní, že mě to jako celek naštvalo jako dlouho nic. Já osobně teda nejsem fanda akčního sci-fi. Ani přílišné kontroverze. Ale v Sense8 mi to do určitě míry dlouho nevadilo. Chápal jsem, že si prostě tvůrci hrají, chtějí být jiní a originální. Jenže oni tlačili na pilu pořád víc a víc až je pro mě první řada prostě jedna velká nezajímavá splácanina nesmyslů. Finále bylo vyloženě trapné a byla to naprosto krásná ukázka, proč jsem na ten seriál začal mít postupně averzi. Akční trapnosti alá všechno vychází po másle (Pane bože, kde je to reálné chování postav v prvních dílech?), směšná kontroverze v podobě porodu... Strašně se mi líbilo, jak si asi tvůrci mysleli, že je to brutálně napínavé epické finále, kde divák ani nebude dýchat a ještě snad bude obdivovat, jak je to cool. No, tak děkuju pěkně... Já nevím, ale prostě takhle zmařený potenciál jsem dlouho neviděl. Filmařsky samozřejmě skvostné a mohla to být fakt pecka roku, ovšem takhle ani nevím, jestli mám náladu zkusit druhou řadu, nějak už totiž ani nevěřím, že by se to mohlo vzpamatovat... (03.08.2017)

První série Sense8 byla zjevením. Originální zápletka, postavy na kterých vám záleželo, velmi různorodá směsice národností a extrémně LGBTQ+ friendly. Byla to emoční jízda, kterou jsem si od té doby dopřála ještě jednou před premiérou druhé sezóny. Využití hudby, zastoupení clusteru, společné scény, to vše vytvořilo jedinečný mix, na který byla absolutní radost se koukat. Druhá série o něco rozšířila příběh, ale jestli jeden dojem zůstal pak ten, že tam mnohdy byla extrémně zbytečná výplň (např. hromada sex scén = nuda). Netflix Sense8 bohužel zařízl, ale naštěstí se fanouškům povedlo vyurgovat 2,5 hodinové finále. A to trpí klasickou cyklovitostí Sense8 - hudební montáž, oslava, orgie. Ugh. Mohlo být více času pro postavy, z nichž na zrychlené rozuzlení nejvíce dojíždí Capheus, Riley a Lito, kteří by tam vlastně ani nemuseli být. Je hrozná škoda, že se nikdy nedočkáme těch plánovaných sezon, docela by mě zajímalo, jak by se ti jinak rozuzlilo. Takhle sice máme alespoň důstojné ukončení (s jedním nebo dvěma WTF momenty - nejsem fanouškem RajaKalaGangu), které ale působí dojmem sestříhání celé sezony na minimum. Přesto je ale Sense8 doteď seriálovým zjevením, za které sestrám Wachovským a Straszynskimu moc a moc děkuji. (11.06.2018)

The Wachowskis a kol. přicházejí se skvělým nápadem a ani špetkou ponětí, jak jej využít. Je to skvěle zahrané, ještě lépe zrežírované a brilantně sestříhané, ale bohužel úplně prázdné - respektive vše je řečeno v prvním díle a pak se to pouze 11x zopakuje. Všech 8 hlavních (a možná ještě více některé vedlejší) postav je dostatečně zajímavých, aby bavily svými jednotlivými příběhy, jakékoli propojení probíhá ale pouze v detailech (z 99 % se postavy navzájem zastupují v boji) a nemá nejmenší vliv na celkový/společný příběh - který vlastně neexistuje. Ano, měl to být radši film. A mělo to mít pointu. Přesto se na ty malé příběhy téhle osmičky podívám docela rád i ve druhé sérii. PS: Je nesmírně zábavné sledovat, jak Wachowskis podrážejí nohy sami/y sobě v zarputilé snaze udělat z příběhu (kterému je to tak trochu jedno) jednu velkou LBGT pride. Pokud už to mají zapotřebí, proč ten aspekt nevezmou vážně, přemýšlivě a do hloubky? Proč se naopak dopouštějí ještě hrubějších zjednodušení a stereotypizací než jacíkoli názoroví soupeři, s nimiž se snaží polemizovat? A proč v celém tom jejich úžasném multipohlavním ráji nakonec vítězí archetypální role patriarchálního systému (namátkou: muž - otec / ochránce / mstitel, žena - matka a ošetřovatelka) a do centra všeho dění je postaven čistě "klasický" heterosexuální pár? PPS: Podepisuji se též pod komentář Davies182. (13.07.2016)

Jasně, Sense8 není naprosto dokonalý seriál, ale už jen za těch několik vydařených scén, za to dokonalé obsazení a výborné postavy si zaslouží plné hodnocení. Nejvíce mě zaujala postava Nomi, kterou Jamie Clayton navíc hraje tak přirozeně, že by si možná i zasloužila nominaci na Emmy. Ale ony jsou nakonec zajímavé všechny hlavní postavy, každá má něco do sebe. Jsem rád, že zas někde vidím Maxe Riemelta a Doonu Bae, které znám už delší dobu. Dvanáct dílů jsem zkoukl během dvou dnů a teď už jen budu doufat, že bude i druhá řada a my se dozvíme víc o Angelice a všem ostatním. (08.06.2015)